>>>>>Požírač bloguje<<<<<

...ať se všem vede tak, jak si představujete a ať máte hlavně hromadu času na sportování.

Foto cca. 100 m od vrcholu Ještědu ze dne 18.12.2010

Bratr-Atlet se rozhodl, že se z něj přes léto stane vodák...

...je pravda, že je schopen tomu obětovat víc, než kdokoliv jiný.

Po této lávce Požírač běhával k rodnému domu B-A. Již tam není!

Na konci června B-A, kdy ještě pravidelně nazouval své milované běžecké botky, spatřil na Rauscheckově cestě (v Jizerských horách nedaleko Hřebínku) docela slušnou užovku. Pořád lepší, než kdyby to byla zmije a kousla ho jako mě před dvěma lety :-) Jenže dnes to je jiné. Sice už nechodí o berlích, ale na běh to zatím nevypadá. Ale za měsíc kdo ví? Snad mu budu stačit! 

Užovka v porovnání s obalem od mobilu

4 dny po plastické operaci achilovky

Tak tu máme další rok a plánované akce. Na některé se obzvláště těším... :

- série Lyžařského orientačního běhu v nedalekém okolí Liberce
- Mistrovství České republiky v orientačním běhu na dlouhé trati (letos poslední)
- Pražský mezinárodní marathon (naposled v akci v roce 2007)
- Závod tří vrchů (budu s Bratrem-Atletem obhajovat vítězství)

... a pak tu je spousta dalších akcí (Zdechlina, orientační závody, Marathon Nisa, 8 x na Ještěd, cyklovýlety, vyzkoušet MTBO, Od pramene Ploučnice, HrOB,...), kterých se pravděpodobně zúčastním.

Budova Lapidária

Nedaleko Lapidária stojí Veletržní palác

Nejen během je živ člověk. Po skončení školení jsem se podíval do míst, kde jsem ještě nebyl. Krásný památník, krásné výhledy, no prostě paráda.

Metro na Střížkově

Žižkov s vysílačem

Památník na Vítkově

Na Vítkově

...nastává s téměř každoroční pravidelností v půlce července a končí s odbytím posledních závodů v půlce listopadu. Projevuje se chabými fyzickými a s tím souvisejícími mapařskými výkony v orientačním běhu. Dálkové běhy, případně extrémy tímto „syndromem" netrpí.

Letos jsem se ani nepotřeboval zdemolovat na Výstupech na Ještěd. Začalo to fotbálkovým turnajem s naraženými žebry. Pokračovalo odřenými patami při závodech ve Cvikově, zvětšujícími se potížemi zánětu levé achilovky a nataženým úponem pravého kyčelního kloubu. V současnosti jsem to završil nastupující virózou. Proti loňské nehodě se zmijí je to pouhá hypochondrie.

To se pak smutně v posteli vzpomíná na červnové výkony.

V mezidobí vložím nějaké starší články na web a psychicky se budu připravovat na některé říjnové oblastní závody v orientačním běhu.

...a na závěr jeden citát...

Indické přísloví: Zdravý člověk má mnoho přání, nemocný jen jedno.

Nedá mi to, aby se nepochlubil, že po bronzové, stříbrné a zlaté plaketě jsem obdržel Zlatý kříž 3. stupně za 80 bezpříspěvkových odběrů krve, krevních destiček, plazmy nebo červených krvinek. Českým červeným křížem byli pozváni i další dárci do obřadní síně Liberecké radnice, kde nám byly předány nejen Zlaté kříže, ale i další upomínkové předměty a dárky.

Kdo může, ať daruje. Krve a dalších složek krve není nikdy dost. Pro občany z Liberce a okolí jsou informace zde.

Předávání dárků od primátora Liberce

V obřadní síni s křížem

Zlatý kříž 3. stupně

Plastová kartička

Tak to vypadá, že si na mněněkde za bukem počíhala "zákeřná" choroba. Co se dá dělat, aspoň si dáchnu v posteli.

Poslední závod letošního Mistrovství v klasickém lyžování. Jelo se 7x na propleteném kolečku složeném ze dvou částí. Po hromadném startu vznikl velký balík závodníků, ze kterého postupně odpadaly slabší kusy. Do posledního kola jich vjíždělo 25 z celkového počtu 72 startujících.

Již potřetí na tomto MS vyhrál Nor Northug, druhý byl Rus Vylegžanin, třetí Němec Angerer. Naši skončili následovně – 7. Koukal, 17. Magál, 33. Šperl a 35. Kožíšek.

S kopce v zatáčce byl hukot

Kožíšek na 35.km už nebyl ve vedoucí skupině

Magál s číslem 22 v popředí pelotonu (8 km do cíle)

Maxim Vylegžanin dává rozhovor

Sněžná děla nebyla v průběhu mistrovství potřeba

Se sněžným Ještědem

Každodenní práce – měření teploty; tentokrát poslední údaj

Už druhé zlato na tomto MS získala Polka Kowalczyková, druhá byla Ruska Medveděvová.

Ve stíhacím závodě sdruženářů se z 8. pozice posunul ke zlatu Američan Demong, kterému se povedlo při předchozím závodě družstev „ztratit" číslo v nohavici, čímž nebyl připuštěn ke skoku.

Ten den jsem se seznámil s o rok starším Keňanem Philipem Boitem. Vyměnili jsme si zkušenosti, takže v dalších letech očekávám zlepšením v běhání a Philip zase v lyžování. Je na zamyšlenou, jestli budu reprezentovat Keňu v lyžování a Philip zase populární orientační klub OK Harcov.

Medveděvová dává rozhovor

Demong přijímá gratulace

Zatím průměrní závodníci

Totálně zaplněné tribuny

S Ještěďačkami

Asi kilometr před cílem

Trenér Petrásek se omlouvá novinářům za bídný výkon štafety

Prosluněné Jizerky

Areál Ještěd se zaplněnými tribunami

Jakub Janda ve 2.kole

Šťastné druhé Němky (Goessnerová, Sachenbacherová, Nystadová, Zellerová)

Norka Johaugová (2.úsek)

Vítězní Japonci

Churavý gratuluje Japoncům

Sněžné umyvadlo

Hlídač areálu Vesec

Po včerejším parádním výkonu Aleše Razýma ve sprintu jednotlivců se dnes konaly sprinty dvojic. Přes noc se oteplilo natolik, že se začaly tvořit velké kaluže. Na druhou stranu na chvíli vysvitlo slunce. Naše ženy (Janečková, Rajdlová) skončily ve finále na posledním 10.místě, ale i tak je to úspěch. Naši muži (Jakš, Razým) nepřešly přes semifinále. Finále mužů bylo hodně vyrovnané a všech 10 účastníků se vešlo do 10 vteřin.

Je třeba dávat pozor před utonutím

Sněžná toaleta

Nad Špičákem trochu vysvitlo slunce – poprvé při MS

Ivana Janečková v semifinále

Boj o 2. a 3. místo (Longová, Ishidaová, Olssonová) – brambora pro JPN

Vítězní Kjoelstad a Hattestad v rozhovoru pro televizi

Mužský skiatlon (15 + 15 km) byla také nádherná podívaná. Lukáš Bauer se na klasice postupně dostal až na první místo, ale pak mu nejely lyže a bylo to v háji. Za to pěkný výsledek předvedli Martin Koukal (9.) a Jiří Magál (13.).

Diego Ruiz ze Španělska v 1.kole bruslení

Lukáš Bauer v předposledním kole bruslení

Vítězné objetí Petera Northuga

Ženskému skiatlonu (7,5 + 7,5 km) předcházela den předem medailová radost Lukáše Bauera a početní příznivci jak na tribunách tak podél trati. Tentokrát byla chudší návštěva, ale za to dramatičtější vyvrcholení závodu. Ještě před stadionem vedla Norka Steiraová, ale v cílové rovince ji přefinišovala Polka Kowalczyková.

Následné 4 fotky jsou vlajky jednotlivých zemí zúčastněných na letošním MS 2009 v Liberci, 5. fotka jsou polští příznivci oslavující vítězku a poslední je vychechtaná Steiraová .

Byla to nádhera – jak představení jednotlivých států, tak světelná šou. A kvalita zpěvu Karla Gotta při interpretaci národní hymny.

A tady několik obrázků z Tipsport arény:

Po roce jsem se zase zašel na zápas Euroligy, tentokrát hrály Poláci s Červenou hvězdou Bělehrad. Atmosféra byla super. Nejkrásnější moment byl na začátku utkání, kdy Turow udělal šňůru 9 bodů a z 5:10 obrátil na 14:10 – to hala vřela. Nejzajímavější okamžik byl před začátkem utkání, kdy se nepodařilo nahodit časomíru a utkání bylo zpožděno asi o tři čtvrtě hodiny – Liberečáci si uřízli pořádnou ostudu.

Pro zájemce: Dnes 6.1.2009 se v Liberci hraje poslední zápas Turowa.

S kolegou z práce

Fanoušci Červené hvězdy

Roztleskávačky poprvé

Roztleskávačky podruhé

Roztleskávačky potřetí

Místo 2. závodu BOR Cupu konaného v Doubici u Rybniště, kam jsem se neměl jak dostat, jsem přes víkend dělal užitečnější práci. V sobotu jsem dobrousil a namořil parkety a v neděli jsem je nalakoval. Bohužel jen jednou, nějak mi to nešlo od ruky. Ještě 2 nátěry, nastěhovat nábytek a je konečně hotovo!    A můžu začít naplno trénovat.

Můj výtvor

Tak jako v loňském roce, tak i letos mám něco pro lidi lačnící po statistice.

Zhodnocení:

Tak letos to byla velká slabota. Naběhal jsem o 1/3 méně kilometrů než loni. O úspěchu se ani nedá hovořit, leda že bych počítal, že jsem přežil uštknutí zmijí. Tak snad nastávající sezónu to bude lepší.

Kilometry:

běh -           1 556

lyže -               86

chůze -            73

kánoe -            59

kolo -               12

Poté, co mně zmije uštknula před měsícem a půl a syna kolegyně z práce, je tady další případ. Tentokráte to je pětiletá dívka. O tom, jestli dostala sérum nebo ne, ani zmínka. Můj tip, že nedostala. Šetří se všude.

Práce nespočívá jen v sezení za počítačem, ale lze se i provětrat venku při kontrolách. A když se vydaří počasí, tak je to paráda. Tentokrát to nebylo na celý den, nenaběhal jsem desítky kilometrů, ale byl jsem se projít s kolegyní 6 kilometrovou trasu.

Kóta 699

Rozhledna Nisanka

Pohled z Nisanky na Jablonec nad Nisou

Ta zmije jedna jedovatá. Ta mi zavařila. Ještě teď jsem v pracovní neschopnosti.

S rodinou jsme byli na borůvkách pod Výpřeží nedaleko Ještědu. V 11:10 uštknutí do palce pravé ruky, v 11:20 zaškrcení zápěstí, chůze na tramvaj, z tramvaje do nemocnice, ve 12:35 na pohotovosti a povolení zaškrcení, ve 12:45 téměř omdlívám poté, co se mi jed rozproudil do krevní oběhové soustavy. Následuje hospitalizace. Dostávám pouze infuze NaCl.

Druhý den mám z celé pravé ruky baňatou okurku. Jed se mi rozlézá od ramene dále až do druhé poloviny těla. Navečer lékaři usoudili, že už se s tím tělo samo nevyrovná a nasazují v kapačkách kortikoidy a antibiotika, po 32 hodinách od uštknutí. Sérum se zdravým jedincům nedává z důvodu možných vedlejších dlouhodobých nežádoucích účinků. Ruku leduji, co to dá. Každou chvíli mám pocit, že kůže nevydrží přetlak napuchlé ruky a roztrhne se.

Další dny otok sice nepatrně ustupuje, ale zato jed se nefláká a rozleptává vlásečnice a rozkládá krev a na ruce se mi tvoří obrovská modřina, která je zprvu modrá, pak přechází ve žlutou a fialovou barvu. Ruka stále bolí. V nemocnici jsem si poležel 8 dní.

Byt stále rozkutanej, ruka ještě bolí, takže sportovní činnost se zatím nekoná. Volný čas alespoň vyplním zveřejněním několika zbylých článků za předchozí týdny, než se zase začnu prohánět po okolních kopcích.

To je ona

Moje ruka

Kolega, který slavil narozky a kolegyně, která jde do důchodu pro nás objednali golfové trenéry a pod restaurací ZOO v Liberci jsme se učili prvním „krůčkům". Nejdříve na odpališti a pak u jamek. Docela mi to šlo.

Soustředění u jamek (trochu slabší fotka)

... a nebo se stanu karatistou.

Na kondorech

V pátek jsem s Adélkou zavítal do Tipsport arény. Po dlouhé době jsme se zase byli podívat, jak to půjde kondorům, dnes s jednoznačným lídrem první ligy, Nymburkem. Po první čtvrtině to bylo 2:24, ale pak se ztráta moc nezvětšovala. Přesto Adélka fandila. Při odchodu domů se nebála a podala ruku maskotu kondorů.

Na Turowu 1

A následující úterý znovu na Nymburk, tentokrát se hrálo osmifinále evropského poháru ULEB a domácí tým byl TUROW Zhořelec, který si vybral tuto halu pro své domácí zápasy, jelikož jejich hala v Polsku nevyhovuje požadavkům. Přišlo asi 5 tisíc diváků, kteří pro oba týmy udělali báječnou atmosféru, která byla dotvářena působivým komentováním polského komentátora. V dramatickém závěru uspěl TUROW.

Bílé peklo

Při vstupu jsme dostali bílé tričko, ručník už na nás nevyšel. Adélku jsem oblékl do trička s tygrem, vysadil na ramena a mohli jsme sledovat z galerie na stání play off ve čtvrtfinále extraligy ledního hokeje se Spartou. V půli třetí třetiny už ji to moc nebavilo, a tak si tam s ostatními dětmi hrála na honěnou.

Na Turowu 2

Ve čtvrtfinále se TUROW utkal s Kyjevem. Na jeho hřišti ho porazil 71:59. Dvanáctibodový náskok předurčoval pohodu, ale na palubovce to moc nevypadalo. Diváci udělali ještě bouřlivější atmosféru než v minulém utkání, ale hráčům TUROWa svazovala nervozita ruce. V prvním čtvrtině už prohrávali 19:11, ale po poločase vedli 37:36. Pak postupně začali ztrácet a v samém závěru prohrávali o 11 bodů. Nakonec uhájili postup. Konečný výsledek 58:67. Další zápasy se hrají jako finále 8 postupujících týmů v italském Turíně.

Maskot kondorů – trochu jde z něho strach

Ze zápasu s Nymburkem – nejlepší hráč Turova, Logan

Ze zápasu s Nymburkem – v přestávkách byla různá taneční vystoupení

Ze zápasu se Spartou – všude bílo

Ze zápasu s Kyjevem – fanoušci TUROWa

Ze zápasu s Kyjevem – taneční vystoupení

Ze zápasu s Kyjevem – já se šálou TUROWa

Ten čas sakramentsky letí. Vzpomínám si na říkanku: První třída myšička, druhá třída kašička, třetí třída hodní žáci, čtvrtá třída darebáci, pátá třída medvědi, protože nic nevědí... a to jsme si říkali, jak už jsou ti páťáci velcí, když jsme byli v první třídě. Celkem nás bylo 36 – jó, silnej ročník.

Nebyl to první sraz, ale asi pátý. Přesto někdo někoho nepoznal. V babylonské Staročeské rychtě bylo fajn. Ani jsem nečekal, jak si skvěle pokecáme. Asi to bylo tím, že tam byla převážná většina holek. Včetně třídní učitelky nás bylo 17.

Po „ pražském převratu", kdy byl vyměněn prezident organizačního výboru už horké hlavy trochu ochladly. Plno dobrovolníků se mezitím odhlásilo z pořádání MS 2009. Já jsem se nemusel rozhodovat. Sice bych rád viděl Kumpošta ve vedení, ale kvůli němu jsem se tam nehlásil, tak se přece nebudu odhlašovat kvůli tomu, že nastoupila Katka Neumannová.

Jako dobrovolník jsem nastoupil na pomoc už v lednu, kdy závody Kontinentálního poháru byly zrušeny a pořadatelství bylo využito při závodě Českého poháru v běhu na lyžích na Mísečkách.

Závody, až na odvolaný čtvrteční trénink, proběhly v pohodě. Vítr nedělal neplechu, takže se nemuselo přerušovat nebo opakovat závod. Všichni spokojení až na okradené v hotelu Zlatý Lev.

Skokanský areál

Tak tohle mi dnes přislo emailem. I přesto, že jsem zastáncem MS 2009 v klasickém lyžování, líbí se mi to. 

Byl jednou jeden panovník v království Libereckém. Měl, jak jinak, tři dcery a zajímal se, jak jinak, o zimní sporty. I on však zestárl a začal tušit konec své jinak vcelku úspěšné sportovní kariéry. Nyní se z něho stane funkcionář. Zavolal si tedy svá tři děvčata, aby se jich zeptal, co si o tom myslí a jak moc ho mají ráda. Ve stáří je vždy dobré vědět.

„Mám tě ráda jako všechny akcie ČEZu, které vlastníme", pravila první.

„Chytrá holka, ta ví, o čem je život", usmál se pan král.

„Já tě mám ráda jako všechny tvoje zlaté medaile, které jsi v životě vyhrál", řekla druhá.

„Taky chytrá, určitě se neztratí. Vždy bude vědět, jak se vlichotit mužům."

„A co ty, Kačenko", obrátil se budoucí organizátor megalomanských zimních akcí ke své nejmladší.

„Inu, tatínku", špitla Kačenka nesměle, upírajíc svůj zrak na téměř jarní krajinu za zámeckými okny. Uvědomila si, že letošní zima nebyla příliš nakloněna zimním radovánkám. Už několik let pozorovala, že sněhu každoročně ubývá. Ostatní však, včetně jejího otce, jako by to nebrali na vědomí. Představa, že její milovaný rodič a sportovní vzor chce v této oblasti každoročně pořádat Světový pohár v lyžování a možná i v závodě sdruženém, sevřela její srdéčko úzkostí.

„Inu tatínku", opakovala Kačenka, „Já vás mám ráda jako sníh".

„Jako sníh? Jako tu zmrzlou vodu, které je kolem vždy dostatek? Tak málo jsem ti drahý? Za víc přemýšlení ti nestojím, nevděčnice?!? Okamžitě zmiz z mého zámku. Nechci tě už nikdy vidět."

S pláčem opustila nejmladší dcerka královský dvůr.

Přešlo léto i podzim, nastal čas vlády paní Zimy. Ten rok však vůbec nemrzlo, žádný sníh nenapadl. Malé i velké děti plakaly, sněhuláci posílali nejdříve prosebné a později výhružné petice, rodiče bombardovali úřady dotazy. Světová asociace zimních sportů urgovala slíbené mistrovství. Pan král byl ale bezradný. Kde vzít, když nikde není. Usilovně surfoval na všech bezpečných i nebezpečných vlnách internetu, vysílal esemesky i esóesky, prosil, žadonil, nařizoval, ale po bílé peřince ani památky. Ostuda nevyčíslitelných rozměrů, reputace celého království v háji... Přece nemůže odvolat, co slíbil.

Nesmělé zaklepání na dveře přerušilo jeho trudné myšlenky. Když otevřel, nevěřil vlastním očím. Kačenka! Jeho nejmladší! Jeho překvapení bylo ještě větší, když jej zavedla k oknu. Po všech cestách do nejdelší dálky, kam oko pohlédlo, jezdily obrovské nákladní vozy plné sněhu.

„Jak jsi ....." chtěl se zeptat král. „Kde jsi..."

Ale dceruška jen přiložila prst na ústa. „O tom se nemluví. I já jsem se poučila a za necelý rok i já jsem se ve světě lecčemus naučila. Všechno se dá obejít, všechno se dá koupit, všechno je možné získat. Jen vědět, na koho se obrátit. Hlavní je mít kachní žaludek, ostré lokty a hroší kůži. To by bylo, aby naši poddaní na tebe a na naše panství nebyli hrdi. Pravda, sníh bude jenom tady, ale reputace našeho království je zachráněna. A to by bylo podruhé, abychom nedonutili poddané, aby se radovali spolu s námi a aby na nás byli patřičně pyšni."

„Chytrá holka!"

Je po mně, s ješitností vlastní všem panovníkům pohlédl na dcerku a s neskrývaným zalíbením dlouho pozoroval kolonu sněhové armády spásy. Jeho pohled náhle upoutal nápis na korbě nejbližšího náklaďáku. A nápisy mohl číst i na ostatních vozech. CHRÁNĚNÉ ÚZEMÍ JIZERSKÝCH HOR. KRKONOŠSKÝ NÁRODNÍ PARK. MINISTERSTVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ...

„Kamarádi", zašeptal v duchu a neskrývané dojetí mu zamžilo oči.

Na druhý den si znovu zavolal své tři ratolesti.

„Jestlipak mě ještě máte ráda, děvčata. A jak moc tentokráte?"

Ty dvě starší holky, které se nepodívaly dále, než do Vesce, nic nového nevymyslely, ale třetí jej opět překvapila.

„Inu tatínku, mám vás ráda, jako obrovský plavecký areál někde na poušti."

S láskou se na ni zahleděl. Šikovná holka. Ze všech nejchytřejší. Dobře, že se vrátila. Jediná ví, že je třeba dokázat i nemožné. Hned příští rok se sportovním hitem sezóny stalo mistrovství světa všech vodních sportů na Sahaře. Rok následující proslavily Letní Olympijské hry ve Vatikánu.

Jaképak malé cíle. Zastaralé heslo: „Dále! Výše! Rychleji!" nahradily tři jiné slogany: „Za každou cenu! Přes mrtvoly! Účel světí prostředky!"

A nad libereckým královstvím vlaje od té doby vlajka s modrým nápisem na bílé peřince: „NIKDY NEŘÍKEJ NIKDY!"

Ještě dodávám několik fotek.

Je pravda, že lyžařům bylo odejmuto pohodlí v délce necelého 1 km, kdy sjížděli ke Smědavě po upravené silnici. Ale dá se tam dojet více možnostmi, takže se nestala žádná tragédie, jak to někteří líčí.

Na Jizerce se z luk taky nabral nějaký ten sníh, ale tam jsem nebyl, takže to nemůžu posoudit.

Na silnici ubývá sníh

Lyžaři si myslí, že je rychlejší jít pěšky, než jet jinou trasou

Bagr se vyhřívá na Smědavě na sluníčku po náročné práci

Toto fotil druhý amatérský fotograf

Po mě se ty holky ale sápou!?!

Taky se pilo šampáňo

Pohled neviňátka

Když není čas na běhání, tak není na škodu se zúčastnit sportovní akce.

A třeba si i vyhodit z kopýtka.

Tak kolik to bude?

Mohla to bejt pěkná fotka, kdyby tam jeden vocas nedal ruku!

Trochu mě lechtá v podpaždí.

Při sportu je žízeň

Vrchol slasti

A Slavii zbyly oči pro pláč ...

Pro zanícené zájemce o statistiku jsem připravil souhrn mého sportovního snažení. Jedná se o období od 1.11.2006 do 31.10.2007. Sezóna orientačních závodníků začíná vždy začátkem listopadu.

Zhodnocení:

Jak sezóna začala, tak taky skončila – špatně. S Vokounem jsme vzdali Mistrovství republiky v Horském orientačním běhu 2006 z důvodu natažených postranních vazů v koleni. Na jaře a v létě přišly i šťastné chvilky – 3. místo v Marathonu Nisa na kánoích, 1. místo na Mistrovství republiky v orientačním běhu na krátkou trať v nejmladší veteránské kategorii a 1. místo ve výstupu na Mt. Everest a zároveň traťový rekord. Přišlo sebeuspokojení a v polovině léta se začalo lenivět a žrát. A na závěr sezóny jsem běhal s o 5 kg těžším bachorem. Taky mě pohltil pracovní proces.

Kilometry:

běh -           2 363

lyže -               48

chůze -            89

kánoe -            86

Nejvíce je fair play rozšířeno v malých sportech, kde se lidi nehoní za penězi, ale dělají sport pro radost. A mezi těmito sporty je i orientační běh. V tomto případě je to i medializováno, protože šlo o mistrovství republiky navíc ve štafetách, kde výsledek není závislý na jednotlivci, ale na výkonech všech tří členů štafety. A fair play se netýká pouze tohoto jednoho závodu, ale troufám si říct každého závodu v orientačním běhu minimálně v tom, že jiný závodník poradí jinému závodníku, který zabloudil.

V práci časový stres, doma stěhování, vrtání, šroubování,... , k tomu rýma, tak jsem z toho všeho otrávený, že se mi vůbec nechce jakkoliv sportovat.

Připadám si jak Kvapík ze včelích medvídků:

„Přátelé,

chvátám, chvátám, nemám chvíli klid,

já tam, já tam, dávno už měl být.

Ne, ne, ne,

nesnídám, nesvačím, nestihnu to, nestačím,

Osobní rekord má 3:13:40. Nikdy maratón nevzdal! Předloni vykázal Krejsa rekordní bilanci: celkem 148 závodů, z toho 42 maratónů a 3 ultramaratóny. Zvládl i maratón na Jungfrau, kde z údolí vyšplhal až pod ledovec do 2190 metrů. Při Liptovském maratónu končil s omrzlinami.

Vy prý dokážete tep zklidnit vůlí?

Ano. Ve vodě mi třeba naměřili i osm až deset tepů za minutu. Ale pozor: není to tak, že bych byl napůl delfín. Je to adaptační prvek, který se dá postupně natrénovat. Teď když tady spolu sedíme, tak mám tep přes 60 úderů za minutu, během patnácti dvaceti vteřin ho dokážu shodit tak na 42. Ale snížit, i když ne o tolik, ho dokážete i vy. Stačí mít kratší nádechy, rukou kontrolovat tep srdce a snažit se psychicky oddálit každé další bouchnutí. Budete překvapený, jak rychle nastane změna.

celý článek

PS: ... to já se svými 30÷40 tepy za minutu po ránu jsem žabař !!!

Tak se ukázalo, že přesunout narozky ze začátku dubna na půlku června kvůli počasí není zas až tak dobrý tah. V červnu je taková hromada akcí, že není možné se trefit do termínu, kdy by přišlo co nejvíce pozvaných. Ale od začátku.

V pátek jsem nakoupil basy piv a díky Piňďovi-Pěndovi vše navezl na ukryté místo u potoka za Harcovským stadionem. Solidně jsem si zaposiloval při snášení věcí ze stráně na dané místo. Po hodině na místo dorazila i manželka s dcerkou. Postavili jsme stan a holky si zašly na procházku po lese. Já zatím vytrvale porcoval popadané kmeny stromů čerstvě zakoupenou pilou ze stavobazaru. Začalo hřmít a stmívat se. Po prvních kapkách jsem vyklidil pozice a schoval se do stanu. Netrénované ženské pokolení to nestihlo a zmoklo. Dvouhodinový déšť ustal až s příchodem Vokouna, se kterým jsem rozdělal oheň. Mohli jsme začít opékat špekáčky. K dispozici byl i velmi pikantní vepřový gulášek, který jsem připravil díky svému kulinářskému umění. Ještě se objevila ségruše s Daliborem. Padla pouze 1 basa piv.

V sobotu se probudím v 5 hodin a prší. Na poslední chvíli zachraňuji oheň před vyhasnutím. Po dvou hodinách spánku stále prší. Dříví došlo – jdu opět zahlodávat zuby pily do suchých kmenů. Kolem 10. hodiny konečně ustává déšť a přijíždí Jirka s naloženým prasátkem. Jdeme na to. Stromy se neskutečnou rychlostí proměňují v polínka – pila je ostrá! Je 12 hodin a je jasné, že nemá smysl uskutečnit 6 hodinový závod – neměl by kdo startovat. Po 13. hodině je tady ségruše s Daliborem a mojí máti. Prase nabodáváme na rožeň a začínáme opékat. Žár se začíná zakusovat do syrového masa. Po dvou hodinách okrajujeme spálenou kůži, nařezáváme maso a začínáme potírat grilovacím kořením smíseným s olejem. Popíjíme lahváče. Počasí je dobré – neprší. Přijíždí celá Přítelovi rodina. Kočárek brázdí nerovný terén, skáče přes kořeny. Bára je spokojená. Fox se nemůže dočkat voňavé pochoutky a kostí. Po 4 hodinách už ukrajujeme první kousky. Dobrota. Doráží zdecimovaná dvojka ze závodu Ruská ruleta ve složení Martijan a bratr-atlet. Jsou schopni do sebe dostat sotva jedno pivo a kousek masa. Po 20. hodině zůstáváme pouze naše rodina a ségruše s Daliborem. Vyčerpán ulehám do spacáku.

V neděli se nemůžu na maso ani podívat. Je jasné, že to zabalíme, co nejdříve. Se dvěma prázdnými basami odcházím na autobus, jedu do Tesca a kupuji jídlo na snídani. Sháním odvoz – nedaří se to. V 9:40 hodin začínám vynášet věci strmým srázem na cestu, odkud je to dostupné autem. Podařilo se mi dohonit Viktora – mého přímého nadřízeného z práce, který neváhá vyrazit z Jablonce Škodou 120. Ve 13:15 hodin mám vše odnošené – stany, věci na přespání, zbytky prasete, vidlice s rožněm, 9 plných bas !!!, 1 prázdná a další věci. Ruce vytahané jak opice neudrží ani lahváče. Na dvakrát dostáváme věci zpět do obydlí v Husitské ulici. Po očistné sprše ulehám totálně vyčerpaný do postele.

Možná zase za 5 let.

Děkovačka pro Ivoše, Ládise, Piňďu-Pěndu, Jirku a Viktora za výraznou pomoc.

Nedaleko se procházel mlok

Ubytování

Příprava na pečení...

...a už trochu opálenější

Ďábelský andílek

Co se v mládí naučíš...

Vožralej jak prase

Tak jsem to trochu pozměnil, ale bude to muset dát ještě do kupy, jakmile bude čas.