>>>>>Požírač bloguje<<<<<

Potřeboval jsem naběhat nějaké kilometry a nechtělo se mi začínat kopcem, tak jsem vyjel do Jizerek busem. Ten byl narvaný k prasknutí. Na Kristiánově jsem zjistil proč. Konala se tu Mariánská sklářská pouť, takže davy, převážně důchodců, věděly co s dnešním dnem. Chvíli jsem pokoukal a běžel dále. Překvapilo mě, že oplocení kolem přírodní rezervace Na Čihadle, které tady stálo odnepaměti, je zbourané, tak jako malá rozhledna uvnitř. Měl jsem čas, tak jsem proskákal suchou nohou skrz rašeliniště a udělal nějaké fotky. Počasí bylo nádherné a kolem mě se proháněly tlupy cyklistů. Podle času už jsem nestíhal bus z Bedřichova, ale věřil jsem si, že stihnu MHD v Rudolfově u elektrárny. Bohužel. Měl jsem starý jízdní řád a tak chtě nechtě jsem pokračoval do Liberce. Pocity stejné jako v závěru maratónu. Myslel jsem, že nedoběhnu, ale co mi zbejvalo.

Trasa (170 min / 30,2 km): Hrabětice,kaplička – Josefodolská přehrada – Kristiánov – Na Čihadle – Tetřeví boudy – Krásná Máří – Hřebínek – Gregorův kříž – Rozcestí u Nové Louky – Vládní – kanál – Rudolfov,elektrárna – Mlynářův kámen – Lesní koupaliště – ZOO – Na Jezírku

Josefodolská přehrada

Kristiánov

Jezírka Na Čihadle

Po Brutusu první výběh, ikdyž jsem mezitím trochu sportoval (byl jsem na inlajnech, lyžích a kole). S Bratrem-Atletem jsme vyrazili do Stráže pod Ralskem pro první puchýř. S novými botami se mi to povedlo. Ale jinak jsou nové boty super, běhá se v nich jako po mechu! Počasí kolem +5°C nebylo nic moc, ale trénink to byl vydatný. Ke konci mě bolely nohy, což se není co divit, vzhledem k minulému víkendu.

Domek u Kotelských lip

Čertova zeď

Památník majora Sochora

Široký kámen

Trasa ( 2 h 51 min / 32 km ): Stráž pod Ralskem – sedlo pod Děvínem (ČTZ) – Osečná (ŽTZ) – Kotelské lípy – Čertova zeď – Zábrdí (cyklotrasa 3050) – Náhlov – památník majora Sochora – pod Divadlem – Pod Děvínem – Stráž pod Ralskem

Převýšení

…a nakonec nové boty

Poslední slunečný den z dlouhé řady pěkných dní. Nebořilo se to, bylo to fajn.

Trasa ( 2 h 40 min / 30,5 km ): Maliník – Vládní – Nová Louka – Kristiánov – Knajpa – Krásná Máří – Hřebínek – Nová Louka – Vládní – Maliník – Česká chalupa

Blatný rybník

Mezi Blatným rybníkem a Kristiánovem

Tetřeví boudy

Po týdnu zase do Turnova. Tentokrát jsme s Bratrem-Atletem vyrazili severovýchodněji. Podél zamrzlé Jizery bylo chladno, ale při výstupu na Zbirohy jsme se zahřáli. Skrz Kalich a Chléviště jsme spíše proklouzali, ale pak už to bylo celkem v pohodě. Slunce hřálo. Na Hamštejnském hřbetě byly nádherné výhledy na Krkonoše. Po občerstvení na Kozákově jsme se začali sbíhat zpět k Turnovu.

Zamrzlá Jizera

Pod Zbirohy

Bez zábradlí bychom bludiště na Kalichu neprošli!

Husníkova vyhlídka

Kozákov

Část Votrubcova lomu

Trasa ( 3:20 h / 33 km )

Po dlouhé době jsme změnili žulové skály za pískovce a smrky za borovice. Panovalo mírně inverzní počasí. Za celou dobu výběhu s Bratrem-Atletem jsme potkali pouze jednoho turistu – jaký to rozdíl ve srovnání s Jizerskou magistrálou o víkendu! Střídali jsme silnice za lesní cesty a naopak. V některých hlubokých údolích bylo ještě velké množství sněhu a ledu. Na zamrzlých rybnících nikdo nebruslil.

Pohled z Boreckých skal na Trosky

Vidlák

Věžák

Trasa ( 2:45 h / 31,3 km )

Hektičnost v práci pokračuje, tak jsem rád, že si najdu čas na sportování 3x v týdnu. Na Bloguje schází čas.

 Tradičního přeběhu Ještědského hřebene se letos zúčastnilo nejvyšší počet odvážlivců, a to 4 – já, Bratr-Atlet, Vokoun a Marta. Hned od začátku bylo jasné, kdo trénuje více a kdo méně. Pole se rozdělilo na 2 skupinky. Já s B-A jsme se s tím „nemazali“ a valili to směrem k Ještědu. Na některých místech bylo sucho, někde sníh a někde led. Ten jsme nejvíce pocítili při seběhu z Ještědu. Pády na sebe nenechaly dlouho čekat i při sebevětší opatrnosti. V některých pasážích jsme museli zaběhnout do lesa, jelikož cesta byla jedno velké kluziště. Do Hodkovic n./M. jsme nakonec zdárně dorazili v solidním čase pod 4 hodiny. Druhá skupina taky dorazila, ale o několik desítek minut později.

Známé Sloní kameny

Skupina naposled pohromadě

Ještěd v dálce, B-A taky

Obří sud na Javorníku už dostává konkrétní podobu

Trasa

S Bratrem-Atletem jsme si dali před náročným survivalovým závodem menší generálku. Po loňsku a předpředloňsku jsme si zaběhli delší trať a poznali další část Českého Ráje. Navíc přálo počasí.

Trasa (3h 11min / 32,7km): Kacanovy – Valdštejn – Hrubá skála – Vidlák – Trosky – Nebák – Podsemín – Libošovice – Kost – Dobšice – Vysoké kolo – Kacanovy

Nedaleko Vidláku

Trosky

Kost

Asi jeden z nejhezčích letošních výběhů jsem uskutečnil do Jizerek, kde jsem za krásného počasí oběhl 4 tisícovky.

 Trasa: Bedřichov – Nová Louka – Kristiánov – Rozmezí – Sněžné věžičky – Čertův odpočinek – Černá hora – Holubník – Ptačí kupy – Hřebínek – Černá Nisa – Rudolfov – Mlynářův kříž – Lidové sady

Slepýš

U Nové Louky

Pohled ze Sněžných věžiček

Čertův odpočinek

Holubník

Černá Nisa z Holubníku (v pozadí Ještěd a Ralsko)

Turistický pochod Rozhledny Jablonecka vždycky stojí za to. Tentokrát jsme s Bratrem-Atletem běželi přes 5 rozhleden. Nejhezčí pasáž byla v okolí Černé studnice.

Trasa

Tak tenhle turistický pochod Krajem Karoliny Světlé začal poněkud netradičně. „Báby" z Oborové zdravotní pojišťovny lákaly příchozí na změření tuku a tlaku. S Bratrem-Atletem jsme se nestačili divit. B-A zjistil, že neustále s sebou nosí 20 kilo tuku, já jen 9 kg. Naopak můj tlak natolik šokoval zdravotnici, že mě okamžitě posílala k doktorovi. Naměřila mi 174/84 a přístroje nelžou! Trochu nás hodnoty zaskočily, ale okamžitě jsem odvětil, že mě ještě čeká třicítka a pak se rozhodnu, jestli se vrhnu do spárů doktora nebo ne. Následně jsme očekávali, jak nám zdravotnice začnou doporučovat nějaké přípravky na zlepšení našich tělesných parametrů. Nestalo se a hbitě lovily další „oběti". Počasí bylo studené, mlhavé a ufoukané. V průběhu trati překvapily dobře připravené kontroly se slazeným čajem a možností opékání špekáčků. Nedaleko cíle hrála country kapela a po stromech viselo na papírech 15 otázek týkajících se znalostí místního okolí. Nezaváhali jsme a dali se do zatrhávání odpovědí. Moc se nezadařilo a premianty bychom určitě nebyli. Ke konci docházely síly, ale zvládli jsme to. Diplom a perníček v cíli potěšil. Rozhodně doporučuji hlavně pro rodiny s dětmi. Tak zase za rok.

Trasa ( 3,5 h / 30,3 km ): Český Dub – Chvalčovice – Dehtáry – Kohoutovice – Petrašovice – Bohdánkov – Rašovka – U Šámalů – Pláně – Jiříčkov – Skalákovna – Sobákov – Za Vrchy – Kněžičky – Český Dub

Silnice nedaleko Kohoutovic

Borovicová kleč v mlze na Ještědském hřebeni

Kontrola Skalákovna (v popředí B-A)

Opékání špekáčků v lomu kousek od Kněžiček

Tradiční přeběh Ještědského hřebene jsme posunuli o měsíc později. Mrazivé slunné počasí, zmrzlý sníh se nebořil, zledovatělé pasáže hrozily podvrtnutím kotníku. Jediná část bez sněhu byl poslední kilometrový úsek v Hodkovicích nad Mohelkou. Záludností byly schované díry ve zmrzlém sněhu zaváté čerstvým sněhem. Do jedné takové jsem se chytil jak mamut do pasti. Všichni tři – já, Bratr-Atlet a Vokoun jsme přežili, ikdyž někteří s vypětím všech sil a na pokraji komatu. A za rok zase...

Trasa (4 h 16 min / 31,3 km): Jitrava - Sloní kameny - Velký vápenný - Trávník - kaplička Sv. Kryštofa - Křižanské sedlo - Malý Ještěd - Výpřež – Ještěd – Pláně – U Šámalů – Rašovka – Javorník – Záskalí – Hodkovice nad Mohelkou

Autobusová zastávka Rynoltice,Jitrava (před startem)

U Sloních kamenů

Strmý kopec na Velký Vápenný

Velký Vápenný

U kaple svatého Kryštofa (chcací pauza)

Pohled z Ještědu na zdolanou první část Ještědského hřebene

Na Ještědu, Vokoun (uprostřed) je na zdechnutí

Ještěd v celé své kráse

Povedlo se. Pouze s Bratrem-Atletem (nikdo jiný se neodvážil, ikdyž o tom přemýšlel) jsme zdolali všech 15 Jizerských tisícovek na Českém území. Nikde na netu jsem nenašel takovýto výkon, takže jsme pravděpodobně první. Někteří to již dříve zvládli na lyžích, na kolech, ale ne tak rychle jako my. Někteří to zkusili pěšky, ale ne všech 15 vrcholů. V 7:58:44 jsme startovali v Polubném u kostela a končili u Lesní restaurace ve Ferdinandově v 19:39:38.

Bylo polojasno až jasno a foukal chladivý vítr, takže příjemné počasí na akci. „Povedlo" se mi doma zapomenout mapu, takže začátek jsem si pamatoval z 1.pokusu a zbytek už se zvládnul, jelikož většina trasy byla po turistických cestách. Nečekaně jsme na první zastávce u Smědavy byli docela unavení. Po půlhodinové občerstvovací pauze jsem se málem nezvedl (nějak jsem měl „zatavené" svaly na stehnech), ale po pár stovek metrech jsem to rozběhl. Za Milířem jsme už oba měli potíže se stehny – křeče se blížily. U Knajpy byla druhá větší občerstvovací stanice a zde jsme vážně uvažovali o ukončení dnešní akce, ale představa, že bychom to měli běžet potřetí nás natolik vystrašila, že jsme všechny útrapy a strasti překousli a „prorvali" to až do konce. Na poslední 15.tisícovce to byl radostný opojný pocit, že se to přeci jenom podařilo. Je to výzva pro ostatní, aby dosáhli totéž a překonali nejen náš výkon, ale hlavně sami sebe.

Další informace a podrobnosti o tisícovkách zde.

1. Zámky (1002m) – 8:24

2. Bukovec (1005m) – 9:00

3. Jelení stráň (1018m) – 9:36

Pytlácké kameny

4. Smrk (1124m) – 10:53

5. Černý vrch (1026m) – 12:32

Hořec

Bílá Desná pod Milířem/Milíři

6. Milíř/-e (1002, známější vrchol) – 13:46

6. Milíř/-e (1003, nejvyšší vrchol) – 13:53

7. Knajpa (1013m) – 14:34

Mechoviště pod Jizerou

8. Jizera (1122m) – 15:12

9. Smědavská hora (1084m) – 16:02

10. Polední kameny (1006m) – 16:26

11. Sněžné věžičky (1070m) – 17:23

12. Černá hora (1085m) – 17:44

13. Bílá smrt (1007m) – 18:06

14. Holubník (1071m) – 18:31

15. Ptačí kupy (1013m) – 18:51

Trasa horizontální

Trasa vertikální

Statistika

Už asi před 8 lety se v mé hlavě zrodila myšlenka absolvovat Jizerské tisícovky. Před třemi lety jsem se vypravil v červenci o víkendu po svátcích Jana Husa oběhnout některé tisícovky. Měl jsem s sebou tehdy pouze na bederním pásu 2 lahve s vodou a peníze. Bylo nádherné slunečné počasí. Vodu jsem doplňoval z potoků. Na Knajpě otevřeno nebylo, takže jsem byl rád za nalezené lízátko. Běžel jsem tehdy z Bedřichova přes Černou horu, Sněžné věžičky, Jizeru, Smědavskou horu, Polední kameny, Holubník a Ptačí kupy až na Hřebínek, kde jsem hlady málem zkolaboval.

Tentokrát jsem se rozhodl absolvovat všechny. K velkému pokusu se odvážil pouze Bratr-Atlet. V 8 hodin jsme vybíhali z Polubného od kostela. Byla mlha a zima. Přes Zámky, Bukovec, Jelení stráň a Smrk jsme se dostali ve 12 hodin na Smědavu, kde čekala B-A manželka se servisem. Musím ještě zmínit, že jsme běželi podle turistické mapy a v nejasných částech jsme využili ortofoto mapy. Za Zámky se jevil v terénu krásný průsek, ale ve skutečnosti to byla meliorační rýha s vodou a zarostlá mechem, takže jsme se brodili asi 1 km po kotníky ve vodě. Po nepublikovatelných hláškách jsem myslel, že mě B-A uškrtí, ale nakonec se ztotožnil s mým vymyšleným projektem a náročností trasy. Po občerstvení jsme pokračovali na Černý vrch, Milíře a Knajpu. Zde začalo silně pršet. Průsekem jsme pokračovali na Jizeru. Zde jsme se ve velmi silném dešti už radši nefotili kvůli nebezpečí zničení foťáku. Při cestě z Jizery jsme usoudili, že v dešti, který měl podle předpovědi trvat ještě 2 hodiny a v 10°C nemá cenu pokračovat a koledovat si o „zápis letní varianty Hanče a Vrbaty". Pokračovali jsme na Smědavu a Bílý Potok, kde nás nabrala B-A manželka. Takže zatím 8 vrcholů.

Tuto soboru – 15.8.2009 – vyrážíme na 2. pokus o zdolání všech tisícovek. Forma není nejlepší, ale držte nám palce (nebo pěsti).

Jedna z tisícovek

Trasa

Převýšení

Po domluvě s kámošem z vojny jsem těšil na první vyjížďku po Českém Ráji. V plánu jsem měl přesun z Liberce do Turnova vlakem a pak hurá do pískovcových skal. Ale... Úpravy podchodů na nádraží v Liberci určily, že do Turnova jezdí náhradní autobusová doprava a tudíž není jisté, že mě řidič vezme do busu kolo. Výlet jsem nechtěl odvolávat, tak jsem po práci vyrazil na kole už z Liberce. Sraz na Sychrově určil první občerstvovací stanici – Konrád 11°. Další bod byla pivovarská hospoda ve Svijanech – Kvasničák. Za Příšovicemi a Všení jsme vjeli do lesa, kde mě přivítala vůně borovic – paráda. V prudké cestě jsem musel otestovat nejlehčí převod. Můj oř se trochu vzpínal, ale vrchol zdolal. Ocenil jsem, že ve všední den a navíc mimo sezonu je všude kolem klid – žádné davy turistů, cyklistů. I přes to všechno se daly navštívit hospody, takže občerstvení bylo stále dost. Po dešti jsem se obával mokrých cest a bláta, ale taky vše v pohodě. Do Liberce jsem dorazil za soumraku. Tachometr ukazoval 4h 47min a 96,6km.

Trasa

Tak tenhle pochod jsem absolvoval už loni. Tentokrát trasa vedla do jiného koutu Jizerských hor, takže jsem měl možnost proběhnout nepoznané končiny. S Bratrem-atletem jsme se odhodlali na nejdelší trať. Oba dva jsme se zrovna moc dobře necítili (B-a – bolavé lýtko od achilovky, já – nějaká slabost). Začátek ubíhal v pohodě, tzn. lehce zvlněný terén. Nejdříve občerstvení minerálního pramene přímo na kolonádě v Lázních Libverda a poté v lesním minerálním prameni Novoměstská kyselka. A od tohoto místa se stoupalo a stoupalo a stoupalo až na největší horu Jizerských hor – Smrk (1124 m.n.m.). Fučel nepříjemný ledový vítr z ještě zasněžených Krkonoš, takže jsem musel navléknout moiru trio. Obloha jasná. Na Smědavě jsme dali kofolu s tatrankou, která padla do břicha jak ulitá. Další hranici 1000 m.n.m. jsme pokořili v okolí Smědavy a Poledních kamenů. Poslední pasáž od Hejnic do Raspenavy jsme odběhli tak nějak setrvačností. Frankfurtská polévka částečně zasytila žaludek, ale to nejlepší mě čekalo v baráku B-a. Tam jsem se osprchoval v nádherně teplé vodě a jeho manželka nám k obědu připravila vynikající smažený řízek s bramborami a zeleninovým salátem. Super.

Trasa horizontální

Trasa vertikální

V úterý po práci na autobus na Českou chalupu a hurá do lesa. Počasí jakžtakž, ale mě nestačily ani 3 vrstvy. Vítr, který na otevřeném prostranství zavál, moc nezahřál. Sníh se už krčil pouze na stinných zákoutích, takže cyklisti zde konečně mohou prohnat své stroje.

Po seběhu z hor do Jablonce jsem ještě zavítal na místa závodu pro kolegy z práce, abych doladil některé kontroly a ve Vratislavicích jsem byl rád, že akorát jela tramvaj a dovezla mě domů.

Trasa

Na Vládní – pár minut po nasazení lyží

Nad Kristiánovem – směrem k Rozmezí

Jizera – foto z Rozmezí

Bukovec – foto na cestě mezi Panským domem a Promenádní

Promenádní – směrem ke Smědavě

Přelet nad Knajpou

Nedaleko Ptačích kup – směrem ke Hřebínku

Dnes jsem si dal takový pěkný sportovní dárek. Vzal jsem si dovolenou a za naprosto jasného počasí jsem vyrazil na lyže. Přes noc nemrzlo, takž sníh byl na slunci trochu měkčí, ale i tak to stálo za to. Některé restaurace a kiosky měly otevřeno, takže o občerstvení nebyla nouze (akorát mě zarazilo, že Smědava a Hřebínek měly zavřeno – a znalce Jizerek to asi taky udiví). Zhodnotil bych dnešní den jako pravé a Harcovské „Carpe diem!"

Fotky z výletu později – tradičně J

Trasa

Nedá mně to, abych se nezmínil o akci, která proběhla už téměř před měsícem, a to ze dvou důvodů. Jednak to byl již 3.ročník neoficiální akce a jednak to bylo zatím naposled, co jsem si byl zasportovat.

Tentokrát jsme se zúčastnili jen dva. Finanční krize připoutala tradičního účastníka, bratra-atleta, ke kolbence a zbytek potencionálních běžců vyhnívá více a více, takže se neodváží ani na poloviční porci trasy.

Letos konečně napadl sníh (za dalších 14 dní bylo sněhu 3x tolik, takže bychom to asi nepřežili), takže to bylo o něco zajímavější než v předchozích dvou letech.

Trasa

Na začátku štace (vlevo vykukují Sloní kameny)

Vokoun u Sloních kamenů (jak mravenec)

Vokoun aneb koza na ledě (já s hřebovými boty byl v pohodě)

1. občerstvovací stanice

Po koule ve sněhu (před Velkým Vápenným)

Velký Vápenný dobyt

Lomy u Malého Vápenného

Rozcestí u kaple Svatého Kryštofa

Piknik u Malého Ještědu

2. občerstvovací stanice – Výpřež

Výběh na Ještěd

Posezení U Šámalů

Vysílač na Javorníku

V Hodkovicích n.M. nad R10

Jelikož ani pořadatelé můj ztracený čip nenašly, vydal jsem se ještě jednou na inkriminovaná místa. Ani po 20 minutách nic. Budu vzpomínat na mého věrného kamaráda J.

V rámci kontroly jsem oběhl několik zastávek a užil si atmosféru podzimu v CHKO.

Brouci si dělají zásoby na zimu

Něco pro vysokou zvěř

Divočák doskákal

Cesta bukovým lesem

Borovice na Zkamenělém zámku

Bezděz

Trasa

Konečně ve své kůži, konečně pořádný výběh na celý den. Teplíčko k nezaplacení, opalovačka. Ovoce se kymácí na větvích, stačí jen utrhnout. Vyprahlá země, ale nějaké zásoby tekutin s sebou. Po trase hospody a stánky s občerstvením, není co řešit.

Bezděz

Hlavní věž Bezdězu

Otakárek na Bezdězu

Trasa – mapa

Trasa – profil

Oblíbený turistický pochod je tu. Nádherné počasí nasvědčuje, že akce se vydaří. Trasa začíná zostra z Mníšku na Oldřichovský Špičák. Výhled je nádherný. Pokračuji pěšinkách mezi žulovými skalami. Z Odřichovského sedla mě čeká další ostrý výběh na Poledník. Z Bílé kuchyně kličkuji po kamenité cestě mezi potůčky a mokrými pasážemi. Z Ferdinandova další, dnes již poslední, náročný výstup. Občerstvuji se v potoce Černého Štolpichu. Na Hřebínku si dávám vychlazeného lahváče. Ke Gregorovu kříži se proplétám davy cyklistů.Od Závor postupně sklesávám k Dračímu vrchu. Krátkým výstupem se dostávám na vyhlídku a kochám se krajinou. Poslední stovky metrů dobíhám z posledních sil. Při živé muzice si v cíli užívám zaslouženého odpočinku.

Trasa

Další kontrolu zastávek jsem si vybral na Železnobrodsku. Moc to tam neznám, tak jsem chtěl prozkoumat zdejší kraj. Párkrát jsem zde byl na orientačních závodech a je to vždycky zážitek hledat kontroly v břidlicových lomících a skalkách. Tentokrát jsem tuto oblast byl obhlédnout po silnicích a lesních cestách. Bolest nohou a únava z TP Rozhledny Jablonecka se po 4 dnech rozplynuly, takže jsem byl svěží připraven na další lauf.

Počasí super. Dokonce jsem našel i nějaké houby a snědl několik hrstí lesních jahod, s třešněmi to bylo slabší. Průtrži mračen jsem utekl o 10 minut. S těmi hospodami je to ale slabší – je jich málo a dopoledne jsou většinou zavřené, takže je třeba si vzít pořádnou zásobu jídla na cestu.

Už rostou

Zřícenina hradu Návarov

Náprstníky

Trasa

Z Borku pod Troskami

Věžák

Pod Mariánskou vyhlídkou

Z Janovy vyhlídky

Pro další kontrolu autobusových zastávek jsem si vybral Český Ráj a krásné počasí. Před 8. hodinou jsem vybíhal za svěžího vzduchu z Borku pod Troskami. Podtrosecké rybníky byly neskutečně zarostlé, na koupání ani pomyšlení. Nejhezčí pasáž v Hruboskalském skalním městě jsem si užíval – Kapelník, Čertova ruka a Janova vyhlídka. V Kacanovech už mi začal docházet dech, ale na polévku v hotelu Králíček se mi nechtělo čekat – půl hodiny zbývalo do otevření. Ve Všeni jsem si už musel dát pauzu a nealko pivo s banánem přišlo vhod. V Příšovicích jsem se polívčičky dočkal i krásně vychlazené kofoly, ale mrzelo mě, že ani zde v Písečáku nebylo možné se koupat. Zbytek cesty do Turnova už docházely síly, ale setrvačností jsem to odplácal.

Trasa

Turistický pochod Rozhledny Jablonecka je jeden ze tří kultovních pochodů mého srdce. Naposled – před 3 lety – jsem se odhodlal absolvovat tu nejdelší trať, což bylo přes 70 km. Doteď nechápu, jak jsem to mohl zvládnout. Nechal jsem se vyhecovat strejdou, který asi před 10 – 15 lety tuto nejdelší trať pochodu zvládl v pantoflích.

Letos jsem se rozhodoval mezi 40 nebo 63 km. Ráno mě chytla křeč do lýtka, a to byla jasná známka toho, že 40 bude ta nejvhodnější vzdálenost. Zezačátku to šlo jako po másle. Užíval jsem si cestu po Černostudničním hřebenu, kde bylo napohled plno zajímavých útvarů. V kopci na Štěpánku jsem začal tuhnout nejen fyzicky, ale i teplotně. Někomu by teplota 15° C vyhovovala, ale raději bych o 10 stupňů přitopil. Pečlivě jsem po cestě doplňoval tekutiny a jídlo. Redbull zakoupený v Lučanech mě tak nakopnul, že v cíli jsem byl celkem v pohodě a byl bych schopen ještě nějaký ten kilometr pokračovat. Vychlazený Konrád 11° za sedm korun mě také potěšil.

Štěpánka – ilustrační foto

Tanvaldský špičák – ilustrační foto

Trasa

V období sněhu jsem o víkendu vyrazil do kraje rozhleden. Tramvají jsem z Liberce dojel na okraj Jablonce nad Nisou a hned zkraje se zakousl do nekonečných kopců Jablonecka. Po ulicích Jablonce kolem fotbalového stadionu Střelnice a s trochou bloudění jsem pokořil první rozhlednu – Petřín. Při běhu na Černou Studnici jsem musel dávat pozor hlavně na projíždějí auta, aby mě neohodily rozsolenou sněhovou břečkou. Z rozhledny jsem to pak z kopce dolů krosil po kolena hlubokým sněhem do Nové Vsi až k Nisance po červené turistické cestě, která dále pokračovala do Lučan a dalším ostrým kopcem na Bramberk. Dále lesními smrkovými cestami do Rýnovic a na dnes poslední rozhlednu na Prosečském hřebeni. Pak jsem už jen sbíhal do Proseče na tramvaj, kde se dnešní smyčka uzavřela.

Trasa

V bydlišti Bratra-atleta se konal každoroční turistický pochod. V minulosti jsem navštívil buď slavnější pochod Lužická padesátka nebo orientační závody Saxbo. Letos jsem tento pochod absolvoval poprvé. Nejdřív jsem se rozběhal při cestě na vlak a z vlaku. V zamračené  obloze jsme začali svižnějším tempem, což umožňovala trasa podél řeky Smědé. Od Frýdlantu už jsme začali postupně stoupat až na sedlo pod Oldřichovským Špičákem. Pak jsme probíhali nádhernou pasáží žulových skal až na Oldřichovské sedlo. Dále nás čekalo předlouhé stoupání na Poledník. Poté jsme to na krátké rovinaté silnici „trochu" rozbalili pod 4 min/km. Při klesání do Hejnic jsme se občerstvili vodou z potoka Štolpich. Po 2 hodinách a 55 minutách jsme byli v cíli. Slaná franfurktská polévka a přeslazený čaj přišel k chuti.

Poslední sníh na Hřebínku poprvé

Poslední sníh na Hřebínku podruhé

Trasa

Letos podruhé jsem vyrazil na kontrolu zastávek, tentokrát do oblasti mezi obcemi Český Dub, Kobyly, Svijany a Turnov. Vybral jsem si teplé počasí. První půl hodiny to bylo trápení, ale pak jsem se rozběhl. Kousek za Trávníčkem na mě čekalo překvapení v podobě fauny – ve vodě plaval bobr a hned vedle seděl jeřáb. Než jsem stačil zamířit objektiv, byly oba dva v trapu. Po vyběhnutí kopce na Sychrov se nebe zatáhlo. Po 25 km jsem se stavil v restauračce ve Svijanském Újezdu. Gulášovka a Svijanský máz dobyly baterky v mém těle a zbývajících 13 km jsem zvládl s přehledem.

Jeřáb popelavý – ilustrační foto

Telátko se rochnilo v bahně jako prase

Trasa

První letošní kontrolu zastávek jsem dnes nasměroval do mnou neprozkoumané krajiny severozápadního Kokořínska. Prakticky poloprázdným vlakem jsem dojel přes Českou Lípu do Blíževedel. Venku bylo pod mrakem a zima. Pomalu se začaly snášet drobné vločky, když jsem běžel kolem chmelnice. Po 5 km následovala veselejší pasáž lesem s pískovcovými skalami. U Skalky mě málem povalila vichřice a během chvilky jsem vymrzl na kost. V Pavličkám si na mě zasedl pes, ale podařilo se mi ho zahnat. Když jsem úplně vyjedl zásoby jídla, začala se na mě valit hustá chumelenice a hospoda nebo krámek stále nikde, tak jsem předčasně ukončil dnešní anabázi a nasedl na autobus.

Trasa: Blíževedly – Litice – Skalka – Tuhaň – Mošnice – Zátyní – Dřevčice – Heřmánky – 33,7 km

Poslední kontrolní běh jsem absolvoval v nížině, kde jsem očekával teplíčko, žel bohu inverze vše zpackala.

Vlezlá zima mě nenechala chvilku v pohodě a stále jsem musel šlapat na plyn. Přesto jsem se po dlouhé době podíval do jeskyně Apolena kousek od Trosek. Na Věžáku a dalších rybnících se vesele bruslilo a vynechány nezůstaly ani vesnické požární nádrže. Pauza v Příšovicích na teplou polévku a oschnutí spodních věcí u kamen mě pomohla nashromáždit další síly na pokračování v běhu. V Turnově jsem obhlédl běžecké věci v krámku u Bohouška a vlakem hurá do Liberce.

Trasa 39,1 km: Borek pod Troskami – Trosky – Apolena – Křenovský šenk – Věžák – Pekařova brána – Vyskeř – Olešnice – Všeň – Příšovice – Přepeře – Modřišice – Turnov

Protierozní zeď z roku 1948

Věž Baba ze strany od Borku pod Troskami

Věž Panna ze strany od Apoleny

Ledové stalagmity v Apoleně

Skály u zamrzlého rybníku Věžák

Pekařova brána

Přepeřský lev

Po necelém měsíci jsem se opět vypravil na kontrolu autobusových zastávek. Počasí ráno nic moc, ale postupem času se oteplilo. Z rozhledny na Kozákově jsou překrásné výhledy po okolí.

A jedna perlička na závěr: Zhruba po 33 uběhnutých kilometrech, kdy jsem toho měl „plné zuby", jsem se podíval na hodinky u zastávky Mírová pod Kozákovem,u rybníka a zjistil jsem, že do odjezdu vlaku v 16:48 z Turnova do Liberce mi zbývá 56 minut a přede mnou je 8 zastávek asi na 8 kilometrech. V duchu si říkám, že by se to dalo stihnout. Tak se „kousnu" a v nejrychlejším tempu dne ukrajuji poslední kilometry. Stále kontroluji čas a s luxusní rezervou 12 minut dobíhám v 16:36 do nádražky. Vyčerpán, ale s úsměvem usedám jako lord na židli a slastně si vychutnávám doušky vychlazeného pěnivého moku, které procházejí vysušeným hrdlem neskutečnou rychlostí. Po dopití jdu do odbavovací haly, abych věděl, z které koleje jede vlak. V 16:42 nechápavým zrakem koukám na světelný panel odjezdu a žádný vlak v danou dobu nejede. Vystrašen jdu k informacím a tam se dozvídám, že vlak jel už v 16:40. Stále mi to nejde na rozum a jdu se podívat na otočný jízdní řád. Že bych zaměnil odjezdy z Turnova za odjezdy z Liberce? NE! Přemýšlím a rychle běžím ven a obíhám autobusy v domnění, jestli jsem si náhodou nenapsal odjezdy autobusů místo vlaků. Nikde nic. Stále mi to vrtá hlavou. Znova se jdu podívat na otočný jízdní řád vlaků. Sakra, vypsal jsem si odjezdy ze Semil do Turnova!!!

Začínají růst...

Rozhledna Kozákov

Rozhledna Dubecko

Trasa

Původně jsem chtěl vyrazit na přespolní běh Tanvald-Spálov konaný na paměť tragicky zahynulých cestujících při srážce vlaků v roce 1990. Zatuhlé svalové ústrojí ze středečního běhu naznačuje, že bych tam byl do počtu. Raději se vydávám na pohodový běh dle vlastního tempa a středeční pískovce měním za žulové kameny. Z České chalupy vybíhám na Maliník, odkud na mě čeká rovinatý a zvlněný terén. Část trasy volím po cestách, kde už jsem dlouho nebyl. A nepoznávám to. Z pasek se stal téměř les. Konečně začínají Jizerky zarůstat po vykácených stromech napadených před 20 ÷ 30 lety napadených nenasytným kůrovcem a imisemi z Polských elektráren. Nikoho nepotkávám – turisti a cyklisti ještě vyspávají. Před Hřebínkem se vrhám na obrovské borůvky. Je jich tady neskutečně mnoho. Přibíhám na Poledník. Zde začíná delší seběh až na Oldřichovské sedlo. Je 10 hodin a vyhlášená hospoda U Kozy otvírá až za 2 hodiny. Začínám míjet skupinky dětí a dospělých. Začínají mě pronásledovat jejich psy, utíkám jim. (Teď jsem si vzpomněl, že ve středu mě honil kůň, když jsem probíhal u Lysé skály ohradami. Ale nedohonil.) Kochám se nádhernými útvary žulových skal. Sbíhám na Albrechtické sedlo a v hospodě Kančí vrch se občerstvuji. Ještě několik set metrů a už jsem tam – u větrných elektráren. Z okna práce na ně koukám dalekohledem, a tak jsem je taky chtěl vidět zblízka. Jsou to obři. Taky je zde mezi stromy ukrytá zřícenina bývalého větrného mlýna. Pokračuji na Wothanburg, což je replika středověkého sídla. Od hlídkujících kluků se dozvídám, že se staví už 8 let a ve výstavbě se stále pokračuje. Měním plán a místo do Krásné studánky na MHD dobíhám do Chrastavy. Autobusem se dostávám do Liberce. Dnes se den obzvláště vydařil i díky téměř bezmračné obloze.

Bezmračný den (pohled od Skalní brány)

Skalní brána

Větrníky z dálky

Větrníky z blízka

Zřícenina mlýna (složeno ze dvou foto)

Wothanburg

Trasa

... ale nikdy není tak špatně, aby nemohlo být hůř.

Začátkem týdne jsem si naplánoval kontrolu autobusových zastávek mezi Doksy a Novým Borem. Zvolil jsem delší trasu s ohledem na rovinatý terén. V 9 hodin vybíhám z vlaku a obíhám Doksy. Pak se jdu podívat na Jarmilinu skálu u Máchova jezera a z tabulky se dozvídám, že jezero bylo před 100 letu o polovinu větší a výška hladiny sahala o 2 metry výše! Podmáčenou cestou podél železniční trati se dostávám do Provodína. Kousek odtud navštívím Lysou skálu. Výstup na vrchol je jen pro obratné sportovce, jelikož prudký čedičový sráz neskýtá mnoho jistoty. Ještě, že je sucho. Na vrcholu poletuje vzácný otakárek a kolem dokola je nádherný rozhled. Pokračuji přes Srní a kolem Kraví hory do Zákup. Mám sice za sebou kolem 30 km, ale síly mě rychle opouštějí. Začínají drobné kopečky a v hospodě U sedmi trpaslíků nedaleko Sloupu v Čechách zastavuji na další občerstvení. Trpaslíků je uvnitř nespočet, ale Kofolu nemají. Zbývá několik posledních kilometrů, nohy těžknou a čas do odjezdu autobusu se krátí. Po dalších zastaveních na občerstvení dobíhám vysílen zbytek trasy po frekventovaných silnicích až na autobusové nádraží. 15-ti minutovou rezervu využívám k návštěvě nádražky. Její osazenstvo na mě nechápavě kouká, když vidí bíle zasolenou šusťákovku a kapky potu na čele. Od jednoho stolu se ozve: „Co se honíš? Sedni a dej si pivo, tady je dobře." To uhodil hřebíček na hlavičku. Usedám a 12° Březňák do mě padá jak Němci do krytu. Jednoho lahváče si beru do autobusu. Z okna koukám na ubíhající krajinu a přemýšlím, kam vyrazím příště.

Jarmilina skála

Lysá skála

Vrchol dobyt

Přírodní památka a okolí

Příliš rychlá jízda se nevyplácí

Skalka nedaleko Srní

Pískovcová kaple u silnice Zákupy – Svojkov

Skalní masivy u Svojkova

Trasa

V sobotu v 7:30 vyrážíme s bratrem-atletem z Liberce do Bosně u Mnichova Hradiště. Za svěžího rána při 12°C začínáme ukrajovat kilometry a poznávat neznámá a nám už zapomenutá zákoutí Českého Ráje. Jediný úsek běžíme mimo cestu po sklizeném poli pokrytém rosou a trochu namáčíme boty. Z Nové Vsi u Branžeže míjíme po levé straně pískovcové útvary a po pravé straně zarůstající Drhlenský rybník. Dle mapy se zkrátil za 20 let o 100 metrů! Přes Kamenici a Dobšín sbíháme pěšinkou do údolí Plakánku. Běžíme kolem chalupy komika Pepy Dvořáka cestou lemovanou „nekonečnou" skupinou skal a před námi se objevuje husity nikdy nedobitý hrad Kost. Za Srbskem nás čekají další spletité pískovcové masivy s modlitebnou Hynšta a skálou Kobylí hlava. Sbíháme do Příhraz ke koupališti a znovu otevřenému občestvení. Prudkou cestou se dostáváme na vrchol Příhrazských skal a k restauraci Krásná vyhlídka. Pokračujeme po ochozech skal a Studeným průchodem až na Drábské světničky. Po červené turistické značce dobíháme na Valečov a k autu. Pěkných 30 km jsme zvládli pohodovým tempem za necelé 3 hodinky. Dnešní den byl vydařený i z toho důvodu, že většina trasy vedla ve stínu lesních cest a vynechala vyprahlé cesty sužované nezdolným sluncem.

Trasa

Hrad Kost

Tudle mi jednou bratr-atlet zavolá, že bychom si mohli jít zaběhat. Svoluji a vymýšlím trasu po Českém Ráji a hrubý odhadem  mi vychází 25 km. Jak se později ukázalo, můj odhad nebyl úplně přesný.

Dojedeme do Turnova k Plusu a zdoláme ostrý kopec na Hlavatici. Pokračujeme teplým ránem bez lidí lesem přes hrady a zámky ke Krčáku a Vidláku. Dalším kopcem vystoupáme k Troskám a blížíme se k dalšímu rybníku nedaleko Mladějova. Na Nebáku zjišťujeme, že po 2 hodinách běhu nejsme ani v půlce. Přehodnocujeme trať a vynecháváme Kost. Čertoryjským údolím se vracíme zpět. Bratru-atletovi docházejí síly a v duchu mě jistě proklíná. Jsme na cestě již 3 hodiny. Vidina Kofoly ho drží nad vodou. Na cestě mezi Hrubou Skálou a Valdštejnem míjíme davy lidí. Po 3,5 hodinách dobíháme zpět k autu u Plusu. Bolí mě solidně nohy. Bratr-atlet srovnává dnešní výběh s Lineckým maratónem, který chtěl původně vzdát.  

Nakonec ho uklidňuje vychlazená Kofola.

Jo, 2x měř a jednou řež. 33 (a po zkrácení) se nerovná 25!!!

Trasa

Dnes jsem se vydal na delší trasu, proto jsem si vzal nepokřtěný bederní pás na 4 třetinkové lahve a kapsu na 3 sladké tyčinky. Nelze nic podceňovat. Z Kryštofáku mě čekal extrémní výstup terénem na Dlouhou horu. Dvoukilový bederní pás se opravdu pronese. Je to nezvyk, ale časem bude vše v pohodě. Po 2 hodinách mě dohonila 20-ti minutová průtrž mračen. Vyčkávám po košatým stromem, posilním se tyčinkou a znova se vydávám vstříc kopcům Ještědského hřebene; a možná to jsou Lužické hory. Krásné výhledy vylepšují promočenou náladu. Šero už je nablízku, tak se snažím zkracovat cestu, jak se to dá. Probíhám skrz přírodní rezervaci a potkávám 2 mohutné jeleny – taky jim to do kopce moc netáhne. Vlak z Kryštofáku mi ujíždí o 10 minut. Nezbývá než pokračovat po silnici 6 km vzdáleného Machnína, odkud jede autobus MHD. Mám 15 minut času, tak po trase linky pokračuji dále, téměř až do Ostašova. Dlouho po 22. hodině a téměř 4 hodinách běhu dobíhám domů.

Trasa 6.7.2007

...a jak to bylo dál?

Dlouho jsem nebyl zkontrolovat autobusovým dopravcům zastávky s jízdními řády, a protože bylo ráno jasno, nebylo co řešit. V práci jsem si vytyčil trasu a v 10 hodin upaloval z Liberce směrem k Turnovu. Již tak opálené končetiny zkrášlím dalšími slunečními paprsky. Na Sychrově mě upoutala dřevěná hospoda nacpaná důchodci, kteří vytáhli paty z baráků a pečováků. Krásně vychlazenou kofolu jsem si objednal hned u výčepu, takže nebylo žádné zdržování. Vedro o velikosti 30 °C ve stínu mě „podrazilo" nohy nedaleko Lažan. Tělo zvyklé na studené počasí se nestačilo aklimatizovat. Naposled jsem tento stav zažil v Chorvatsku před 8 lety, kdy jsem si byl v neskutečné vedru zaběhat kolem pláží. Totálně přehřátý organizmus čekal na svlažení. Nějaká voda mi zbyla v láhvi a po 5 minutách jsem pokračoval. Za 20 minut jsem byl v Turnově. Pivo ve mně zasyčelo rychlostí blesku. A pak už jen vlakem zpět do Liberce.

Trasa