>>>>>Požírač bloguje<<<<<

Vše začalo projížďkou na kole po Českém Ráji. Blbě jsem spadnul a začalo mě bolet zápěstí. Druhý den se ukázalo, že mám naštípnutou člunkovou kost v zápěstí. Diagnóza – 3 měsíce sádra. Nic moc. Za dva dny jsem to zkusil na inlajnech a docela to šlo, ale stále mě z nich bolí záda. Tak jsem to začal zkoušel s během a taky to šlo, akorát mě začaly bolet svaly u ramene a krku – sádra něco váží :-)

Výhodou je, že poslední týdny neprší, takže se ani nemůže rozmočit. Navíc mi sádru zkrátily pod loket, tak je to o něco veselejší. A kdyby náhodou napadl sníh, tak s jednou hůlkou se dá taky lyžovat.

V práci

Po dlouhé době trochu delší běh. A bylo to tak akorát. Možná mě zachránila čtvrthodinová pauza na Hřebínku – po hodině běhu.

Výsledek: totálně ztuhlé nohy a opět se v závěru ozval kotník, na kterém jsem měl výron.

Trasa: 110 min / 20 km – Česká Chalupa – Maliník – kanál – Černá Nisa – Rozcestí u Nové Louky – Gregorův kříž – Stará Hejnická – Hřebínek – Bílá kuchyně – Olivetská hora – Závory – Rudolfov, elektrárna

Nedaleko Černé Nisy

Pro zájemce cyklistiky: naše cyklojízda z poloviny května je zdokumentována také na tomto webu: http://www.nakole.cz/clanky/840-cyklotrasa-odra-nisa.html . Byly zde použity i 2 moje fotky.

S kolem a inlajnama to zatím nebylo tak horký, jak jsem si představoval. Z nedostatku času to byly projížďky po Liberci kolem 20 km a na inlajnech jsem ujel max. 16 km, když po 10 km mě začaly bolet záda. Sportování jsem protkal každoročním srazem z vojny. Tentokráte bylo centrum v Trávníčku. Kvůli popadaným stromům jsme málem nedojeli, ale pak už bylo vše OK.

Tornádo řádilo u Sychrova

Čekání na prohlídku pivovaru na zahrádce Svijanské hospody

Po delší odmlce způsobené zraněním jsem si šel zaběhat na rozhledny. Byl jsem nakonec rád, že jsem doběhl.

Bohužel na začátku července jsem letos již podruhé spadl s kola – tentokrát silně naražená žebra. Jakžtakž jsem se z toho dostal, ale na fotbálku tuto sobotu jsem si udělal výron kotníku a silně narazil zápěstí, takže jsem odsouzen čekat, až se dám zase dohromady.

Po delší době opět otevřená rozhledna Bramberk

Louka mezi Bramberkem a Slovankou

Trasa

Kvůli podvrtnutému kotníku jsem vůbec neběhal, jen trochu popojížděl na kole. Navíc jedna přeháňka stíhala druhou. Ve čtvrtek jsem využil částečného volna, kdy jsem navštívil transfůzní stanici a daroval plazmu. V 11 hodin jsem sedal na kolo a vyrazil směr Český Ráj. Ještědský hřeben mi dal docela zabrat, ale pak už to byla pohoda – více jasno než polojasno a málo aut na silnicích, které jsem projížděl v době, kdy lidé jsou většinou v práci. Dnes to stálo za to!

Opalovačka v Libošovicích

Trosky od Malechovic

Trasa (4,5 h / 109 km): Liberec – Dlouhý Most – Záskalí – Hodkovice n.M. – Kohoutovice – Trávníček – Libíč – Mohelnice n.Jiz. – Mnichovo Hradiště – Kněžmost – Branžež – Srbsko – Rytířova Lhota – Libošovice – Malechovice – Mladějov – Zámostí-Blata – Pařezská Lhota – Prachov – Pařezská Lhota – Střeleč – Újezd p.Tr. – Ktová – Radvánovice – Sedmihorky – Pelešeny – Turnov

V rámci pracovní náplně jsme se s kolegy a dalšími „dotčenými“ zúčastnili konference týkající se cyklostezek a cyklotras v okolí řeky Nisy. Mezinárodní akce byla podpořena zejména ze strany německých kolegů. Po zajímavých přednáškách jsme vyrazili z Hrádku nad Nisou do nedaleké Žitavy, kde se mohou cyklisti cítit docela bezpečně. Z vlastní zkušenosti vím, že se k tomu blíží třeba Pardubice.

Trocha občerstvení

Před startem u Městského úřadu

Cyklopruhy v Hrádku nad Nisou

Na Kristýně

Cyklopruhy v Žitavě

Necelá hodinka a půl dnes stačila na proběhnutí. Od začátku až na Prosečskou rozhlednu nás doprovázel májový deštík. Teplota byla ideální. Z rozhledny na Císařském kameni jsme se rozhlédli po Jizerských a Lužických horách a přes Český Ráj už začali vyhlížet nezadržitelně se blížící Pražský maratón.

Prosečská rozhledna

Už se krajina zelená

Trasa

Převýšení

Po 2 letech s Jirkasem z vojny zase na kole. Jelikož jsme se dlouho neviděli, tak jsem potřebovali pořádně pokecat, takže zastávek na občerstvení bylo více než obvykle. Kvůli tomu jsme toho moc nenajezdili a na Kozákov nakonec nejeli. Jedna ze zastávek byla Na Špici. A jak pravý pořekadlo: „Na zelený čtvrtek zelené pivo“. Nepříjemná situace nastala před Obcí Rakousy. Na štěrku jsem píchnul a všiml si toho až po půl kilometru, takže duše byla na maděru a když jsme po více než hodině opravování mysleli, že je vše OK, tak jsem po 100 metrech měl zase vyfouknutou duši. Už nebyl morál na opravu, a tak jsem jel po ráfku až do Turnova!

Trasa ( 1 h 15 min / 29 km ): Turnov – kolem Stebenky – Bělá – Na Špici – Koberovy – Besedice – Loučky – Klokočí – Rakousy – Zrcadlová koza – Turnov

Na zahrádce Penzionu Loktuše (Na Špici) u zeleného piva

Super počasí, dobrá trasa s neznámými částmi Jizerek a zbytky nově napadnutého sněhu. V cíli zasloužená gulášovka, pamětní diplom a slíbené úsměvy pořadatelů.

Trasa ( 2 h 38 min / 25,5 km ): Nové Město pod Smrkem,Juniorcamp – po ŽTZ Obří sud – Lázně Libverda – Hejnice – U Liščí chaty – Vodopády Černého potoka – U Liščí chaty – Bílý Potok – chata Hubertka – U Červeného buku – Pechova smrt – Streitův obrázek – kolem Měděnce – Juniorcamp

Michal Černý u vodopádu Černého potoka

Zbytky sněhu pod Pecheho smrtí

Loni jsem byl u přírodní památky moc brzo. Letos akorát. Poté jsem seběhl na silnici mezi Harcovem a Lukášovem a pokračoval stoupáním po naučné stezce Harcovským lesem až nad Maliník na Weberovu boudu. Zavítal jsem k Černé Nise a poté, co jsem viděl nepatrné úseky pro lyžování, tak jsem definitivně zatáhl oponu za letošní lyžařskou sezónou.

Trasa ( 2 h 5 min / 22,7 km ): Liberec,Kunratická – Lukášov – Weberova bouda – Maliník – Vládní – Černá Nisa – Poutní cesta – Rudolfov,elektrárna – Mlynářův kříž – Strážní buk – Lidové sady

Vysmátý pařez

Šafrány bělokvěté

Začátek naučné stezky

Ledy na Černé Nise

Cestou z Černé Nisy

Konečně na kolo. Otestoval jsem si nové trekingové kolo. Po cestě se sice povolily řidítka a sedlo, ale vše jsem dotáhnul a pokračoval v jízdě. Ani nebylo moc rozbahněno.

Trasa ( 1 h 50 min / 28 km ): Turnov – Sedmihorky – Doubravice – Rokytnice – Vidlák – Věžák – podél Žehrovky – Olešnice – Všeň – Podháj – Turnov

Bledule nedaleko Věžáku

V rámci krátké dovolené jsem si udělal výlet z Bedřichova přes Polsko do Harrachova. Bohužel jsem vyjel až před obědem kvůli dopolední zatažené obloze. Počasí nebylo tak ideální jako včera nebo předevčírem. Sice svítilo slunce, ale bylo pošmourno, takže tolik nehřálo. Sněhu je zatím dost, takže doufám, že ještě uskutečním tuto sezónu jeden výlet ve slunečném počasí.

Trasa ( 2 h 40 min / 33 km ): Bedřichov – Nová Louka – Kristiánov – Knajpa – Kasárenská – Smědava – bufet na Promenádní – Jizerská silnice – Jizerka – Orle – Harrachov

Nová Louka

Bukovec z Jizerské silnice

Jizera, coby hranice mezi ČR a Polskem

Orle

Po dlouhých 18-ti letech jsem se vypravil na Paličník, a opět v zimě, dokonce se stejným lyžařským vybavením. Tenkrát byla nepříjemná zima, mlha a holé pláně. Dnes teplo, slunce, zarůstající vykácené plochy a hlavně nádherné výhledy.

Trasa ( 3 h 15 min / 51 km ): Maliník – Vládní – Nová Louka – Kristiánov – Knajpa – Kasárenská – chata Kůrovec – Smědava – Předěl – Paličník – Na Písčinách – Předěl – Smědava – Kasárenská – Knajpa – Krásná Máří – Hřebínek – Nová Louka – Vládní – kanál – Poutní cesta – Rudolfov,elektrárna

Výhled na Krkonoše a Bukovec

Výhled na Jizeru a Smědavskou horu

Paličník s výhledem na Frýdlantsko a Turow

Poslední mohykán

Tréninků není nikdy dost. O tom jsem se přesvědčil zhruba po 7 kilometrech dnešního asfaltového běhu s Bratrem-Atletem. V mírném kopečku u průrvy Ploučnice přeřadil na vyšší rychlost a mě rychle docházel dech. Snažil jsem se, co to šlo, ale neustále se vzdaloval. Počkal až ve Vranově. Poté pelášil dál, ale o poznání rychleji se vzdaloval. Docela jsem se utavil, takže bída a utrpení. Krajina po Rusácích toho moc pěkného neskýtala. Michal byl nakonec o 15 minut rychlejší a to ještě neběžel naplno!

Hamr na Jezeře

ruiny ve Svébořicích

Dlouhý kámen

Trasa ( 124 min / 25,5 km ):

Konečně jsem se odhodlal na trať, kterou přede mnou jelo tisíce a tisíce lyžařů. Vzal jsem si dovolenou a vyrazil busem do Bedřichova. Po ránu bylo zataženo, ale po pár hodinách se nebe protrhalo a bylo jasno. Trať byla místy ledovatá a na sluníčku zase rozbředlá. Aby to nebylo tak jednoduché, chtěl jsem celou trať absolvovat soupaž, což se mi nakonec s vypětím všech sil povedlo!

Na Vlašském hřebenu u Souše

Bukovec u Jizerky

Bufet na Promenádní

Po týdnu znovu vyrážím mezi lyžaře. Tentokrát je nádherné teplíčko – prostě opalovačka. Sníh je trochu měkčí, ale krátery po mně rozhodně nezůstávají. Dobře strávené odpoledne.

Trasa ( 2:14 h / 24,7 km ): Maliník – Vládní – Černá Nisa – Závory – Olivetská hora – Bílá Kuchyně – Hřebínek – panelka – Kristiánov – Josefodolská přehrada – Královka – Bedřichov

Začátek na Maliníku...

...kolem muzea v Kristiánově...

...přes Josefodolskou přehradu...

...a konec pod Královkou.

Vzkaz pro Vodáka (kterého jsem v Jizerkách potkal): „Vyzkoušej to taky bez lyží a uvidíš :-)“

Po práci je potřeba vyčistit hlavu. Na běhání jsou teď nejlepší Jizerky – krásně upravená magistrála, která je teď vymrzlá a člověk se neboří. Jinde je to na nic – v lese promrzlá půda, na cestách ledovatky, na silnicích auta, ale v Jizerkách jen lyžaři, kteří jsou povětšinou pomalejší. Mráz byl sice drsný, ale slunce mu částečně otupilo ostří, takže to šlo.

Trasa ( 1:40 h / 21 km ): Maliník – Vládní – Nová Louka – Kristiánov – panelka – Hřebínek – Bílá Kuchyně – Olivetská hora – Za Černou Nisou – Vládní – Maliník

Téměř zamrzlá Kamenice

Kousek nad Kristiánovem

Tento turistický pochod byl letos netradiční. Během srpnových povodní uplaval pořadatelům veškerý materiál, takže v cíli na účastníky nečekala vynikající gulášová polévka, ale „jen“ perník a hořické trubičky. Start se konal nedaleko náměstí, což je staronové shromaždiště.

Letošní ročník byl ovlivněn táním a rozsáhlou částí trasy s ledovatkou, takže kdo neupadl, byl vítěz. Ale všichni ostatní jako já byli rádi, že se zúčastnili :-)

Trasa ( 114 min / 19 km ): Chrastava – Andělská Hora – Hamrštejn – Machnín – Bedřichova – Víska – Růžek – Vysoká – Chrastava

Nedaleko Machnína

Rozcestí na Bedřichovce

Tradičního Novoročního výstupu na Ještěd jsem se zúčastnil bez Adélky, která má zlomený palec u nohy. Výběh jsem po Silvestru zvládl.

Ještědská mlha

Zimní vchod na Ještěd

Adélka chodí na dva kroužky za sebou do DDM Větrník v Lidových sadech, takže ji stačí odvést na ten první a mám k dobru necelé 2 hoďky na běhání. Vymyslel jsem si trasu na výběh a hned napoprvé jsem ji dal za 1,5 hodiny – takže akorát. Na podruhé jsem ubral 3 minuty, ale teď do února to lepší nebude. Jakmile napadne sníh, tak bude sice líp vidět, ale zase to bude smekat. Zatím mě nesežral žádný ze psů, kterých se v okolí venčí mraky. Ale stejně musím být ve střehu. Před necelými 14 lety si tam na mě jeden (bez páníčka) počíhal a skončil jsem v nemocnici.

Trasa

S Bratrem-Atletem jsme si vyběhli kontrolní trať na Ořešník a zbytek vyklusali po Jizerkách. Kotníky při cestě podél Černého potoka dostaly trošku zabrat, ale jinak v pohodě.

Trasa

Převýšení

19.10. – Trasa (87min / 15,8km): Záskalí – Javorník – Rašovka – Pláně p.J. – Nad Hlubokou – Horní Hanychov – Dolní Hanychov. Provázela mě mlha a silný vítr. Na Javorníku se čile pracuje, aby provoz začal už tuto zimní sezónu.

Mapa budoucího areálu

21.10. – horolezení (1 hod): poprvé jsem se šplhal s lanem a jištěním a docela to šlo. Možno zavítat sem.

Jedna ze stěn, kde jsem lezl

23.10. – TP Českým Rájem podzimem s Kacanovským sokolem (bude jako samostatný článek)

26.10. – dopoledne darování plazmy na transfůzní stanici a odpoledne běh po Lidových sadech ( 61min / 10,3km)

28.10. – Trasa (82min / 14,7km): LBC,Husitská – Ostašov – Karlinky – sedlo pod Černou horou – Výpřež – Horní Hanychov – LBC,Husitská. Pěkný odpolední výlet do kopců Ještědského hřebenu.

Busem na Českou chalupu, první kopec a na rovině na to začínám „šlapat“. Počasí dobré hlavně na slunci, ale ve stínu nic moc – na Černé Nise 5°C, zato na Hřebínku na slunci dokonce 17°C.

Trasa: (2h 13min / 26km): Česká chalupa – kanál – Černá Nisa – U Nové louky – Blatný rybník – před Kristiánovem doleva – Bílé bukoví – Hřebínek – U Nové louky – Černá Nisa – Lichteneckerův kříž – Poutní cesta – Rudolfov,elektrárna – Kateřinky,učiliště – Liberec,Blanická

Česká chalupa

Černá Nisa

Krásné počasí mě přesvědčilo, že je třeba co nejdříve vypadnout z Liberce ponořeného do vlezle chladivé zimy. Ve čtvrt na jednu utíkám z práce a před jednou hodinou už vbíhám do Jizerek zalité sluncem.

Trasa: (2h 17min / 24,5km): Rudolfov,elektrárna – Závory – vrstevnicově na Polednickou cestu – Bílá kuchyně – Hřebínek – U Nové louky – U Buku – Arniková louka – Královka – Bedřichov – Maliník – Lidové sady – ZOO

Ochočené paví očko

Nad Poutní cestou

Na Polednické cestě

Bedřichov

Poprvé v životě jsem dal celou Viničnou. Pěkná rovinka, ale při mé rychlosti neměla konce. Pak přišly kopce a rozvrásněné cesty od povodní. Mžitky před očima, ale ve zdraví jsem doběhl do Liberce.

Trasa (165 minut / 27,5 km): Oldřichov v Hájích – Oldřichovské sedlo – Viničná – Poutní cesta (mtz) – Bílá kuchyně – Olivetská hora – Závory – kanál – Maliník – Jílový vrch – Harcov

Staré dobré Jizerky

Vodopád Malého Štolpichu

Tuto trasu jsem poprvé běžel před šesti lety. Dnes jsem si chtěl vyzkoušet jak jsem na tom fyzicky. To, že mě nohy do kopce neponesou, jsem počítal, ale že nebudu stačit s dechem, to bylo pro mě fáááákt nepříjemné zjištění. A výsledný čas byl horší o více než 18 minut oproti nejlepšímu času, který jsem zaběhl před 5 lety. To není dobrá vizitka!

Trasa (102 minut / 16,7 km): LBC,Husitská – Strakonická – Na Rozhraní – lyžařské kolečko – mtz – Ještěd – čtz – Pláně pod Ještědem – mtz – Nad Hlubokou – ztz – Růžový Palouček – Nad Bucharkou – Charbinská – Strakonická – Husitská

Mlha přede mnou...

...mlha za mnou.

Po více než 3 měsících vybíhám s Bratrem-Atletem. Za tu dobu se toho dost změnilo. B-A po operaci achilovky zhubl 12 kg, já naopak 12 kg přibral, takže nepoměr při ostrém výběhu na Ořešník byl znát – B-A vyklusával, já v předklonu za ním. Po rovině už to bylo veselejší a skopce naprostá pohoda.

Trasa: (100 min / 15,2 km): Hejnice – Ořešník – Velký Štolpich – Tetřeví boudy – Hřebínek – Ferdinandov – Hejnice 

Stará lávka (stržena při povodni)...

...a zde již nová přes řeku Smědou k domu B-A

Vodopád Velkého Štolpichu zespoda

Vodopád Velkého Štolpichu svrchu

Trasa

Po dlouhé době jsem se zase podíval na Ještěd. Bylo zataženo, takže žádné velké výhledy.

Trasa (95 min / 14,6 km): Horní Hanychov – Televizní cesta – Mohyla letců – Ještěd – Frantina – Pláně – nad Hlubokou – Horní Hanychov – Dolní Hanychov

Housenka Hranostajníka vrbového před zakuklením (cca. 8 cm)

Mohyla letců (spadli 20.8.1948)

S Marťanem na Ještědu

Břeh Černé Nisy

Měl jsem je ve sklepě dlouho, ale až teď jsem se odhodlal vyzkoušet pro mě neprobádaný sport. Ze sklepa jsem vyhrabal notně zaprášené inlajny, které jisto jistě pamatují dobu utahování opasků za Ministra financí Václava Klause. To že byly větší, až tak nevadilo, ale horší bylo, že po 2 kilometrech mě začaly vypadávat 2 šrouby, kolečka naštěstí vydržela. Odchytil jsem cyklisty a za pomoci imbusu a šroubováku jsem dal vše do pohody. Inlajnistů bylo u cyklostezky kolem Nisy dost, ale asi jen já sem budil pozornost svými hlučnými kolečky. Styl jsem po několika minutách okoukal od ostatních. Brusle moc nejely, takže se ani nemohlo stát, že bych někde naboural ve velké rychlosti. Dvacet kiláků na úvodní výjezd je docela slušných. Příště si půjčím nějaké lepší, abych vyzkoušel trochu lepší pocity z jízdy.

Tahle záležitost je stará už 10 dní, ale zatím nejčerstvější sportovní výkon, jelikož jsem od té doby neuběhl ani metr.

V rámci tradičního semináře v Lázních Bohdaneč jsem tentokráte chtěl vidět na vlastní oči akvadukt. V silném studeném protivětru jsem se dostal až k přemostění Sopřečského potoka Opatovickým kanálem, který je dlouhý, tuším 35 km a dříve sloužil k napájení mnoha rybníků už od 16.století. Určitě zajímavost, která stojí za shlédnutí. V okolí je ještě Semínský přesyp, ale na to už mně nestačily síly (ikdyž to bylo kousek). Výhoda studeného počasí byla, že po štiplavých komárech nebyla ani památka.

Trasa ( 2,5 h / 28 km ): Lázně Bohdaneč – Živanice – rybník Mělice – rybník Buňkov – Břehy – Semínský akvadukt – Semín – Na Hořičkách – U Sopřečského kanálu – Přelovice – Neratov – Lázně Bohdaneč

Písečný rybník Mělice

Vlny na rybníku Buňkov

Typický les v okolí Lázní Bohdaneč

Polom na turistické značce, přes který jsem se musel „prokousat"

Semínský akvadukt ze tří pozic

V Liberci zima (8°C), ale v Turnově o deset více. Sezóna se blíží, a tak otevřených hospod bylo podstatně více než posledně, takže bylo z čeho vybírat.

Trasa ( 1 h 40 min / 36 km ): Turnov - Dlaskův statek - Zrcadlová koza - Rohliny - Klokočí - Na Špici - Dubecko - Sekerkovy Loučky - Vystrkalov – Sedmihorky (ČD) - Zavadilka - Hrubá Skála - Bukovina,arboretum - Pod Radčí - Kacanovy - Kadeřavec - Turnov

Vodopádek nedaleko Zrcadlové kozy

Kaple v Klokočských skalách

Pozor! Z Klokočských skal padají kameny

Rozhledna Dubecko

Zvědavá koza

Na rozehřátí a na protažení několik stovek metrů do kopce a poté hodně dlouho skopce. Šafrán nedaleko Lukášova už odkvetl a tak nejzajímavější část běhu bylo pouze přeběhnutí po nové lávce nedaleko Kunratic. S Pavlínou jsme po cestě pokecali a počasí bylo fajn, takže příjemný trénink.

Lávka pro pěší přes silnici I. třídy mezi Libercem a Jabloncem

Tak konečně! Už jsem se na to těšil před týdnem, ale zase do toho něco přišlo. Nakonec jsem využil volna, které mi vybylo po darování plazmy na transfůzce. Bohužel to byl nestudenější den za posledních několik dnů. Vybavil jsem se silnou bundou a vyrazil vlakem s kolem do Turnova. Žádné honění, žádné rekordy, pěkně na pohodu. Příroda se konečně zelení a léto se blíží. Nikde nikdo, občerstvení zavřené – je znát je všední den a sezona zdaleka nezačala.

Trasa ( 2 h 55 min / 58 km ): Turnov – Pelešany – Sedmihorky – Doubravice – Rokytnický rybník – Vidlák – Věžák – Podsemínský rybník – Libošovice – Rytířova Lhota – Dobšice – Branžež – Kněžmost – Boseň – Olšina – Příšovice – Přepeře – Modřišice – Podháj – Turnov

Rokytnický rybník

Blatouchy

Labuť na Vidláku

Mezi Dnebohem a Olšinou

Po 5 dnech téměř stejnou trasou, ale za výrazně lepšího počasí a s Pavlínou. Sněhu sice ubylo, ale stejně se najdou místa na ochlazení nohou. A teď hurá do Krušných hor na několikahodinový survival.

Trasa ( 100 min / 18,2 km ): Maliník – kanál – Černá Nisa – Vládní – Závory – Milíř – Rudolfov – Mlynářův kříž – Lidové sady – Liberec,centrum

Hráz přehrady Černá Nisa (bez mlhy)

Nedaleko Milíře

Stále se ještě necítím úplně ideálně, ale potřeboval jsem si zaběhat před Mistrovstvím republiky. Mlhy bylo dost. Na cestách, kam málo svítí slunce, zůstávají zbytky sněhu a ledu. Lesní cesty a zvlášť rašeliniště jsou nacucané jako houby. Suchou nohou nešlo proběhnout. Neutonul jsem a těším se na sobotu.

Trasa ( 83 min / 15,3 km ): Česká Chalupa – Maliník – kanál – Černá Nisa – Závory – Rudolfov – Kateřinky

Hráz přehrady Černá Nisa

Rašeliniště u Černé Nisy

U Elišky

S Michalem jsme na výběh zajeli až do vzdálené České „černé" Lípy. Než jsme se dostali k lesu, tak jsme potkávali skupinky potulujících se individuí nebo lidi ve společnosti „ostrých" psů. Po chvíli jsme se dostali do památkové rezervace Robečského potoka. V kaňonu  podél potoka bylo milióny bledulí. Nádhera! Nedaleko Novozámeckého rybníka se pásli ovce, ale beránka do batohu jsme se neodhodlali vzít, abychom si ho na Velikonoční pondělí udělali na pepři. Za to proutky na pomlázku nikde vidět nebyly.

Trasa (2 h 16 min / 24 km): Česká Lípa – Peklo – Zahrádky – Novozámecký rybník – Srní – Heřmanický rybník – Žízníkovský rybník – Česká Lípa

Takto cikáni pohřbívají kočky :-)

Skautská skála

Koberec bledulí

U pramene Ploučnice

Bledule

Narcisy

Dějiště románu Kříž u potoka

Dějiště románu Z vyprávění staré žebračky

Medvědí česnek (vypadá jako jedovatá konvalinka, ale je jedlý)

Kostel ve Světlé pod Ještědem

Karolina Světlá

Poslední zbytky sněhu na Pláních

Trasa za 90 minut

Tak v této sezóně naposled na lyžích, tentokráte s Viktorem. Počasí super, ale lyže se doslova utápěly v rozbředlém sněhu, hlavně o 30 kilo těžšímu Viktorovi. Myslím, že pěkné zakončení sezóny.

Trasa (2,5 h / 31 km): Bedřichov – Nová Louka – Kristiánov – Rozmezí – Knajpa – Kasárenská – bufet na Promenádní – Smědava – Knajpa – Rozmezí – Kristiánov – Nová Louka – Bedřichov

Mezi Blatným rybníkem a Kristiánovem

S kolegou z práce při posezení na Promenádní

Smědava tradičně v tuto dobu zavřená

I magistrála byla pod vodou

Počasí stále dobré, za to příroda taková smutná nezelená jako vždycky po zimě. Sníh stále taje a potoků je plno, takže o občerstvení není nouze.

Trasa (93 min / 16 km): Machnín – Bedřichovka – Krásná Studánka – Radčice – Martinská stěna – Kateřinky – Jezdec – Mlynářův kříž – Strážní buk – Lidové sady – ZOO

Podběl

Martinská stěna

Rozbouřená Černá Nisa

Rozbouřená Černá Nisa 2

Jezdec

Počasí spíše letní než jarní, ale na mnoha místech stále leží sníh, hlavně v těch vyšších polohách.

Trasa (97 min / 16,2 km): Kunratice – Lukášov – rozcestí nad Harcovským potokem – Maliník – Česká chalupa – Strážní buk – Lidové sady – Liberec,centrum

Pohanské kameny (dříve se usuzovalo, že jde o pohanské obětiště)

Frýdlantská rozhledna (slavnostně otevřena 30.4.1907)

Hrady a zámky jsou zatím zavřeny na sedm západů

Jaro pomalu začíná

Začátek výletu

Na železnici mezi Harrachovem a Jakuszycemi

Biatlonové závody s mezinárodní účastí

Izerskie Garby (1084 m), tak tady jsem zatím nebyl

Cicha Równia (1001 m)

Krogulec (1001 m)

Restaurace Orle z venku...

...a zevnitř (nekuřácká)

Zajímavá etiketa na pivu (obsahuje i upozornění pro řidiče)

Polsko-český přechod u Orle

Tomu říkám teplíčko (Pyramida po 12.hodině)

Myslím, že zde se brali Přítel s Přítelkyní na jaře 2006 (nedaleko Pešákovny)

Pod Ptačími kupami

Na 2 měsíce máme vystaráno

Hamr na Jezeře (vlevo Chrástenský vrch, vpravo Děvín)

Občerstvovací stanice za Osečnou

Tak takhle jaro nevypadá

Poničené břízy u silnice z JBC na Rychnov u JBC

Sice zima, ale na sluníčku teplíčko. Dnes to zase stálo za to. Ani nevadilo, že na Knajpě už stojí lahváč Svijanské 11° rovných 35 Kč. Po únavě z nedělní Zdechliny ani památka. Ještě jednou dvakrát na lyže a zanedlouho budu měnit tato prkénka za kolo.

Trasa (110 min / 29 km): Maliník - Vládní - Nová Louka - Kristiánov - Rozmezí – Knajpa – Krásná Máří – Hřebínek - Nová Louka - Vládní - Maliník - Česká Chalupa

Na Vládní

Nová Louka

Nad Kristiánovem

Jizera z Knajpy

Krásná Máří

Pod Maliníkem

Tisy rostoucí volně v přírodě

Vyhlídka Dračí vrch II

Teplo. Lepší pocity, lepší nálada. Sněhu ještě hodně, ale jaro se blíží. S Pavlínou jsme měli naplánovanou cestu po silnicích, kde už z větší části odtál sníh. U Tesanky nás doběhl Kobřík vyběhnuvší z Jablonce. Tempo se poněkud zrychlilo. Držel jsem se zuby nehty. Kvalitní příprava na závodní sezónu. Super.

Trasa (100 min / 19,2 km): Česká chalupa – Maliník – Bedřichov – Královka – kaplička v Hraběticích – Velký Semerink – Jindřichov – Lučany nad Nisou – Jablonecké Paseky – Jablonec,Liberecká

Královka za pěkného počasí

Nadějný závodník Kobřík s Pavlínou v Jindřichově

Restaurace Dračí sluj – dříve chlouba Radčic, dnes opuštěna a na prodej

Vyhlídka Dračí vrch

Asi nějaké znamení

Lyže jsem vyměnil za New Balancy a běžel jsem se podívat, jak vypadají tratě v Břízkách a okolí – a je to perfektní. Další výběh do kopce a byl jsem na Bramberku. Restaurace i rozhledna jsou stále zavřené, ale majitel je naštěstí v bankrotu, takže svítá na lepší časy. V Maxově „U Toníčka" jsem se trochu občerstvil a po několika desítkách metrů jsem potkal starého dobrého pardála Leoše. Najednou začalo pršet. Na Slovanku jsem se hlubočákem neprokousal, tak jsem to vzal zase do Jablonce po jiné trase.

Trasa (2,5 h / 23 km): Jablonec,Liberecká – Mšeno – Břízky – Bramberk – Horní Maxov – Semerink – Jindřichov – Mšeno – Jablonec,ČD

Bramberk

Mlha, která se dá krájet

Dvojnásobný dorostenecký mistr republiky v orientačním běhu – Leoš Janeček

Ojíněné stromy v mlze

Královka

Tesanka – dříve podniková chata LVZ – bylo tam fajn.

Schlotzberg

Hasičská zbrojnice v Maxově

Čtvrteční lyže jsem vynechal a dnešní akce Zdechlina – 4.ročník byla přesunuta neznámo na kdy. Důvod? Vokoun vyměkl jak tvaroh, Bratr-Atlet šel nepochopitelně v sobotu do práce a Pavlína pro jistotu na email ani nereagovala. Takže jsem nakonec zvolil lyže.

Počasí: zataženo, vítr, -2°C a nádherně upravené stopy. Bruslení jedna radost. Horší to bylo od odbočky před Knajpou směrem na Mariánskohorské boudy – úzký střed na bruslení a navíc ještě měkký, takže soupaž to jistila. Po dlouhé době jsem zase zavítal na protrženou přehradu, v zimě poprvé. Na Hřebínek jsem jel ve velkém stylu, ale pak už jsem to plácal.

Trasa (3:40 h / 46 km): Maliník – Vládní – Olivetská hora – Bílá kuchyně – Hřebínek – Krásná Máří – Čihadla – Mariánskohorské boudy – protržená přehrada – Kasárenská – Knajpa – Čihadla – Krásná Máří – Hřebínek – Nová Louka – Vládní – Maliník – Česká chalupa

Upravená stopa

Pohled na Poledník

Bílá Desná vtékající do protržené přehrady

Zbytky protržené přehrady

Zasněžený Melzerův pomníček – více info zde:

4 hodiny ráno – vzbudím se, chvíli se převaluju v posteli, pak se nasnídám a rozhodnu se za tmy vyrazit na Ještěd. Co na tom, že chumelí a venku je 15 čísel sněhu. Busem, který se na 10 minut dostal v kalamitě do problémů, se přiblížím na Výpřež. Traktor mi před chvílí prohrnul cestu, takže se běží zvesela. Horší to je z Ještědky na Pláně, kde je po lýtka sněhu, ale místy i po kolena. Všude ticho, slyším jen nohy bořící se do sněhu. Tradiční občerstvovačka u rozcestí nad Hlubokou a pak až k Růžovému paloučku stále po kolena ve sněhu. Síly ubývají. Na odhrnuté silnici, jako by mi někdo sundal okovy a rozběhnu se jako gazela. Tma je pryč. Motoristé vyhrabují své miláčky, čekárny jsou plné lidí – tramvaje nikde.

Zítra asi vyrazím na lyže, ale tentokráte raději klasickou technikou. Ve sklepě mám nějaké staré práskačky, které jsem před půl rokem vylovil z kontejneru.

PS: Info o Mistrovství republiky v lyžařském orientačním běhu na klasiku z Lučan (30.1.2010) bude co nevidět.

Velký kamenický potok pod Kristiánovem 23.1.2010

Velký kamenický potok pod Kristiánovem o 5 dní později

Co není dovoleno:

...a to jsem já :)

Poté jsem se prokousal po kotníky ve sněhu až na rozhlednu Císařský kámen, restauraci Mojžíšův pramen a silnicí kolem Tajchmile zpět do Vesce.

Léto a zima pod Císařským kamenem 1

Léto a zima pod Císařským kamenem 2

Knajpa v 9:17 – pustá a prázdná

Knajpa v 9:54 – prodejce už vybaluje zásoby

Sněhu bylo dost

Pořadatelům bylo taky zima (ve Vítkově u kostela)

Jako pěst na oko

Bříza nad Pekařkou

Počasí se nad Kristiánovem oproti úterku o něco pohoršilo :-(

Jägrův pomníček (http://www.stovi.info/pomnicky/soubory/seznam_uxbg.htm )

Posledního závodníka jsem dohodnil na Rozmezí (cca. po 9-ti km)...

...a Kolečko (potřeboval si schovat baťoh někde pod smrčkem) mně taky dohonil na Rozmezí, a to díky tomu, že jsem fotil.

Dnes to začalo celkem dobře. V autobusem směr Bedřichov jsem potkal Kolečka, takže jsme společně vyrazili za slunečného počasí směrem k Nové Louce a Rozmezí. Jelikož mu jeli lépe lyže (už jsem na ně nedal asi 4 roky parafín), tak jsem ztrácel na rovinkách a skopce dolů a pak jsem měl co dělat, abych ho do kopce zase dobruslil. Z Knajpy jsme jeli dolů na Smědavu a kdo to zná, tak je v závěru solidní sešup. Protože bylo asi -10°C, z potoka Smědá vála 100%-ní vlhkost a rychlost byla kolem 40 km/h, tak dole jsem si připadal jak ledová socha v podřepu. Nějak jsem to rozhejbal a kolem Kůrovce jsme po Kasárenský vyjeli zpět na Knajpu. Docházely mi síly, tak jsem začal ztrácet kontakt s Kolečkem. Další osudový okamžik nastal při dlouhém sjezdu z Rozmezí, kdy mi začaly omrzat prsty na rukou. Jelikož zbylo ještě trochu času, tak jsem v rychlosti na toaletě na Nové Louce doplnil do žaludku asi půl litru horké vody z kohoutku. Autobus jsem s přehledem stihl, ale doma jsem se musel půl hodiny rozehřívat ve sprchovém koutu.

Příště budu muset za těchto mrazivých podmínek přidat ještě jednu vrstvu a druhé rukavice! ... a nebo zůstat na prdeli doma.

Domek na Kristiánově

Upravená magistrála nad Kristiánovem

U Čihadel

Z Proseče na Milíře

Od Dolní Dobré vody k Dobré vodě

Dnes jsem si to opravdu „užil". Málem jsem několikrát viděl svoje záda na ledu. Zítřejší Novoroční výstup bude opravdu náročný nejen pro mě, ale pro další stovky účastníků.

Trasa (1,5 hod): Horní Hanychov – modrá TZ na Ještěd – červená TZ na Pláně – modrá TZ k rozcestí Nad Hlubokou – zelená TZ k Panskému lomu – Horní Hanychov – Dolní Hanychov

U rozcestí Nad Výpřeží

Rohanův kámen na Ještědu v mlze

Ještěd dobyt

Občerstvovačka u rozcestí Nad Hlubokou

Měsíc na Kristiánově naznačuje, že se blíží tma

Slunečný den na Maliníku

Už se blížím k hrázi...

...a jsem skoro u ní

Na hrázi

Lámaní ledu

Slunce se pomalu ukládá ke spánku

Z Hřebínku k Nové Louce

Rozhledna Císařský kámen

Lávka přes silnici mezi Jabloncem n./N. a Rychnovem u Jablonce n./N.

Vyhlídka na Dobré vodě

Rozhledna Petřín

Netradiční ukázka trasy

Můj pomocník

Týden po závodu tří vrchů jsme zavítali s Bratrem-Atletem do Lužických hor. Tentokrát jsem přichystal trať, která vedla z velké části po pěšinách a terénem s pomocí orientačních map. Tradičně busem do Jitravy a ke Sloním kamenům začínáme i každoroční Zdechlinu. Poprvé jsme běželi přes Kozí hřbety, Horní skály a Vraní kameny. Neskutečně prudkým kopcem a terénem jsme vyšplhali na Popovu skálu. Zdolali jsme taky Loupežnický vrch. Pak nás začal tlačit čas, tak jsme z Petrovic přes jeden nepojmenovaný vršek a dále po silnici doběhli do Jablonného v Podještědí, odkud nám jel vlak zpět do Liberce.

Sloní (Bílé) kameny

Kozí hřbety

Horní skály

Popova skála

Houby stále rostou

Na Loupežnickém vrchu

Kaplička v Petrovicích

Trasa

Poslední zbytky sněhu na Kanále

Blatný rybník

Architektura v Bedřichově

Nedaleko rozcestí mezi Vidlákem a Věžákem

Trosky

U Nebáku

Most v Podsemínské samotě

Trasa (2h 26 min / 25,5 km)

Sychravé odpoledne jsme využili s Bratrem-Atletem na výběh po okolí Liberce. Střídali jsme silnici, cesty a terén. Na lesních cestách 10 cm sněhu, který nevadil, zato množství popadaných větví, stromků a sem tam nějaký strom. V terénu bylo ještě o pár čísel víc sněhu.

Trasa (93 min / 14 km): Dlouhý Most – Jeřmanice – Císařský kámen – Mojžíšův pramen – Vratislavice – Tajchmile – Vesecký areál – Dlouhý Most

Před Císařským kamenem, v pozadí část rozhledny

Kličkované jsme si užili dostatečně

Cesta k restauraci Mojžíšův pramen zavalena

Rybník Tajchmile

Trasa

Krásná lednová zima v říjnu v Jizerkách, popadané větve listnáčů,...

A zima začala...

Po sobotním královéhradeckém orientačním „putování" jsem více jak 10 km nechtěl nechat ležet ladem. Po dni odpočinku jsem hned po práci vyrazil autobusem do Šimonovic. Dnes jsem si to opravdu „užil". Zima se výrazně přihlásila o svou brzkou nadvládu. Po kilometru běhu v protivětru a dešťokrupobití jsem myslel, že mně v hlavě vymrzne mozek. Silná čelenka nestačila. Zato 3 vrstvy propocováků, dederon a větrovka byly akorát. Takže ve středu v kulíšku.

Trasa (75 min, 13,3 km, přev. 370 m): Šimonovice – Rašovka – U Šámalů – Pláně pod Ještědem – nad Hlubokou – Hanychovský lom – Horní Hanychov – Dolní Hanychov

Souhrnný článek ze sportovních aktivit za poslední měsíc, krom orientačního běhu v okolí Cvikova a v Českém Ráji. A taky vyjma již publikovaných Jizerských tisícovek.

BĚH

26.7.2009 (158min/27,6km) – Trasa: Hamr – Děvín – Stohánek – Holičky – hřbetem k Osečné – cyklostezkou k Druzcovu – červená TZ – Planě p.J. – Horní Hanychov – Liberec

30.7.2009 (110min/21,5km) – Trasa: Sychrov – Trávníček – Letařovice – Bílá – Bohdánkov – Rašovka – Šimonovice – Minkovice restaurace „U potůčku"

(nějak jsem se zapomněl před během napít, nikde nebylo otevřeno, žádný potok, až jsem byl rád, že jsem pil v Obcí Bílá ze žlabu)

18.8.2009 (68min/11,2km) – Trasa: Liberec,Rochlice – Tajchmile – rozhledna Císařský kámen – Mojžíšův pramen – Vratislavice

KOLO

3.8.2009 (6,5h/138km) – Trasa: Stráž pod Ralskem – Mimoň – Hradčany – Staré Splavy – Břehyně – Klokočka – Klášter Hradiště – Mnichovo Hradiště – Koryta – Svijanský Újezd – Nechálov – Podhora – Libíč – Trávníček – Soběslavice – Svijany – Loukov – Březina – Olšina – Dneboh – Zásadka – Mužský – Krásná Výhlídka – Branžež – Srbsko – Žehrov – Všeň – Modřišice – Turnov

9.8.2009 (4h/95km) – Trasa: Výpřež – Křižany – Dubnice – Jablonné p.J. – Mařenice – Cvikov – Radvanec – Sloup v Č. – Lindava – Velenice – Brniště – Velký Valtinov + Křižany – Kryštofovo Údolí – Machnín – Stráž n.N. – Liberec

11.8.2009 (2,75h/62km) – Trasa: Turnov – Sedmihorky – Valdštejn – Adamovo lože – Vyskeř – Libošovice – Nepřívěc – Kost – Branžež – Kněžmost – Boseň – Dneboh – Olšina – Příšovice – Turnov

25.8.2009 (3,5h/83km) – Trasa: Turnov – Příšovice – Žehrov – Dobšín – Dolní Bousov – Záhuby – Dětenice – Záhuby – Markvartice – Sobotka – Kost – Žehrov – Příšovice – Turnov

3.8.2009 – nově zrekonstruovaný Památník osvobození na Klokočce z roku 1945

9.8.2009 – Schröterova kaple (postavil můj jmenovec), více zde a taky tady

18.8.2009 – rozhledna Císařský kámen, konečně na ochozu (vidět jsou i Trosky)

25.8.2009 – v krčmě, více na http://www.detenice.cz/

Ranní provětrání nemělo chybu až na jednoho arogantního řidiče, který se vyřítil ze zatáčky a jel úplně na okraji asfaltu, že jsem sotva uskočil do škarpy.

Pohled na Rychnovsko

Na Javorníku

Rozhledna Rašovka

Pohled na Ještěd

Trasa za 72 minut

V neděli 12.7.2009 jsem se zúčastnil fotbalového turnaje fanoušků. Jak bývá zvykem, tak se stávají úrazy. Bohužel to potkalo mě – naražená žebra. Ještě dnes (téměř po 3 týdnech) to bolí. Takže je potom snazší jezdit na kole než běhat. A i tak si to užívám, ikdyž mě dvacetiminutová ničivá čtvrteční průtrž mračen (23.7.) zastihla v Jizerských horách. Naštěstí jsem se schoval na Kristiánově pod přístřeškem.

14.7.2009 (63 km)

21.7.2009 (78 km)

23.7.2009 (74 km)

28.7.2009 (58 km)

Následující den po 3.etapě Adventy jsem vyrazil do terénu v tréninkovém tempu. Nechtěl jsem moc do kopců, tak jsem zvolil rovinatější trasu a podíval na 2 přehrady v Jizerských horách, které byly postaveny před více než 100 lety kvůli eliminaci povodní.

Mlýnice

Fojtka

Trasa

...a tradičně ve 14 hodin po práci hurá do přírody. Busem MHD na Českou Chalupu. Ve 14:30 vbíhám do lesa. Mokré cesty mě zas až tak nevadí – po zkušenostech z rogainingu. Všude kolem bouří, ale zatím na mě spadlo je několik kapek. Přibíhám k Poledníku a proti mě potok, který tu nikdy netekl. To samé při cestě dolů. Zatím se nějakým zázrakem vyhýbám dešti. Od Závor to už ale neplatí. Začíná pršet a déšť sílí. Kolem mě projel červený blesk – podle hromu ale asi jeden kilometr. Trochu zaléhají uši. V silném dešti nemá cenu čekat v Rudolfově 15 minut na autobus a pokračuji až do Liberce. Není na mě nitka suchá. Nevadí – byl to dnes silný zážitek.

Z turistické cesty se stal dravý potok

Kameny nedaleko Poledníku

Slepýšovi bylo v dešti příjemně

Trasa

V úterý po transfůzce jsem nasedl na kolo a byl se projet do Chrastavy a po okolí. 45 km bohatě stačilo a cestou zpět bylo okořeněno vydatným deštěm.

Ve čtvrtek 25.6. mě kolega z práce přiblížil do Jablonce, Horní Proseče. Vyběhl jsem na Žižkův vrch a v Srnčím dole jsem si musel dát pozor, aby mi na hlavu nespadl disk, nebo v lopatce nepolechtal oštěp – atleti se pilně připravovali na závody.

Na Císařském kameni už stojí rozhledna, ale pro veřejnost je ještě zavřená. Pokračoval jsem přes Mojžíšův pramen a díky hodně rychlému běhu jsem utekl bleskům a přívalovému dešti.

Ilustrační fota – obrázek rozhledny zapůjčený od spolužáka ze ZŠ Jirky Vlka

Ve středu jsem se lehce projel po Liberci na kole a ve čtvrtek po práci autobusem na Českou chalupu. Zase jednou nepršelo a cesta krásně ubíhala. Na Černé Nise teplota vzduchu +22°C. U Bedřichovského stadionku se bagry zarývají do půdy, aby byly na zimu připraveny závodní tratě. Divím se, že to „ochranáři" povolili, když zamítli podobné úpravy pro MS 2009, které se nakonec konalo ve Vesci.

Trasa

Po práci jsem vyčkal ukončení deště a vyrazil na moji měřenou trasu, kterou jsem naposledy testoval před 4 lety. Myslel jsem, že bude zima, ale když vykouklo slunce, tak jsem se v kopci trochu zapotil. Co čert nechtěl, pár minut po výběhu se na vrcholu zjevil náš předseda – Martijan. A notnou chvíli po něm bez formy běžící Bratr-atlet. U Ještědky se naše trasy rozdělily. Záda trochu bolí, tak ještě nevím, jak to bude s 8-mi výstupy 11. července při Slavnostech Ještědu.

Trasa

Ve středu busem do Harcova,kostel a poté dle různě starých orientační map cestou necestou, ale spíše cestou. Počasí super – déšť nikde. Probleskovaly vzpomínky na štafety na mapě Maliník, kde druhé místo bylo „zničeno" tím, že Martijan na druhém úseku vynechal jednu kontrolu v „osudných", ale krásných lomíkách.

Ve čtvrtek jsem si udělal padesátiminutový 18-ti kilometrový cyklovýlet za účelem návštěvy Harcovského minipivovaru Vendelín. Na terásce světlý kvasnicový ležák chutnal.

1. a 3.část trasy

2.část trasy

4.část trasy

5.část trasy

Převýšení

Letos teprve podruhé na ikoně Liberce a Libereckého kraje. Do kopců to už zase po dlouhé době táhne, takže paráda.

Trasa

Tak dnes to stálo za to. Teplota za poslední 2 měsíce přiblížila k nejmenší hodnotě (na Černé Nise bylo 6°C). Neustále pršelo. Ani se nedivím, že pochod absolvovalo pouze 61 účastníků. Jelikož jsem věděl, jaké budou podmínky, vzal jsem na sebe 4 vrstvy (moira mono, litex, moira trio a větrovka s podšívkou) a bylo mi fajn. Vlastně jsem byl oblečen jako v zimě. Na nohách pouze dederony, ale to stačilo. Na 3. kontrole jsem se zastavil na pokec asi na 3 minuty a už jsem začal chladnout. Taky jsem kvitoval, že jsem si vzal rukavice. Trať jsem absolvoval za 2 hodiny.

Černá Nisa

Trasa horizontální

Trasa vertikální

O den dříve jsem na lesních cestách testoval 5 km na čas. Měla to být příprava na Mezikrajské sportovní hry. Bohužel se do Ostravy nakonec nejelo, takže zůstalo u času 21:20 min na kilometrovém okruhu s převýšení 30 m na 1 okruh.

Ve 14 hodin neskutečná průtrž mračen, ale v 15 hodin už jen zataženo a během času nakonec i slunce. Busem přes sedlo pod Ještědem k Semerinku. Odtud po cestě k pramenu Ploučnice, který určil Luděk Munzar v dokumentárním seriálu Zpět k pramenům. A odtud povětšinou s kopce a po cestách, sem tam terénem, kolem Lázní Kundratice. Zpestřením byl výběh na Děvín. Myslel jsem, že doběhnu k Průrvě Ploučnice, ale tížil mě čas, kdy mi odjížděl autobus ze Stráže pod Ralskem zpět do Liberce. Pokračování  podél potoka-řeky zas někdy příště...

Pramen Ploučnice

1.část trasy

2.část trasy

Převýšení

Po roce jsem pracovně navštívil třídenní Seminář IDS konaný v Lázních Bohdaneč. V pondělí a úterý navečer jsem využil možnosti jít si zaběhat v rovinatém terénu. Běžel jsem prozkoumat různá místa. Zaběhl jsem k ruchadlu – vynálezu bratří Veverků a k jejich rodnému domu. Proběhl jsem kolem několika rybníků, k čemuž mi dopomohly i orientační mapy. Vše bylo v pohodě až na všudypřítomné komáry. Stačilo se na chvilku zastavit a hned jich kolem bylo hejno. Začali sedat na zpocené tělo a sát mou vzácnou tekutinu. Ani večer v hospodě na zahrádce to nebylo lepší – dokážou prokousnout lecjakou textilii.

Trasa pondělí

Trasa úterý

Den před turistickým pochodem jsem pořádal s dalšími oslavenci narozeninovou párty na chatě kolegy v Proseči nad Nisou. První fáze byl orientační závod na 33 let staré mapě, o které jsem mluvil již dříve. Nejlepší oběhl všechny kontroly za 57 minut. Nejpomalejší tam byl 2,5 hodiny a stejně neměl všechno. Chvíli předtím jsme začali organizovat záchranný tým, který nakonec vyrazit nemusel. Počasí přálo, špekáčky byly propečené, pivo Svijany 11° vychlazené, kytara naladěná.

Ráno už to tak veselé nebylo – celková slabost z nevyspání a nepřetržitý déšť. Bratru-atletovi se nechtělo, ale nakonec se rozhodl běžet, takže jsme se sešli v Mníšku na fotbalovém stadionu, odkud jsem za stálého deště vyběhli na trať 25 km. Za neustálého stoupání jsme doběhli na Závory a Olivetskou horu. Po rozvážném tempu jsme se z kopce rozběhli a pokračovali v tempu pod 5 min/km i v případě mírného stoupání. Výjimkou nebylo tempo pod 4 min/km. Déšť ustal a do cíle jsme přiběhli za slunečného dne. Uzenka a pivo v cíli ještě vylepšily náladu.

Trasa

Převýšení a délka

Po čarodějnicích byl zbytek týdne na sportování bohatý.

Ve středu jsem si proběhl pod Černou studnicí jeden okruh orientačního tréninku a následně jsem běžel do Liberce. Stavební práce na rozhledně Císařský kámen se pohnuly dopředu – základy jsou hotové a základní trámy též:

V pátek jsem využil volného dne a šel vymýšlet narozeninový orientační závod pro kolegy z práce pod rozhlednu Proseč. Rozhodně to nebude legrace na 33 let staré mapě. Dostanou k tomu ještě doplňující ortofotomapu z roku 2007, která bude zahrnovat přilehlé louky a pole, aby se lépe orientovali:

V neděli jsem po pár týdnech vyrazil na kole, tentokráte za kámošem do Trávníčku, abychom pokecali a probrali další možnosti výletů na kolech. Náročnější výjezd na Záskalí jsem zvládl v pohodě. Tachometr po dojezdu ukázal solidních 60 km:

Dlouho dopředu jsem si plánoval, že si v neděli při dobrém počasí vyjedu na lyžích tuto sezónu naposled. Poté, co jsem se dočetl, že o Velikonocích ubývá sníh doslova před očima, jsem si radši večer před výpravou prohlédl webovou kameru na Bedřichově – sníh nikde. Trochu jsem znejistěl a ještě jsem vyzkoušel kameru na Jizerce – sníh byl, ale málo. Tak jsem vyměknul a vyrazil za slunečného dne autobusem do Hrabětic bez lyží.

Z počátku byla cesta suchá a teprve za Josefodolskou nádrží se začaly na silnici objevovat krátké úseky sněhu, které se postupem času začaly prodlužovat – kde svítilo slunce, bylo sucho, kde byly stromy a větší stromky, bylo i půl metru sněhu. Po cestě jsem potkal několik turistů, jednoho lyžaře a cyklisty, kteří dojeli pouze na Novou louku a pak se otočili a mohli jet zase zpátky do Bedřichova.

Zrcadlový obraz na Josefodolské nádrži

Na Kristiánové u Muzea sklářství

Jaro je tu!

Rozcestí Kristiánov...

...a před 16-ti dny

Zima ustupuje, ale sněhu je ještě dost

Poslední mohykán

Trasa

Hned po práci jsem vyrazil busem do Vesce. Přes lyžařský stadion, kde jsou ještě poslední zbytečky sněhu, jsem zamířil do lesů obou hřbetů spojující Liberec a Jablonec, jež protíná meziměstská tramvajová trať. Na Císařském kameni už jsou vyhloubeny základy pro chystanou rozhlednu, tak se těším na budoucí výhledy po okolí.

Trasa

Párkrát jsem po Liberci otestoval trekové kolo kolegyně z práce a dnes jsem vyjel na delší vyjížďku. Vyzkoušel jsem prudší kopce, lesní cesty a dokonce i jízdu na tajícím sněhu. Překonal jsem Ještědský hřeben a projel se v teplejším Podještědí. Bylo nádherně. Kolo mně vyhovovalo, tak jsem ho koupil a můžu dál prokličkovávat okolí Liberce.

Trasa

Není nad to, udělat si v pátek 13. při ranní tmě, vydatném pršosněžení, silném větru, ohlušujícím hromu a blesku svítícím na cestu, po 34 dnech nicnedělání tři čtvrtě hodinový výlet...protože závody se blíží...již zítra.

Trasa

Po roce jsem opět vyrazil na lyže s Adélkou v krosničce na zádech. Za tu dobu jsem trochu sportovně zchátral a Adélka něco povyrostla. Nasadil jsem si ji na ramena a vyrazil stylem bruslení. Jelo se mi až nečekaně dobře. Tělo si asi pamatovalo to správné těžiště ve správné poloze. Jelikož napadl čerstvý sníh, tak jsem se víc bořil, než je obvyklé, ale i tak za pohodových 40 minut jsem dojel na Hřebínek. Tam přišla přestávka. Adélka dostala teplý čaj a já si koupil jedny krásně vychlazené Svijany 11°. Adélka běhala a skotačila mezi lyžaři a já dopíjel pivko. Najednou mě po 10-15 minutách začaly pobolívat záda a vše se stupňovalo. Co naplat, na Hřebínku se pomoci nedovolám. Tak jsem si opět naložil Adélku na záda a jel zpět na Maliník. Naštěstí jsem po cestě potkal kámošku z výšky, která mě autem hodila do Liberce až domů. Poté, co jsem se bolestí pozvracel, mě dovezla na pohotovost, kde mě nasadili kapačky s Novalginem. Po hodině bylo po pekelné bolesti. Horší to nebylo ani, když jsem si před 20-ti lety vykloubil loket. Konec dobrý všechno dobré, dnes jsem v práci a za týden zase vyrazím sportovat. Tentokrát bez zátěže.

Zatím ještě v pohodě na Hřebínku

Trasa

Poté, co jsem byl před 6 dny na lyžích (18km), jsem si byl letos poprvé i zaběhat. S Bratrem-atletem jsme využili ojedinělého zimního turistické pochodu a vyrazili na nejdelší trať. Zima byla snesitelná a na rozcestí u Buku republiky dokonce vysvitlo slunce. Po několika stovek metrů nás čekala neprojetá cesta šlápnutá sem tam kopýtkem jelena nebo zajíce – paráda. Po 2 hodinách jsme dorazili zpět do Chrastavy, kde na nás čekala vynikající gulášovka.

Kontrola na rozcestí u Buku republiky

Východ slunce též u Buku republiky

Na modré turistické značce pod Dlouhou horou

Těsně před prací jsem si šel zaběhat na Ještěd ještě s dalšími brachy. Vzal jsem boty, které se dobře hodily při seběhu po sjezdovce a jel jsem na nich jak na lyžích, ale do kopce to bylo velké trápení. Počasí bez mráčku, ale na Ještědu nás skoro odfoukl vítr.

Po pracovní šichtě a Silvestru jsem vyrazil s Adélkou na Novoroční výstup. Lidí bylo dost (1250) a cesta zledovatělá. Obdivoval jsem chlapíka co s jednou nohou a berlemi zdolal tento náročný výstup. Za 1,5 hodiny jsme byli na vrcholu. Po občerstvení jsme sjeli lanovkou dolů.

Ještěd z Horního Hanychova

Na Ještědu u Rohanova kamene

Při seběhu po sjezdovce

Trasa 31.12.2008

Na Ještědu u Rohanova kamene den poté

Vykulenec na Ještědu

Nedávno z rekonstruovali bazén v Liberci, tak jsem si řekl, že si po letech půjdu zaplavat. Lidí bylo mraky, vlny jak v moři a voda se mi zdála studená. Naštěstí mají místnost s horkou párou, kde jsem se prohřál. Pak jsem si šel zase zaplavat. Nevydržel jsem zde ani hodinu. Zas mám na pár let vystaráno.

Liberecký bazén

Utíkám z práce, abych mohl běh absolvovat za světla a ne se otravovat s čelovkou na hlavě. Nějak jsem se ještě nestihl adaptovat na zimu. I přes 3 vrstvy (z toho jedna moira trio) jsem se během hodinky nezahřál. Asi budu muset příště přidat na rychlosti!

Trasa

Tak se snad odrážím ode dna.

Po mnoha měsících vyrážím s Bratrem-atletem na čumendu po Libereckém kraji do neprobádaných pustin. Sníh se začal objevovat až ve vyšších polohách, ale na rychlosti to neubralo. Ostré zalamováky před Pláněmi jsem zvládl s odřenýma ušima. Po 2,5 hodinách běhu jsme byli zpět u mě doma.

Čertova zeď (největší část rozebraného čediče) – ilustrační foto

Trasa

Co víc si přát – borovicový les bez sněhu, nepršelo, nesněžilo a nádherně připravená trať. Spousta soupeřů mě donutila k běhu i do prudších kopečků. A nakonec mě ani nevadilo, že jsem dělal i větší chyby, nesplnil časový limit a tak skončil v poli poražených.

Trasa

Za tu dobu, co jsem neudělal rychlejší krok, napadlo něco sněhu. Vyzkoušel jsem si obutí do mokra, zimy, sněhu, ledu a vody. Docela to šlo a po 70 minutách jsem byl rád za teplou sprchu a odpočívání v posteli.

Trasa

Po měsíci a půl trénink. Musím vytáhnout tělo do přírody za sportem, aby bylo připraveno na závody, které se konají za 2 dny. Ze začátku to jde úplně samo. Za to v závěru mám pocit, že mi upadnou nohy. Neupadly a můžu se těšit na závody OB.

Trasa

Nevím, čím to je, ale stále mě to láká na Ještěd a zatím mě to neomrzelo aneb „Všechny cesty vedou na Ještěd".

Novinský viadukt – 230m dlouhý, 14 oblouků, ve výšce 29 m překlenuje údolí říčky Rokytky, postaven v letech 1898-1900 na železniční trati Liberec-Česká Lípa

Trasa

Zatím žádná sláva, plíce se ještě nezregenerovaly. Zvolil jsem něco delšího než posledně a necelé 2 a půl hodinky běhu mě bohatě stačily. Přestávek bylo dost i díky zrajícím ostružinám.

Trasa

Začal jsem zostra, rovnýma nohama a po hlavě. Po 25 dnech, kdy jsem dělal na bytě a přežil uštknutí zmije, jsem musel provětrat tělo rychlejším pohybem. Vybral jsem si k tomu tradičně Ještěd. Letos už 11. výběh – 16 Ještědů nepočítám (to byly „jen" výstupy). Docela natěšený, ale zároveň nervózní, jestli to vydrží ještě trochu napuchlá ruka. Zrada přišla odjinud – scvrklé plíce zapomněly pumpovat vzduch. Taky tížil vyžranej bachor z nemocniční stravy (za 9 dní jsem přibral 3 kila). Před vrcholem se začaly ozývat i nohy, když se svaly začaly měnit na nerozbitnou ocel. Výběh jsem zdárně dokončil v tuctovém čase 21,5 minuty.

Poté následoval postupný seběh zpět do Liberce. 75 minut běhu stačilo až až. Jó, začátky jsou vždycky těžký.

Trasa

Příprava na Slavnosti Ještědu vrcholí. Chci překonat rekord 15 výstupů na Ještěd během jediného dne. Tak jsem si šel zaběhat pod lany lanovky, abych si osahal trať.

Trasa

Pod lany

Jeden z dalších výběhů rovnou z práce. Tramvají do Horního Hanychova a pak tramvají z Jablonce do Liberce.

Trasa

Sobotní výběh kolem Sloních kamenů se vyznačoval převážně neustálým mírným stoupáním.

Úterní výběh byl charakterizován ostrými výstupy z Hamrštejna, na Rozsochu, Černou horu a Ještěd.

A do třetice čtvrteční výběh jsem zvolil zase z jiné části Ještědského hřebene.

Trasa 19.4.

Trasa 20.5.

Trasa 22.5.

Poslední zbytečky sněhu na stinných místech. Příjemných běh po turistických trasách. Krásné žulové skály ve smrkových lesích. Paráda.

Trasa

V sobotu se konala rodinná nákupní horečka, a tak jsem vyrazil až v neděli. Bylo slunné počasí, ale v Hamru se ještě nikdo nekoupal. Na Stohánek to bylo kousek kolem Černého rybníku s vykukujícími lekníny. Na vrcholku to byl překrásný výhled na protější zajímavě zvětralé pískovce. Po polní a lesní cestě jsem doběhl do Osečné. Měl jsem chuť na nějakou laskominu, ale cukrárna byla zavřená. Po červené turistické značce jsem doběhl až na silnici vedoucí k Pláním a začalo z ničeho nic pršet. Při větších přívalech jsem se snažil schovávat pod stromy, ale nemělo to smysl. Z Plání už mě nepronásledoval jen déšť, ale i kroupy, které mi bubnovaly na hlavu. Stehna během chvilky zatuhly a už jsem byl schopen jen předsouvat jednu nohu před druhou. Poslední zbytek cesty jsem raději odjel tramvají.

Kamenné schody Stohánku

Trasa

Druhý trénink na Marathon Nisa sice nebyl brnkačka, jak jsem si myslel, ale šlo to o hodně líp, ikdyž chybek jsme se nevyvarovali. Docela jsme si to užívali. Ani jednou jsme se nepřevrátili. Při cestě jsme před sebou hnali kačeny. Další kačeny čínského původu na nás v poklidu koukali a nejlepší byl potkal v téměř vyschlém korytu řeky, který nás pozoroval schovaný za trávou. 12 km jsme ujeli za 2 a čtvrt hodinky. Nejsme sice horcí favorité, ale stejně „Soupeři třeste se!".

Potkan – ilustrační foto

Trasa

Po studených dnech se teplota přehoupla přes 20 stupňů a pod silnou moirou se po prvních krocích začaly dělat krůpěje potu. Odhad se povedl a na louce u Lukášova se oči mohli pást na krásných šafránech. Následně jsem vběhl do Harcovského lesa, kde krásně šuměl Harcovský potok. Paráda.

Přírodní památka Lukášov

Trasa

Seminář v Lázní Bohdaneč jsem využil k výpravě do neznámých končin. Trolejbusem jsem se přiblížil do Pardubic a podél Labe ve směru jediné vyvýšeniny v okolí jsem kličkoval po cestě  s vykukujícím čedičem. Počasí spíše lákalo k návštěvě vodních toků. Poprvé v trenkách a s krátkým rukávem jsem vystavoval tělo žhavým slunečním paprskům. První mušky a komáři hledali první oběť. S sebou jen 3 tyčinky a peníze. Na nádraží ve Stéblové jsem vyžebral sklenici vody z kohoutku. Ve svižném tempu jsem za pěkných 99 minut dokončil rovinatý výběh v „kraji perníku".

Trasa

Marathon Nisa je za dveřmi, takže zajít do půjčovny pro loď a pádla a hurá do zapáchající Nisy. Vokoun se drží tradice „po každé s jiným parťákem", takže po roční vodní absenci jsem jel vodu, tentokráte s Davidem. Kdysi byl na vodě, ale včera mu to moc vzadu nešlo. Já na háčku měl lehčí pozici, ale taky jsem neuhlídal čistý průjezd některými pasážemi. Po řece jsme kličkovali jako had a 5x jsme se potopili. Při 4. utopení jsem navíc přestal slyšet, když mě natekla voda do uší a omezila se hybnost levé ruky při naražení lokte. Za 2 hodiny jsme ujeli pouze 6,5 km a to nás při závodě čeká 38 km.

Při vrácení lodi jsem si vyžádal teoretický výklad jak na to a příští trénink už to bude brnkačka.

Trasa

Pracovní jednání v Bedřichově jsem s kolegyní využil k provětrání v nově zasněžené přírodě. Po několika minutách jsme vběhli do sněhové pokrývky. Po kotníky zapadali do měkkého sněhu. Bylo to vynikající osvěžení na Hřebínek a zpět.

Trasa

Dnes jsem začal pěkně od podlahy. Na Maliník pěkně ostře do kopce a než jsem si stačil odfrknout po cestě do Bedřichova, už čekal další kopec, tentokrát na Královku. Při běhu podél Hrabětické louky byly pěkné výhledy po krajině. Jelikož byl silný vítr, tak na volně přístupnou železnou konstrukci rozhledny Slovanka jsem se nepokoušel vylézt. V protisměru běhu přespolního běhu Janovských 19 jsem doběhl na Bramberk. Neopatrností jsem si vylil termosku s horkým čajem, takže jsem musel vypustit případné dlouhé přestávky. V rozbředlém sněhu jsem pročvachtal k Mšenské přehradě v Jablonci nad Nisou.

Trasa

A v úterý na opačnou stranu Liberce, do Jizerských hor. Tramvají do Lidových sadů a spletitou sítí cest přes Mlynářův kříž do Rudolfova. Táhlým stoupáním po silnici se zbytky sněhu k přehradě Černá Nisa. Voda schovaná pod příkrovem rozpukaného ledu. Po vrstevnicové cestě na Maliník a samospádem přes Českou chalupu zpět do Lidových sadů.

Černá Nisa – ilustrační foto

Trasa

Ráno vlakem do Rychnova u Jablonce nad Nisou. Tentokrát ne na rozhlednu Kopanina, ale přes kopec do Hodkovic nad Mohelkou kolem Kvočen. Pak kousek rovinka a zalamovák na Javorník. A nakonec klesání do Liberce.

Po dlouhé době jsme vyběhli s Bratrem-atletem ukusovat další kilometry. Tentokrát jsem vybral trasu v okolí Liberce a Jablonce nad Nisou. Začali jsme na okraji Liberce a po krátké rovince jsme se začali šplhat na Prosečský hřeben. Drobně pršelo, ale docela to šlo vzhledem k předpovědi počasí. Tento víkend se měla přes Českou republiku přehnat vichřice Emma – meteorologové hrozili silným deštěm a polámanými stromy. Začali jsme si z Emmy dělat srandu – je to dneska čajíček, meteorologové zase šlápli vedle a podobně. U Vokounů  jsme dostali teplý čaj a pokračovali dále. Vystoupali jsme na prudký kopec Žižkův vrch a zde to začalo. Prudký nárazový vítr, silný déšť, kroupy – srandičky skončily. Zaběhli jsme do lesa, kde stromy se v ohýbali do 90 stupňů. Déšť neustával a my už byli promočeni do polední nitky. Oželeli jsme výběh na Císařský kámen a zaveleli k ústupu na komunikaci spojující Jablonec s Libercem. Mrzli nám stehna a další části těla. Chtěli jsme se zahřát, takže tempo se stupňovalo a mě začali tuhnout nohy. Nakonec jsme se v pořádku dostali domů do tepla.

Co se nepodařilo na poprvé, může se podařit na podruhé. Řekl jsem si a za tři dny vyrazil stejnou trasu. Po cestě jsem sem tam potkával poražený strom po řádění Emmy. Nejhorší byla situace kilometr za Císařským kamenem, kde byl poražen celý pruh lesa. Ještě, že jsme před 3 dny zvolili ústupové řešení.

Trasa 1.3.2008

Ještěd to je takový vděčný cíl na výběhy. Člověk si dokáže, že na to furt má a navíc, když je dobrá viditelnost je vidět široko daleko. Na jedné straně Jizerské hory a Krkonoše, na druhé straně Český ráj, Bezděz, Lužické hory a když je klika i Říp. Říká se, že se prý dá vidět i Praha, ale mě se to ještě nepovedlo. Další výhoda je, že po namáhavém výběhu vás čeká už je běh s kopce. Pak stačí běžet podél kolejí a počkat, až vás dojede tramvaj a dojedete zbytek cesty, kam potřebujete. Jednak nemusíte běžet přes Liberec a jednak nemusíte čekat na konečné v Horním Hanychově a riskovat prochladnutí. Fotky jsou z posledního běhu, kdy bylo paradoxně nejvíce sněhu, i když už je jaro.

Trasa 6.3.2008

Trasa 25.3.2008

Trasa 27.3.2008

Ještěd od Výpřeže

Ještěd od Ještědky

Pomník shromáždění lidu r. 1870

U Šámalů

Medvěd nad lomen

Tentokrát jsem vyrazil z Horní Proseče na rozhlednu Prosečský hřeben. Chata u rozhledny je už srovnána se zemí poté, co před 4 roky vyhořela. Mezi Kunratickými a Pivovarskými rybníky jsem musel překonat rozestavěnou rychlostní silnici na Jablonec nad Nisou. Po doběhnutí na Krajský úřad jsem s pročištěnou hlavou pokračoval v práci.

Trasa

Konečně jsem se rozhodl, že nebudu furt trčet v práci a začnu se systematickým tréninkem na tuto sezónu. Do práce jsem si vzal běžecké věci a vyrazil ve 14 hodin, abych dobíhal za světla. Začal jsem stylově v Harcově, kam jsem dojel busem MHD. Neustále stoupající upravená štěrková cesta mě zavedla do nitra Harcovského lesa. Bylo trochu sněhu, ale nepodkluzovalo to. Od rozcestí U buku začala chvilková rovinka a pak jsem začal klesat do Jablonce nad Nisou, kudy jsem proběhl k tramvajové zastávce Zelené údolí a odfrčel po kolejích do Liberce.

Trasa

Po roce jsme se opět vydali na dlouhou pouť a dokonce ve stejném složení – já, Vokoun a Bratr-atlet. Počasí ideální – sníh téměř žádný.

S Vokounem jsem se viděl jen v autobuse při cestě do Jitravy a pak až na Výpřeži. „Nechal si ujet vlak", když vyřizoval telefonní hovor se zákazníkem, a pak ho samozřejmě zbrzdilo časté odskakování na záchod. K dobru je třeba poznamenat, že toho dost po cestě nafotil, ikdyž jen mobilem.

Bratr-atlet mi hned od prvních metrů utíkal, hlavně v kopcovatějších pasážích. Bylo to dáno virózou minulého týdne, která mi oslabila organizmus. Na výpřeži jsem to odpískal a z posledních sil seběhl do Liberce.

Kluci pokračovali dál. Tentokrát zaostával Vokoun. Z Výpřeže přes Ještěd, Pláně, Rašovku a Javorník se dostali do Rychnova, kde nasedli na vlak do Liberce. Naběhali zhruba 35 km.

Já v autobuse kousek od Jitravy

Pohled z kopce Vysoká k Velkému Vápennému

Velký Vápenný

Kaple Sv. Kryštofa

Bratr-atlet si to fičí na Ještěd

Bratr-atlet si to fičí na Javorník

Zátiší Vokouna s Ještědem

Nepříjemná pasáž po silnici směr Rychnov u JBC

Vyčerpaný Bratr-atlet ve vlaku

Vyčerpaný Vokoun ve vlaku

Trasa: Jitrava – Sloní kameny – Velký vápenný – Trávník – kaplička Sv. Kryštofa – Křižanské sedlo – Malý Ještěd – Dánské kameny – Výpřež – 22,9 km

Jelikož závody v lyžařském orientačním běhu se blíží, tak jsem považoval za vhodné vyzkoušet výzbroj, jestli všechno funguje a vyzkoušet si, jestli jsem nezapomněl lyžovat.

Na stadionu v Bedřichově je ledová plocha, na které se nedá bruslit a o moc lepší to není ani po cestě na Novou louku. Musím soupažit i do kopce. Fouká silný vítr a je zima. Podívám se na Šámalově chatě na teploměr a padá mě čelist; teplota – 8°C. Nevadí, hlavně že je odtud nádherně upravená magistrála a málo lidí – asi ještě vyspávají nebo jsou ve Vesci na světových pohárech. V 10 hodin jsem na Smědavě, ale tradičně zde otvírají až v 11 hodin – to fakt nechápu. Vystoupám zpátky na Knajpu, kde otvírají v 10 hodin, občerstvím se a vracím se zpět na Novou louku. Proti mně už pochodují davy lidí. Další občerstvení a domů. Škoda jen, že slunce začalo prohřívat vzduch až tak pozdě.

Není to tak strašně vybagrované, jak se píše v novinách

Uvnitř bufetu na Knajpě

Trasa

Za slabého mrazu jsme se s Bratrem-atletem vydali z chrastavské jídelny Majba na turistický pochod. Po cestě k Vísce jsme míjeli davy turistů. Tempo bylo pro mě pekelné, ale naštěstí nebylo rychlejší díky ranní sekané, která B-a tížila v žaludku. V lese se tempo zpomalilo a my museli dávat pozor na zledovatělou vozovku vedoucí od zrušeného vojenského prostoru k Bedřichovce. Občerstvovací stanice s teplým čajem u Hamrštejna přišla vhod. Nepříjemný kopcovitý úsek nás čekal z Andělské Hory na místní stezku. S kopce to šlo samo. Za odměnu na nás čekala vynikající gulášovka. Absolvali jsme za 86 minut nejdelší trasu, která měřila 16 km.

Nic jsem nevymýšlel a šel jsem si zopakovat výběh na Ještěd. Mlhavé a mrznoucí počasí vytvářelo nádherné námrazy na větvích stromů. Z Plání pod Ještědem jsem si to prodloužil až k hospodě U Šámalů. Pak jsem zamířil na Hlubokou. Zde na mě postupně zaútočili dva psi. Ještě, že jsem si doma nezapomněl KASR. Bez šrámů jsem pokračoval do Pilínkova a přes průmyslovou zónu domů.

Ikdyž jsem to na Silvestra nepřeháněl, tak jsem měl co dělat, abych se vyškrábal na vrchol. Přestože jsem předběhl mnoho turistů, tak od konečné tramvaje po modré TZ mě výstup trval ostudných 32,5 min. Poklábosení, přání do Nového roku a po hodině jsem pokračoval na Pláně. Zde bylo taky veselo. Výčepní pokračoval v Silvestru a veselou náladu neustále přikrmoval pivem. Vše ale zvládal s nadhledem. Ještě jsem se stavil ve restauraci Sport na konečné tramvaje.

Takže pro všechny to nejlepší do Nového roku 2008.

Ilustrační foto

Pořádně se prospat a vyrazit po náročném pracovním týdnu do přírody je vždycky potřeba.

Po dlouhé době jsem zavítal opět do Jizerek. V autobuse MHD byla na lyžařích byla vidět bojovná nálada a nažhavenost na pořádný sportovní výkon. Já si v klidu vystoupil na České chalupě a vyběhl vstříc novým dobrodružstvím. Přes Maliník a Vládní jsem pokračoval zkratkou ke Gregorovu kříži. Ale... Skáču přes zlomený strom a během sekundy se ocitám ve sněhem dobře schované kaluži. Co naplat. Musím se nějak pohybovat nebo mi umrznou nohy. Na Maliníku drobná pauzička na pitný režim a přes Bílou kuchyni a Olivetskou horu dobíhám na Závory. Během chvilkové odpočinku mě opouštějí síly. Není se co divit. Po 14 dnech zase na nohou. Tělo oblafnu čokoládovou tyčinkou a mažu do Liberce těšíc se na teplou sprchu. Po cestě ještě poprvé v životě navštěvuji vyhlídku Jezdec nedaleko Kateřinského učiliště.

Osamělý voják v poli

U občerstvení je vždycky nabyto

Vyhlídka Jezdec...

...a zespoda

...si jde ráno zaběhat a přiběhne ve 12 hodin na oběd.

Probudil jsem se nečekaně brzo, a tak jsem nelenil a vlakem jsem vyjížděl z Liberce už v 6:30 h, v Rychnově u Jablonce n./N, jsem byl v 7:00 h, na Kopanině za šera v 7:30 h a na Frýdštejně v 7:40. Předtím jsem si musel proklestit cestu po kolena vysokými navátinami sněhu v okolí Kopaniny. V lese u Drábovny jsem musel kličkovat mezi popadanými špičkami stromů borovic.

Pak jsem to prokrosil skrz Bartošovu pec, Jenišovice a Paceřice až na Sychrov, kde se konal nějakej Hepening nebo cosi – všude plno aut, že nebylo, kde parkovat a hromada lidí. Rychle jsem vyklidil pozice a přes Radostín a Vrchovinu jsem doběhl do Hodkovic n./M., kde jsem nasedl na vlak a frrrrr do Liberce.

Kopanina v 7:30 h

Frýdštejn v 7:40 h

Skály u Drábovny

Vyhlídka a hradiště Drábovna

Polámané 20-ti leté borovice

Krakonoš na Sychrově

Trasa

Profil

Autobusem MHD do Noviny a může se začít.

Nesouvislá pokrývka sněhu skrývá na lesních a polních cestách potůčky a kaluže. Boty jsou během prvních 15 minut promočené. Trochu to klouže. Myšlenky na běžný život se ztrácejí v lesní vůni smrků a borovic. Po prodělané viróze to s tempem moc nepřeháním a loudavým krokem dál běžím po zelené TZ. Z Krkavčích skal je nádherný pohled na Podještědí. Za silnicí protínající dlouhou obec Křižany vbíhám na cestu mezi ohradami. Na chvíli mě zastaví nápis: „Pouze na vlastní nebezpečí." Běžím po turistické značce, tak co! ... pokračuji dále. Po očku sleduji farmáře, jestli na mě vytáhne flintu nebo na mě pustí štěkajícího psa. Vše v pohodě. Přežil jsem i možnost ušlapání koňským stádem, které mělo otevřenou ohradu. Po kmeni padlého stromu překonávám brod a pokračuji kolem bývalého uranového dolu vstříc Ještědu. Asi kilometr od něj přehodnocuji situaci a Ještědský hřeben přebíhám přes Pláně a klesám do Liberce. Pěkné 3 hodiny jsem zvládl i díky termosce s teplým čaje a třem tyčinkám Kitkat – pauza se vždycky hodí!

Trasa

Profil

Plánovaný výběh po trase závodu na Děčínský Sněžník se nekonal, a tak jsme zvolili staré známé Podještědí, tentokráte naše kroky vedly do bývalého vojenského prostoru Ralsko. Z Hamru jsem se s Bratrem-atletem vydali po červené TZ přes Stráž pod Ralskem k průrvě Ploučnice. Hned mě to lákalo projet na kánoi. Při snášejících se prvních letošních vločkách jsme pokračovali na kopec Ralsko. Bahnitá cesta rozrytá potokem s klouzajícími čedičovými kameny pokrytá listím a částečně zasněžená nám výstup prudkým svahem moc neusnadňovala. Cesta se proměnila v pěšinku, která se nám v jednu chvíli úplně ztratila. Nahoru jsme se nakonec dostali, ale v mlze stejně nic nebylo vidět a navíc jsme museli být neustále ve střehu kvůli zřícení ze srázu. Při seběhu neustále hrozilo podvrtnutí kotníku na kamenité cestě. Tak sem už asi nikdy více, takříkajíc: „Jednou a dost".

Po seběhu následovala „prohlídka" zdemolovaných objektů po Sovětské armádě. Pěknou asfaltovou silnicí, nynější cyklostezkou, jsme rovinatým terénem doběhli zpět do Hamru na Jezeře.

Na měkčí lesní cesty jsme se neodvážili, jelikož jsme se nechtěli stát obětí lovu chtivých myslivců.

Průrva Ploučnice

Zříceniny hradu Ralsko

Trasa

Využil jsem dnešní dovolené a rozhodl se, že si vyrazím na Ještěd, letos teprve po desáté. Z domova jsem nejdříve navštívil druhou průmyslovou zónu v Liberci, která se nachází nedaleko letiště. A pak už jsem pelášil vstříc stále hustším vrstevnicím. Vlastně kecám – pelášení se to podobalo hodně vzdáleně. Kdeže jsou ty výklusy na dobrý pocit. Je to hodně o vůli překonat pohodu u televizního pořadu s vychlazeným lahváčem na měkké pohovce. S Ještědu to šlo o poznání lépe.

Je třeba začít pracovat na střídmější stravě a zvýšit tréninkové úsilí, aby zase přišel ten dobrý pocit.

Trasa

Podle předpovědi nad 500 m.n.m. sníh, jinak déšť, dle skutečnosti polojasno až jasno místy s ostrým zimním větrem. Určitě se vyplatilo vyrazit do Českého Ráje na organizovanou turistickou akci. Bratr-atlet se nenechal dlouho pobízet a autem jsme vyrazili z Liberce do Kacanov. Žádné davy, žádní cyklisté – prostě paráda. Z míry nás nevyvedla ani menší výchylka z trati, kdy se nám ztratilo turistické značení. Trochu jsme se zakecali. Babí léto zatím žije. Rozhodně to stálo za to.

Rozcestí mezi Věžákem a Vidlákem

Restaurace u Nebáku

Bedla jedlá

Diplom

Trasa

Ota Novotný pořádá pro mládež a příchozivší Jablonečáky každý týden trénink, a tak jsem využil možnosti zaběhat si před Mistrovstvím republiky na mapě. Bylo sice hnusně – zima a déšť, ale to si člověk nevybere. Trať 5 km byla zajímavě postavená, navíc s lampióny a kleštěmi, ale plno popadaných a od února neuklizených stromů nadmíru stěžovaly běh. S ¾ hodinovým tréninkem jsem byl spokojen.

Musím se pokárat, protože jsem zrovna nebyl vzorem pro mladé závodníky. Nevzal jsem si mapník ani buzolu. Pak jsem zapomněl triko na převlečení, takže jsem se před cestou tramvají do Liberce musel zahřát horkou kávou s rumem – čaj nebyl.

Větší část trasy

Rozběhání a vyklusání před a po tréninku

Náš byt v činžovním cihlovém domě za stalinské éry stavěli muklové a ti se s tím „nemazali". Materiálu bylo taky málo, tak cihly nahrazovali kousky betonu a jinými neproniknutelnými materiály. Při vrtání zbývá doufat, že pod omítkovou slupkou bude cihla, což se teď nestalo. Po dvouhodinovém martyriu s vrtačkou jsem vyhloubil pouze 1,5 cm. Znechucen jsem ulehl do postele a lenošil. Nakonec jsem se přemohl a vyrazil provětrat mozek a vymazat zasmušilé myšlenky. Udělal jsem dobře a více než 2 hodinky náležitě vyspravily náladu.

Konec dobrý – všechno dobré. V pondělí jsem pozval Ládise s profi-vrtačkou a za 5 minut bylo vymalováno – všechny 4 díry byly připraveny na hmoždinky a vruty pro roletu. Jak řekl Ládis: „Na tuhle vrtačku by ti nestačila ani polovina vejplaty!".

Trasa

Po účasti na závodech BBL jako pořadatel a po vystěhování jedné místnosti kvůli výstavbě vestavěné skříně jsem se konečně dostal provětrat nedočkavé svaly na nohou do smrko-bukových lesů Jizerských hor. Počasí se za poslední týden trochu přiostřilo, a tak jsem neváhal zdvojnásobit vrstvy na 2 propocováky, dederon a větrovku. I tak to bylo jen taktak a určitě by se šikly i rukavice. Využil jsem Archivu map OB a vytiskl si 20 let starou orientační mapu Kačenku. Autobusem MHD jsem se vyvezl na okraj Liberce a po různých cestách se vydal do hlubokých lesů. Navštívil jsem křížovou cestu u bývalé Hašlerovy chaty (nyní hotel Murano), zarostlé lomy a taky Weberovu boudu. Za zoologickou zahradou jsem nasedl na tramvaj a uháněl domů do teplé sprchy.

Trasa horizontální

Trasa vertikální

Měl jsem promyšleno, jak ve 14 hodin vyběhnu z práce a přes Milíře a Černou studnici oběhnu Jablonec zpět do Liberce. Počasí super. Nápad postupem času začal mít šrámy. Před koncem pracovní doby jsem od šéfové dostal úkol, který jsem měl splnit okamžitě. Takže jsem nakonec vyběhl v 17 hodin. Nic nebylo ztraceno. Přeplánoval jsem to na Milíře – Rychnov – Hodkovice – Javorník – Liberec. Tramvají jsem dojel do Vratislavic a po žluté TZ se vydal na Milíře. K dobru jsem si přidal Císařský kámen. Od Milířů jsem to vzal po červené TZ do Rychnova u Jablonce nad Nisou. Tam jsem zjistil, že se mi protrhla ponožka a nějaká nečistota rozedřela kotník. Doběhl jsem ke známému Krácovi pro náplast, ale stejně to nebylo ono. Raději jsem jel autobusem do Jablonce nad Nisou. Zde mi těsně ujel náhradní autobus do Liberce (výluka tramvají), když jsem hledal nástupní stanici. Takže naštvaný jsem počkal na další.

Dnes to nevyšlo, tak snad příště!?!

Trasa

Tentokrát jsem vyrazil sám. Z Bedřichova jsem se k Hřebínku přesunul běžecky a v 16 hodin jsem mohl začít. Ze začátku to šlo dobře, ale s přibývajícím časem začaly křehnout ruce a borůvky mi začaly vypadávat na zem. Po 2,5 hodinovém úsilí, kdy už byly ruce úplně promrzlé, jsem sebral 3 litrovou sklenici a s 2/3 obsahem upevněným novinami (aby borůvky neposkakovaly) jsem vyrazil zpět do Liberce. Nebyl to klasický běh, ale takový opatrný, aby se z borůvek nestala kaše.

Trasa

Ihned po práci nasedám na autobus, který mě vyveze na periferii města. Stoupání mě nepřekvapuje, za to Výšina, která před pár lety sloužila turistům k posezení, vypadá žalostně. Stoupám dál. V lese jsou stále ještě zbytky neodklizených polomů po ničivém únorovém orkánu. Jsem u cíle a jdu okouknout nově otevřenou nekuřáckou hospodu. Testuji Svijanskou 11°, ale je nějaká vodová a cena 20 Kč mě překvapuje. Sbíhám do Liberce okolo ZOO. Návštěvníků je dost. Upaluji zpět do práce pro věci a mířím domů na večeři.

Trasa

Je dobré si pracovní dni zpestřovat nevšedními zážitky. A to se stalo pro mě i dnes. S bratrem-atletem jsme vyrazili autem do Hejnic a od chrámu Navštívení P. Marie vyrazili po červené TZ do prudkého kopce. Tříkilometrový výběh jsme zvládli s přehledem a odměnou byl nádherný rozhled po kraji. Pokračovali jsme k vodopádům. Po cestě jsme v lese zahlédli majestátný pravý hřib. Večeře z houbových řízků jak vyšitá. Po Štolpišské silnici jsme sklesali přes Ferdinandov zpět do Hejnic. Hodinka strávená provětráním hlavy v bukovém lese naplno občerstvila mozkové buňky unavené každodenním pracovním vypětím.

Štolpišská silnice postavená v roce 1891

Trasa

Jelikož večer člověk už nic nevymyslí, tak jsem se vydal nazdařbůh ulicemi. To se potom divíme, co všechno se za tu dobu v okolí stalo – kde co ubylo a přibylo. Cyklostezka u Nisy byla tentokráte prázdná. Lampy se pomalu začaly rozsvěcet a přes ulici přebíhá ježek rychlostí blesku. Naštěstí ho kvílející motorka nestihla přejet. Tentokrát to vyšlo.

Potřeboval jsem změnu, a proto jsem dopoledne nasedl na bus č. 18 Liberecké MHD a dojel na Českou Chalupu, čímž jsem ušetřil mnoho desítek výškových metrů. Odtud jedno velké stoupání na Maliník a už jsem byl na „placatých" Jizerkách. Naprostý klid na lesní cestě a všude kolem spousta borůvek. Na Hřebínku a Nové Louce jsem se občerstvil. Na turistických cestách se to hemžilo cyklisty i přesto, že není víkend. Asi je to prázdninami a dovolenými. V pohodě jsem seběhl zpět do Liberce. Výběh jak má být.

Trasa

Přestože jsme pořádali závody, podařilo se mi se proběhnout. Dopoledne Hattymu pro svačinu, odpoledne po ukončení horolezecké disciplíny zpět na shromaždiště a večer ze shromaždiště domů.

Myslím, že závody se vydařily a i se většině závodníků líbily. Drobné chybky se budeme snažit při dalším ročníku konaném na Malé Skále v roce 2009 odstranit, místa kontrol umístit na zajímavějších místech a celý závod ještě více zpestřit. Mluvím sice za sebe, ale Vokoun – hlavní guru akce – bude se mnou souhlasit. Výsledky budou v nejbližších hodinách na webu.

Trasa

Návštěva posledních 2 kontrol byla výživná. Jen co jsem vystrčil nos z tramvaje, začalo pršet. Věřte nevěřte, pršelo téměř po celou dobu běhu, prostě léto „jak má být". Nitka na mě nezůstala suchá. Asi kilometr od baráku vysvitlo slunko a prohřálo ztuhlé kosti.

Kontroly jsou hotovy, takže nezbývá než přát pořadatelům a hlavně závodníkům nedeštivé počasí a neblátivé cesty.

PS: Pro milovníky hub – v lese je spousta jedlých lahůdek.

Trasa 24.7.2007

Zbývala mi poslední část kontrol v severozápadní části mapy. Po práci jsem se přiblížil vlakem do Zdislavy a vyrazil na obhlídku kontrol. Louky kolem lesa byly ohrazené různými ploty. Vybral jsem jeden s cedulkou: „Pozor nevstupujte – plemenní býci." Bláhově jsem myslel, že ohrada bude prázdná a snadno si zkrátím cestu k lesu. Naštěstí jsem probíhal kolem stáda ve vzdálenosti 100 metrů, takže nic dramatického se nepřihodilo. Pak následovaly tradiční svahy s množstvím cest a taky s množstvím malin a borůvek. Zatuhlé nohy dnes nedovolovaly rychlejší běh – nevím, co budu dělat v sobotu na Ještědu.

Trasa 12.7.2007

Závody nejsou jen o pořádání, ale taky o stavbě tratě. V tomto případě se jedná o vytipování míst na určené ploše a jejich následné zhlédnutí. Nezbývá nic jiného, než nazout botky rychloběžky a vyrazit na obhlídku Ještědského hřebene. Dovolená mi dobře poslouží na tuto náročnou, ale krásnou práci.

Počasí tradičně na nic. Občasné přeháňky a vítr nenaznačuje, že už je léto. Konečně si jdu po týdnu zaběhat. Už mě z nicnedělání bolely svaly. Pod lanovkou ukrajuji metr po metru a zdolávám Ještěd (19:12) – dobrá příprava na Mt. Everest. Po turistických cestách se vyhýbám kalužím. Bohužel se mi krátí čas a oběd volá. Zkracuji si to nepochopitelně lesem, kde po 500 metrech na mě číhá houští nebo vysoká mokrá tráva. Volím nejprve houští. Po chvíli mě nebaví riskovat své zdraví vypíchnutím očí a volím trávu. Boty se po chvíli nacucali jako houby a když k tomu přičtu kluzkou trávu a brutální převýšení, jsem rád, když se vyplazím na hřebenovou turistickou cestu. Pak následuje sbíhání až do Liberce.

Po dvou dnech nabitý běžeckou energií upaluji směr Karlov. Po asfaltkách to ubíhá rychle. Zabíhám do lesa do kopců a tempo neupadá (4,9 min/km). Smažím to, co to dá – tma na krku. Snad mě někde neodstřelí poloslepý hajný čekající na jeleny. Ve ¾ na deset dobíhám do hospody U Rimků, kde napájím vysušené tělo. Domů dobíhám za tmy ve světle lamp a reflektorů aut.

Trasa 2.7.2007

Trasa 4.7.2007

PS: A jedna perlička na závěr.

Dnes jsem se dozvěděl, že Topolánkovi se při úterní návštěvě nelíbil pokoj v Grandhotelu Zlatý Lev, jelikož nebyl v modrobílých barvách. Musela být mimo jiné vyměněna červená kytka za modrobílou a růžový toaletní papír za modrobílý. K tomu není co dodat.

Trasa

Vykváklá žába na silnici v Bedřichově

Skalní průchod jednou z Ptačích kup

Dočerpání tekutin u pramene Jizerské Kamenice

Na Kristiánově u muzea

Trasa

Již podruhé jsme zavítali do vod řeky Nisy. Maratón Nisa je náročná věc a je třeba se na něj dobře připravit. A hlavně já, který je podruhé v životě na vodě. Poprvé jsme jeli na konci dubna z Jablonce nad Nisou, Zeleného údolí a dojeli jsme do Machnína, a proto jsme dnes pokračovali z Machnína směr Hrádek nad Nisou. Na úvod jsme se v místní cukrárně povzbudili 11° Zlatopramenem a v 16:50 už seděli v lodi. Z minula jsem něco pochytil, tak to bylo lepší, ale trenér Vokoun musel semtam upozorňovat na chyby, kterých jsem se dopouštěl. Vody moc nebylo, takže tam bylo dost běžeckých úseků a několikrát jsme museli pokořit nějaký ten jez. V jednom jsem se málem utopil, jelikož tam bylo asi 2 m vody. Do Hrádku nad Nisou jsme nakonec nedojeli. V Chotyně na nás čekal věrný kamarád Fanouš, který nás dovezl zpět do Machnína. Loď neuplavala a nikomu se nic nestalo, takže pohoda. Škoda těch splašků v některých partiích řeky.

Trasa

Požírač

Trasa