Světový pohár v orientačním běhu se konal pouze pro reprezentanty jednotlivých zemí. Pro ostatní byl k dispozici republikový žebříček.

Zázemí bylo situováno do libereckého areálu ve Vesci, kde se před 2,5 lety konalo MS v klasickém lyžování. Kdo se díval v tyto dny na ČT4, tak mohl vidět na mapách klikatice jednotlivých závodníků přímo v čase. Pro nezasvěcenou veřejnost mohlo být zajímavé, kolika různými postupy se lze mezi kontrolami pohybovat. To vše se odehrávalo v dopoledních hodinách.

Odpoledne jsem vyrazil do terénu i já. Sice mě částečně sklátila viróza, ale když bylo tak nádherné počasí, proč toho nevyužít. Sobotu celkem dobré, v neděli jsem byl rád, že jsem to doplácal do cíle.

 

Trasa sobota

 

Trasa neděle

 

Když se ohlédnu zpět, tak to byla marnost nad marnost.

Doznívající výron kotníku, hrubé chyby v lese, spuštění krve z nosu, střevní potíže. Výsledek nepřekvapující – postup se nepovedl.

Alespoň jsem si na zámku v Bečově nad Teplou prohlédl Relikviář svatého Maura, který je druhou nejvzácnější památkou v ČR po korunovačních klenotech. Podle místních je ale nejvzácnější ze všech.

 

Trasa

 

Zámek v Bečově

 

Takhle náročné pětidenní OB jsem naposledy běžel před 18 lety v Hradčanech u Mimoně. Shodou okolností jsem běžel taky kategorii H21E se 4-mi klasickými tratěmi a jednou krátkou tratí. Tratě byly pěkné, ikdyž někdy zbytečně kopcovaté. O to víc náročnější, když jsem za červenec přibral 3 kila. Nějaké chyby jsem dělal, ale bylo to způsobené hlavně tím, že místo do mapy jsem často koukal, kam dopadá noha s ne úplně zdravým kotníkem. Mé časy se pohybovaly mezi 107 a 115 minutami krom prostřední krátké etapy.

Po každé z prvních třech etap, kdy jsem měl na starosti Adélku, jsme se byli podívat po okolí a docela se jí líbila návštěva Sklářského muzea v Novém Boru a Pekelných dolů nedaleko Lindavy.

Teď se těším, že si od běhu odpočinu a začnu nabírat sílu na kole.

Výsledky zde.

 

1.etapa

 

2.etapa

 

3.etapa

 

Doběh 3.etapy v mém retrodresu :-)

 

4.etapa

 

5.etapa

 

Se zatejpovaným kotníkem jsem vyrazil na závody. Počasí sice nepřálo, ale bohatě to vynahradil krásný jizerskohorský terén s množstvím žulových skalek. Loni na mistrovství ČR se mi zde vůbec nedařilo, za to teď to bylo mnohem lepší. Co se týká fyzičky, tak po měsíci nicnedělání to byla bída, která se každým dnem stupňovala. Běhání s kopce kvůli přetrvávajícímu výronu kotníku taky nic moc.

Výsledky zde.

 

1.etapa

 

2.etapa

 

3.etapa

 

Namlsán minulou sobotou (taky byla krátká trať) jsem se těšil na další orientační závody a v duši doufal v hodně solidní výsledek.

Abych si prohlédl Velké Meziříčí, kde jsem nikdy nebyl, jsem vyrazil z Liberce už v pátek. Po probuzení jsem procestoval zajímavá místa města a vydal se na odpolední start do 6 km vzdálené Nesměře.

Už na tréninku těsně u startu se mi podařilo zabloudit. Na 1.kontrolu nejistě, ale pak v pohodě. Jenže na 5. kontrolu jsem se úplně ztratil a jen díky závodníkovi jiné kategorie jsem ji objevil. Poté další hledání na devítce a chybka u desítky. Tam jsem v mapě přehlédl průsek. Chaotický výkon vyvrcholil seskokem ze skály, kde jsem se domníval, že je kontrola. Ta nikde, za to podvrtnutí pravého kotníku do vnitřku způsobilo pekelnou bolest. Traverz na čtrnáctku byl šílený, ale do kopce to jakžtakž běžet šlo. Další chyba sedmnáctce už mě ani nepřekvapila. Konečné 12.místo z 33 závodníků není špatné, ale taky nic moc.

Po doběhu mi zdravotnice kotník namazala Dolgitem a stáhla, ale v neděli ráno to bylo stejné jako v sobotu, takže nemělo smysl běžet A-finále, což mě mrzelo.

Informace o závodech zde.

 

Radnice

 

Synagoga slouží jako vietnamská tržnice

 

V zahradách zámku

 

Dálniční most (vlevo zámek)

 

Kostel sv. Mikuláše

 

Největší z 5-ti zvonů

 

Trasa

 

Přeskočím pár akcí a dostávám se k vydařené sobotě. Vše začalo už ráno, kdy jsem Drbikovi vezl hřebové boty na Marathon Nisa (závod na kánoích), který absolvoval s Vokounem. Při té příležitosti jsem na kole objížděl mosty, dělal fotografa a dával potřebné informace o rozestupech ostatních posádek. Z Proseče nad Nisou až do Liberce to trvalo 2 hodiny. Další 4 hodiny byly před nimi. Poté jsem se rozloučil a chvátal na vlak směr Turnov. Z Turnova vlakem do Libuně a na kole přes Prachovské skály do rekreačního střediska Pařez (dříve LIAZ).

Počasí bylo pekelně teplé, takže pro mě ideální stav. Začátek závodu jsem běžel v pohodě a stupňoval tempo až do 8.kontroly. Zde jsem udělal drobnou chybku. Na další kontrolu to byl masakr – v zelené změti houští jsem se prodral až ke kontrole. Šílenost – jsem rád, že jsem si někde nevypíchnul oko. Pak chvíli pohoda a následovaly kontroly opět v zelené buši. Závěr ve skalkách už byla lahůdka, kde jsem „ťukal“ jednu kontrolu za druhou.

Super výsledek zde v kategorii H21B.

 

Pohoda před startem...

 

...při běhu za Poštovním náměstím...

 

...při jízdě u Stavokombinátu.

 

Koupaliště Pelíšek – zde jsem se před 10 lety koupal

 

Skály nedaleko Pařezu

 

Vítězné gesto při vyhlášení

 

Trasa (světle žlutá má být ve skutečnosti světle zelená – chyba skenování)

 

Článek se týká orientačních závodů v Mostku nedaleko Dvora Králové nad Labem. Mohlo to být samozřejmě horší, ale i tak. Mapově to nebylo nějak slabé, ale fyzicky bída. Asi ještě vyčerpání po maratónu, který jsem absolvoval před 6-ti dny. Od té doby jsem byl jednou na inlajnech a dvakrát na kole. Po startu to šlo, ale pak se mi podařilo za 5.kontrolou podvrtnout levý kotník do vnějšku, což se dalo v pohodě rozběhat. Na 6.k. se mi zpustila krev z nosu, za 9.k. jsem si opět podvrtl levý kotník. Za 13.k jsem si podvrtl tentokráte pravý kotník ale do vnitřku – a to jsem myslel, že to vzdám. Nějak jsem to dopajdal i přes střevní potíže od 16.kontroly.

Nevalný výsledek zde v kategorii H21C – 24.místo.

 

Trasa

První zmínka dnešního článku patří Bratru-Atletovi, který zlepšil osobák o téměř 20 minut na 2:56:02. Tomu říkám fakt dost dobrej výkon.

Oproti loňskému roku jsem běhal tratě kolem 30 až 35 km, dokonce jsem si koupil nové boty na asfalt, ale pořád to nestačí. Zlaté výběhy kolem 40 a 50 km při někdejších kontrolách autobusových zastávek.

Tentokrát to začalo už v sobotu po probuzení. Měl jsem pocit, že asi nepoběžím. Po neděli se to o něco vylepšilo. Navíc jsem byl nevyspalý – prostě nic moc. Už na 10. kilometru mě začaly tuhnout stehna, ale i tak jsem držel stejné tempo. Na 26. zatuhly stehna úplně. Na 28. km už šly do křeče. Od 35. km to byla bída s nouzí. Davy závodníků se kolem mě začaly míhat – vůbec mě to nebavilo, říkal jsem si, že to je dnes za trest. V závěru jsem se ještě vzchopil a celkově měl lepší čas oproti loňsku, ale nespokojenost.

 

Porovnání tabulek 2011 / 2010

 

Pohled na Karlův most

 

...ale ti dobří jen výjimečně, jednou za čas. A mně se povedlo „porazit“ Bratra-Atleta, ale jen kvůli tomu, že zabloudil. Mohli za to pořadatelé, kteří nezajistili, aby při seběhu závodníků s kopce čekal na křižovatce jeden člověk, který by zamezil naběhnutí znovu do okruhu, který už se jednou běžel.

Po včerejšku mně opět trvalo, než jsem se rozběhl – půlka trati. Po výběhu na náhorní plošinu to bylo lepší a na technické pasáži, kterou byla uzounká pěšinka s krátkými seběhy a výběhy, to byla paráda. Při 100 metrovém seběhu se mi podařilo minout hned 3 závodníky, které už jsem před sebe nepustil. Nakonec jsem s výkonem celkem spokojený a umístění v polovině závodníků také není špatné.

Výsledky zde.

 

Trasa

 

Rozhovor s pořadateli stejně k nezaloudění nevedl

 

Konečně klasická trať – něco pro mě. Ale chyba lávky. Prvních 30 minut jsem se nemohl rozběhnout. Nestíhám protahovat a stehenní svaly jsou na pokraji komatu – úterý běh, středa inlajny a čtvrtek zase běh; no a páteční volno už to nezachrání!

Drobné půlminutové až minutové chyby se našly, ale jinak jsem se skvěle proběhl v náročném terénu Lužických hor.

Výsledky zde.

 

Trasa

 

Letos teprve druhý orienťák a opět krátká trať. Tentokrát jsem si vybral kategorii náročnějších příchozích, která stála 100 korun. Kdybych běžel mou obvyklou kategorii, tak bych zaplatil skoro 3x tolik! Navíc jsem mohl vystartovat, kdy jsem chtěl.

V průběhu závodu mi postupně docházely síly, ale není se co divit – v úterý jsem byl na transfůzce darovat krev, ve středu projížďka na kole po Liberci a ve čtvrtek projížďka po Českém Ráji. Navíc bylo nezvykle teplo a organizmus se s tím ještě nevyrovnal.

Sice jsem dělal chyby, hlavně odběh od 1.kontroly, ale jinak to bylo příjemné zpestření tohoto týdne.

 

Trasa

Letošní premiéra v orientačním běhu se nečekaně vydařila. Přestože trénuji delší tratě, tak krátká trať mi sedla jak mapově, tak i rychlostně. Taktika byla jasná – běžet co nejrychleji bez chyb a počkat, až mě po 4 minutách doběhne Michal Horáček (alias Píchal), bývalý reprezentant a já za ním doběhnu až do cíle. Až na chybný postup na 8.kontrolu to šlo, takže jsem se po doběhnutí na 19.kontrole zavěsil za Píchala a běžel za ním jak stín až do cíle! Ještě jednou díky.

Výsledky zde.

 

Trasa

 

Z Maxiček, kde se konaly orientační závody, jsem si udělal výlet do Děčína v krásném letním počasí.

 

Zámek v Děčíně

 

Tak je to tady. První vážnější prověrka připravenosti letošního roku. Pro Bratra-Atleta dokonce premiéra. Poprvé běžel orienťák a byl pověřen ražením kontrol! Brutus je od slova brutální, což jsme si „osahali“ na rozmoklých zoraných polích, kdy nám nohy ztěžkly blátivým závažím. Počasí tak akorát – žádné přeháňky, 5°C, trocha slunce. Kontroly každý den stejné, ale jinak obodované.

První etapa se mi mapově moc nepovedla. Zásadní chyby jsem se dopustil mezi kontrolou 32 a 31, kdy jsem byl jednak v chaosu a kontrolu č.31 jsem navíc minul, jelikož jsem byl na jiném hřbetu (nakonec jsme kolem ní běželi ještě jednou, takže jsem zachránil 3 body). Dále se mi nepovedla kontrola 48. Fyzička v pohodě, ale navečer po závodě bolela stehna.

Druhá etapa opět začala úprkem několika dvojic na stejné kontroly jako předchozí den. Postupem času jsme získávali náskok a na kontrole 25 jsme se úplně „utrhli“. Pak už jsme si hlídali sobotní náskok a doladili ho do vítězného konce!

Odměnou nám byla výhra – Michal získal soubor DVD Džejmse Bonda a já velký soubor map 1:50 000 od firmy SHOCART.

Další informace zde.

 

Rozhledna Děd (jedna z kontrol)

 

Sobotní trasa ( 5 h 44 min / 47,0 km ): sled kontrol (27-26-21-25-28-29-32-31-36-38-40-42-48-43-34-31-30)

 

Sobotní převýšení

 

Nedělní trasa ( 4 h 30 min / 37,3 km ): sled kontrol (27-26-21-25-23-22-20-19-18-46-29-32-31-30)

 

Nedělní převýšení

 

Turistická mapa s kontrolami na oba dny

 

V pátek 5.11.2010 ve 13:15 h vyrážíme z Liberce. Do startu zbývá necelých 16 hodin. Po půl roce jedeme opět kolem komínů Lovosické chemičky směr Ostrov nad Ohří (tehdy jsme jeli na závod Erzgebirge trophy). Já i Bratr-Atlet jsme natěšení a s dobrou náladou. Bodejť by ne, když se mi za měsíc podařilo zhubnout 7 kilo (vliv na to mělo přes 200 naběhaných kiláků, jakás takás dieta a půllitr piva jsem vyměnil za víno s vodou). Michal shodil špeky daleko dříve. To se hned jinak běhá! Po cestě doplňujeme v marketech zásoby, prezentujeme se a jedeme do nedalekých Vojkovic, kde máme útočiště v našem základním táboře. Připravuje baťohy s výbavou. Zdají se nám nějaké těžké, takže vyhazuji termosku s čajem, nějaké to jídlo a v PETce si nechávám nejnutnějších 1,5 deci vody. Michal neví, co vyhodit. Ale on to unese – má natrénováno! Vracíme se do Ostrova na rozpravu k závodu začínající ve 22 hodin. Zpět do Vojkovic jedeme asi za hodinu.

Jdeme spát. Mám asi 10 mikrospánků a nebo se mi zdá, že se neustále probouzím. Důležité je, že jsem ve 4 ráno nezvykle čilý (běžně chodím spát v půl desáté a vstávám v 7 hodin). To je dobré znamení. Ke gymplu v Ostrově přijíždíme těsně před pátou. Rychle zjišťuji bod prvního stanoviště a volím ideální postup. Už dříve mám vytipováno 6 možností, takže nebylo co řešit. Po nenápadném „výstřelu“ vyrážíme po osvícené ulici. Až cca. po půl kilometru rozžeháváme čelovky a krátkým klesákem se řítíme ke kolejím. Při včerejší rozpravě byla dopředu známa zakázaná místa – železniční koleje a E 442. Toho se „držíme“ a vedle pražců, chvíli po štěrku, chvíli po betonovém žlábku, upalujeme nejkratší cestou k 1. stanovišti. Jelikož běžím první, neustále upozorňuji na nebezpečí za mnou běžícího B-A voláním: „drát“, „kámen“ nebo „díra“. Asi po kilometru vbíháme prudce do stráně. Během výstupu na nás zírají světla pravděpodobně divočáka. Neútočí, je to dobré. Lesem si razíme cestu na náhorní louku. Po zhasnutí čelovek odhaduji, ve svitu oken a lamp protilehlých vesniček, ten správný vrchol. Bohužel na určeném místě nikdo není, jen jakási vlajka s nápisem „Vojkovický špičák“. Nějaké čelovky svítí asi 100 m pod námi. Že by nějaká dvojice? Ne, pořadatelé se usídlili trošku někde jinde. Během minuty se snažíme zapamatovat hromady čísel na šachovnicovém poli. Paměť se nám stářím moc nezmenšila. A hurá na druhé stanoviště u řeky. Je jasné, že nás čeká jízda na kanoi. Jen si ale nejsem jistý, že už nebudeme potřebovat čelovky. Je 5:50 h.

Z kopce se nedá téměř běžet. Využívám hromady listí a sjíždím sráz jak na bobu po sněhu. Pak to smažíme téměř po silniční rovině proti proudu vody. K lodím do Radošova dobíháme za šera v 6:45 h. Navlékáme vesty, bereme pádla a usedáme do kanoe. Já dopředu a B-A dozadu. Volím tuto kombinaci z toho důvodu, že jsem jel pouze 3x, a to pouze vepředu na kanoi, brutální „nevodácký“ závod Marathon Nisa. Kličkujeme po Ohři jako had. Po půlhodině přemlouvám Michala, abychom se vyměnili se slovy: „Horší už to bejt nemůže.“. Tah se osvědčil a při závodě se ze mě stává kormidelník. Po hodině a tři čtvrtě připlouváme do Stráže nad Ohří. Nikdo nás po Ohři nepředjel a my víme, že je to fakt dost dobrý. Začínám věřit, že by to zase mohlo vyjít na první místo.

Nálada trochu poklesne, když nás mapa trochu sráží do kolen – chybně zakreslená červená značka a my ztrácíme 5 až 10 minut. Cesta dále utíká celkem rychle a bez chyb. Další stanoviště jsou Pernštejnské skály. Zatím neprší. Ostatní dvojice to budou mít na kluzkém terénu trošku složitější. Michal zvládá vylézt jednu trasu. Já zatím dávám něco k snědku. Pak lezu já a během mých čtyř výstupů se Michal stíhá v klidu najíst a převlíknout. Na skalách jsem využil svých skromných zkušeností ze stěnolezení.

A teprve teď na nás čekají drsnější okamžiky. Budeme se přesunovat na Hajský kopec do centra Krušných hor. Nejdříve na chvíli ztrácím přehled, kde jsme, ale buzola mě zachraňuje. Přichází nekonečná stoupající asfaltka a nakonec „smrtící“ stráň, kde mi docházejí síly. K tomu začne přituhovat. Vítr, hlavně na louce, je dost rychlý a nepříjemný. „Sibiř“ je na blízku. Mistři elektrikáři v jámě lvové na nás čekají se smíchem s dalším úkolem. Projet kroužkem drát s co nejmenším počtem dotyků není žádná legrace. B-A svědomitě a opatrně projíždí z jednoho konce na druhý. Opačná trasa je na mě. S promrzlým prsty projíždím dráhu jak závodník. Dotyků/impulsů máme požehnaně – 66x. Michal není spokojen a propočítává, že jsme ztratili možná 2 hodiny (při možném hodnocení 1 dotyk za 2 minuty). Můj typ je půl minuty. Nakonec je to úplně jinak.

Navlíkám rukavice. Běžíme ke Klínovci. Zima, vyčerpání, ale bojuju. Plácám se po silničce k vleku, ale představa, že z Klínovce to bude skopce mi dává sílu. Ještě nekonečný výstup podél vleku do prudkého kopce. Sláva! Z mlhy vykukují budovy na vrcholu. Auto pořadatelů nalézáme v mlze s menšími problémy. Úkol mi připomíná loňský rok. Opět vlézám na ramena B-A, ale tentokrát na mě čeká sundávání kolíčků ze šňůry pusou a jejich následné udržení. 6 kusů sice nedám, ale 5 je taky pěkný výkon. Div, že jsem se nepozvracel. Načepujeme studenou vodu z připraveného barelu a pokračujeme dál.

Konečně skopce dolů! V mlze, která se dá krájet jak u rybníčku Brčálník, trošku zmatkuji, ale nakonec nacházím turistickou značku. Nepřibrzdí nás ani skupina překvapených Němců blokujících cestu. Na další kontrolu, Popovskou horu, volím rovinatou obíhačku přes Mariánskou, jelikož si nedovedu představit, že bych se měl potácet z Jáchymova podél dalšího vleku do kopce. Jde to jako po másle. Jsme na vrcholku Popovské hory a kluci ze stanoviště nikde. Běžíme ještě na jeden postranní vrcholek. Stále nic. B-A používá mobil a volá pořadateli Papouchovi. Vracíme se zpět a objevujeme pečlivě ukryté stanoviště. Z vrcholu se přesouváme k nedalekému posedu, kde se navzájem přeskakujeme a podlézáme kolem kruhu, a to celé tři minuty. Je to opravdu pořádná prasárna!

Teď už jen seběh z lesa na pole a směr Ostrov. Klopýtám po silnici, jak se dá. B-A „vtipně“ prohodí, že by klidně běžel minimálně 10 kiláků. Konečně v cíli a je hotovo. Čas 14:27 h. Převlékáme se, jedeme do Vojkovic a po odpočinku se vracíme zpět do Ostrova. Čas si krátíme kecáním s pořadateli. Já navíc chodím k Vietnamcům pro vychlazené lahváče. Jó, udělal jsem si dnes pořádnou žízeň. Smráká se, začíná tma a druhá dvojice stále nikde. Konečně jsou tady, kluk s holkou, více než 4 hodiny po nás. Na takový výsledek bych si nevsadil ani korunu. Ráno dalšího dne se konečně při vyhlašování výsledků dočkáme a přebíráme vítěznou putovní modrou značku.

 

Trasa (3,5 km doplněno červenými tečkami)

 

Převýšení (chybí zde 3,5 km ze stanoviště č.1; Michal si zapnul hodinky až později)

 

Před závodem při rozpravě

 

Na stanovišti č.1

 

Na lodi

 

Na stanovišti č.3

 

Takhle vypadalo stanoviště č.4

 

Takhle vypadalo stanoviště č.5

 

Na stanovišti č.6

 

Vyhlášení nejlepších

Jedna blesková zpráva. Po loňském prvenství v závodě tří vrchů konaných v rodných Jizerských horách, se letos povedlo to samé zopakovat i v Krušných horách. Tentokrát byl závod náročnější nejen běžecky, ale i na kanoi a nakonec i kvůli dosti větrnému počasí na hřebenech hor. Další podrobnější informace později.

 

Ukázka 3.stanoviště („horolezec“ B-A)

 

Diplom

 

Náročný terén Lužických hor dal tušit, že to nebude trať na pohodu. Necelých 11 km vzdušně jsem absolvoval těsně pod 100 minut. Žádnou závažnou chybu jsem neudělal, za to mapa se ke konci rozmočila, takže jsem trať musel domalovat do náhradní mapy. Přes všechny problémy jsem si to užil.

Výsledky zde.

 

Trasa

 

Krásné počasí, krásný terén, ale stavitel to postavil moc s kopce do kopce, takže na polovinu kontrol jsem musel přejít do chůze (a určitě jsem nebyl sám) – svahy byly opravdu strmé. V okolí 17. a 18. kontroly to vypadalo, že mě pohltí prales a už mě nepustí :-)

Výsledky zde.

 

Trasa

 

Podzim je tady a s ním i podzimní oblastní závody. Dopolední sprint se vydařil nádherně a jestli jsem tam nechal půl minuty na chybách, tak je to hodně. Zato odpolední krátká trať byla jiný kafe. Už k mapám, které byly přímo u rozhledny Kopanina, jsem málem přešel do chůze. Na druhé kontrole jsem zjistil, že mám špatné popisy kontrol (1.k. mi našel Vojta Vokál – ani jsem nekoukal na kód)! Trochu mě to rozhodilo, takže na 5.k. jsem udělal chybu. Po kopcích na 13., 16. a 20. kontrolu jsem se tak vyšťavil, že jsem minul kontrolu číslo 22 (na druhou stranu je pravda, že kolečko bylo částečně schováno v zakázaném prostoru). Suma sumárum – diskvalifikace.

Výsledky zde.

 

Dopolední závod

 

Odpolední závod

 

Mistrovství České republiky v OB na krátké trati se konalo v okolí dnes již otevřené rozhledny Bramberk. Mapově velice náročný terén, aspoň pro mě, se vynikajícně hodil k uspořádání jednoho z nejdůležitějších závodů v roce. Byl dobře zmapován, ale já jsem se v tom moc neorientoval a kupil jednu chybu za druhou nebo jsem „visel" za závodníky, kterým to mapově šlo. Bohužel jsem nepostoupil do nedělního finále, takže pro mě veliké zklamání.

Výsledky zde.

Trasa

Oblastní přebor Ještědské oblasti v OB na krátké trati se konal ve známém prostředí pod Ještědem, kdy bylo součástí mapy i nově zmapované území. Deštivé počasí ani podmáčená trať moc nevadily. Hned na první kontrolu jsem udělal větší chybu, ale jinak v pohodě, jenže pomalu.

Výsledky zde.

Trasa

Po 2 letech jsem si zase „střihnul" výběh na nejvyšší budovu v Liberci, a to na Krajský úřad Libereckého kraje. Závodu se zúčastnili i 2 kolegové z dopravy, jeden mě dokonce porazil. Ale není se co divit, když jsem po nemoci a 3 týdny jsem neběhal.

Výsledky zde.   

Krajský úřad Libereckého kraje

Absolvoval jsem celkem šest etap v zajímavých terénech. Počasí bylo bídné a mé výkony taky nic moc. Škoda, že pořadatelé nezvládli 3.etapu, kdy měla většina kategorií chybné popisy, takže jsem závod pojal jako dobrý trénink mezi „úly".

 

 

 

 

 

 

Zhruba před deseti jsem absolvoval dvoudenní tří etapové závody v okolí hradu Valečov v Českém Ráji. V každé etapě jsem udělal větší chybu, ale nejvíce mě naštvalo, kdy kontrola číslo 22 ve třetí etapě byla schovaná hluboko v jeskyni, kde skoro nebyla vidět ač jsem tam byl dvakrát. Už jsem chtěl jít do cíle, že kontrolu někdo sebral, ale někdo ji náhodně našel, tak jsem dokončil i třetí ze série povedených závodů.

1. etapa

2. etapa

3. etapa

S celou rodinou jsem se vypravil na třídenní závody do Svratky na Vysočině. Terén jsem znal již z loňského Mistrovství republiky na dlouhou trať. Obě etapy mělo jedno společné – po 25 minutách mi došly síly. Rozdíl byl v tom, že první etapa byla v kamenitém terénu a do cíle mi chybělo málo (krátká trať), za to druhá etapa byla klasika ve vodotečích a i po pozření DELI-tyčinky jsem konec závodu prakticky odchodil, ale do 100 minut jsem se vešel. Adélka šla v pátek s manželkou a v sobotu se mnou a docela se jí to líbilo. Bohužel v sobotu od 16 hodin neustále pršelo až do neděle. Při představě, že poběžím nebo možná půjdu ve studeném dešti závod, pak budu balit v dešti stan a nakonec pojedu v největší zácpě do Liberce (řídil jsem asi po půl roce), jsem zvolil variantu rychlého sbalení věcí a stanu a v 9:40 výjezd směr Liberec.

PS: Nechápu jednu věc. Pořadatelé měli sponzora pivovar Chotěboř, ale přesto napálili cenu za kelímkáče 25 korun. Mohli si vzít příklad z M ČR v Lučanech, kde oddíl Tatran Jablonec byl sponzorován pivovarem HOLS a pivo Konrád bylo za 15 korun!

Výsledky zde.

1. etapa

 

2. etapa

Převlíkání před startem

11 kilometrů za mnou

Těsně před 33. kilometrem

Po doběhu se Švihákem

Tabulky 2010 a 2007 (porovnání)

....příspěvek tentokrát od Bratra-Atleta sepsaný 10.5.2010

Cesta tam...
„Jáchymov šedesát kiláků, vole, už je to jen kousek!"
Odpověď Požírače byla celkem očekávaná: "Zastav mi u pumpy. Po tom špeku mám žížu. Dám si pivo".
Tankujeme oba, já natural za litr, on litr Bráníka.

Pod okny si děti hrály....
„Lepší než parkety, karimatka a 38 párů cizích nohou", říkám si.
Zavírám okno, čas se naplnil. Frčíme do školy, ať víme, o co půjde nám.

Někdo spí a někdo trpí...

Tak jo, jdeme na to....
Líná huba, holý neštěstí. Mobil mlčí, tak se jdu zeptat, číslo je určitě O.K. Nějakej zádrhel na síti nebo co, ústní odpověď nahradila sms a vybíháme za ostatními.
Krpál jako kráva a pomalu nám dochází, že na vrcholu nemůže být horní stanice vlaku. „Nebyla to stanice vleku?" Je to možný, víc jsem odezíral než slyšel. „Byl jsi na hajzlu, je to tvoje chyba!"

Tak trochu sportovec, tak trochu úchyl....
Hrůza! „Už ty uzly a změť lan někdo testoval?", ptám se.
No jasně že nikdo, mám být první.
Tak do toho nejdu, na to se mám moc rád! Horolezec frčí dolů a my máme alespoň nějakou jistotu.
A na to se nedá nic říct.
Nemám důvod mu nevěřit, ale nechápu...

I mistr tesař se utne....
Močál, drny, kleč, voda nebo sníh – bloudíme. Ani trilobit, který nám propluje mezi nohama, už nepřekvapí.
Horší to být nemůže.
Sníh stále střídá bláto, ale vypadá to nadějně. Konečně pevná cesta. No sláva!

Cílová páska, ohňostroj, gratulace vítězům....
Tak to ani prd, vole!
A hele, dvě starší ženy a slečna, co sleduje, jak tety ovládají košťata.
Vyrušíme je a ....bingo! „Tak to jdete ke mně" odpovídá ta slečna a vede nás k budově za rohem.
Zvládla to na jedničku.
Fakt, jinak nikde nikdo! Ani čára na zemi, ani várnice s čajem nebo tatranka.

Špagety, kočka a kuchařka s rukavicí....
(pro kluky od stolu a z Plzně)
Mám ji, konečně ji mám!
Paráda!
Vymydlený a voňavý sedíme na lavičce, Požírač popíjí točenýho Pardála z pet-lahve, já Kofolu.
Když vrchní vytahuje už třetí lopatu nudlí z vody, jdu budit Pavla.
Ne, není tak unavenej, jsme celkem zvyklí, ale sedm piv je sedm piv.
„Vstávej vole, bude večeře a vyhlášení výsledků, to přece neprospíš".

Cesta zpátky....
Dál už se nic nedělo, jen dvě piva u pumpy.
To proto, že po špeku je žíža....

Hlídka č.5: Černý Michal a Pavel Schröter

Trasa závodu


Postup ze startu na 2. kontrolu


Postup ze 2. kontroly na 3. kontrolu


Postup ze 3. kontroly na 4. kontrolu


Postup ze 4. kontroly na 5. kontrolu


Postup z 5. kontroly na 6. kontrolu


Postup z 6. kontroly do cíle


Naše zázemí v Jáchymově


Páteční prezentace


Stanoviště číslo 1...


...a bádání nad člověčem


Stanoviště číslo 2 – lana


Popovský kříž


Stanoviště číslo 3 – kajak v bazénu


Horní hrad – věž připravená ke slaňování


Odměna po slanění


Cestou na Klínovec


Sněhu ještě neodzvonilo


Klínovec


Bádání nad trasou koloběžek


Poslední úpravy před koloběžkovým sjezdem


Cíl v Mariánské

...a možná ještě nějaké fotky přibudou

Na závody jsem se přiblížil vlakem do Jablonného pod Ještědem a do Mařenic poté na kole. Bylo to trochu na knop a na startovní čáru jsem se dostal 10 vteřin před výběhem. Jak jsem byl roztěkaný, tak jsem nemohl najít 1.kontrolu. Díky dlouhému postupu na další kontrolu jsem se rozběhl. Náročný závod jsem zvládl s trochou menších i větších chyb. Po 3. letošním závodě se začínám sžívat s mapou a lépe běhám v terénu. Světlejší chvilky ještě přijdou!

Výsledky zde.

 

Trasa – 1. část (start až 12. kontrola)

 

Trasa – 2. část (12. kontrola až cíl)

Těchto 8 dní bylo velice pestrých. V sobotu 24.4. se konal dlouho očekávaný závod Erzgebirge trophy, který snoubil běh s dalšími disciplínami. V úterý jsem konečně letos vyjel na kolo do Českého Ráje. Hned na to ve středu protáhl nohy Jizerkami a v sobotu 1.5. jsem absolvoval orientační běh nedaleko Mařenic. Jelikož výsledky z Erzgebirge trophy ještě nejsou na netu, tak se v nejbližších dnech rozepíšu o dalších výše zmíněných akcích.

Poslední Mistrovství na dlouhou trať (vedení odsouhlasilo zrušení této každoroční akce) se docela povedlo. Sice před startem jsem si podvrtnul kotník, ale běžet se s tím dalo. Příroda nádherná. Chvílemi jsem zalitoval, že nemám foťák, ale při častých pádech by asi nevydržel. Podle mezičasů jsem nejvíce ztrácel na dlouhých postupech, kde jsem se snažil hluboké rokle obíhat a ne vždy to byla výhoda. Ke konci závodu se začaly tvořit puchýře, takže od 13. kontroly to už byla bída, ale nějak jsem doklopýtal do cíle. Konečné 8.místo z 19 závodníků je solidní.

Výsledky zde.

 

Shromaždiště na Skalce

 

Poslední sběrná kontrola

 

Trasa – 2. až 9. kontrola

 

Trasa – start až 2. kontrola, 9. až 12. kontrola

 

Trasa – 12. kontrola až cíl

Po půl roce jsem zase vyrazil do lesa, abych zjistil, jestli jsem nezapomněl všechny návyky při běhu s mapou, buzolou a čipem. Navíc za týden je Mistrovství republiky v OB na dlouhé trati, tak jsem to nechtěl jít jen tak z fleku. Bohužel jsem se při úterní cyklistické vyjížďce nachladil a trochu roznemohl průdušky. Pár doušků slivovice to naopak zase vylepšilo, tak jsem mohl v sobotu vyrazit. Na 1. kontrolu jsem šel opatrně po cestě, abych se chytil a pak to nějak šlo. Mapa nebyla úplně ideálně zmapována, počasí stálo za h...o, ale po doběhu jsem byl spokojen. Pořadatelům patří dík, že i v malém počtu uspořádali závody. Shromaždiště bylo v Předáncích „U Vohnouta". K restauraci s dobrým občerstvením přiléhal sál, kde se dalo převléknout.

Po skončení jsem jel na kole přes Frýdlant do Raspenavy za Bratrem-Atletem dohodnout další podrobnosti k závodu Erzgebirge trophy konaného za 14 dní a trochu se proběhnout. Po cestě ale začalo pršet a padat kroupy, takže z běhání sešlo.

Výsledky OB zde.

 

Trasa

Změna letního času v neděli v noci

Začátek jak ze špatného snu. Ráno 6 minut před odchodem na tramvaj jdu do sklepa pro lyže a hůlky. Nikde nic. Nemohu uvěřit, že lyže jsou u máti ve sklepě, kde jsem je zanechal a ještě si je nevyzvedl. Začínající skleróza! Mám chuť se na všechno vykašlat, ale je to závod dvojic, takže beru lyže a hůlky, které jsem vyhrabal před půl rokem z kontejneru a k tomu boty s pětiletým prachem. Z batohu rychle vyhazuji kotníkové boty k závodním lyžím a dávám nenakrémované zaprášené boty. Běžím na tramvaj. V autobuse do Bedřichova potkávám kolegu z práce, který mi půjčuje škrabku na vosk, který zbyl na lyžích. To bude lyžovačka – dvoumetrové těžké lyže ARTIS, se zbytky vosku a s vázáním na klasiku!

Vyrážíme v 9:36. Jde to, ale dře to! Kontrolu č. 1 nacházíme s drobnou chybkou a pak už jde vše jak po másle. Já i Fox jsme stejně rychlí. Počasí skoro bez mráčku. Máme 4 kontroly a na Hřebínku se stavujeme na Svijankýho lahváče. Počasí se začíná kazit. Na kontrole č. 15 jsme časově v polovině trati, tak se začínáme vracet. Začínají docházet síly. Kontrolu č. 9 vynecháváme a rozhodneme se vynechat 7 a 19. U Blatného rybníka zjišťujeme, že máme časovou rezervu, tak si sjedeme na kontrolu č. 5 a nakonec povinnou kontrolu č. 20. Dojeli jsme v čase 4:28 h.

Výsledky zde.

 

Po skončení závodu já s Foxem a s výbavou

 

Trasa (4 h / 41 km) – výřez z mapy; nejsou zde všechny kontroly

Další závod a znova medaile, tentokrát ze sprintu. A zase mě porazil Honza Pecka. Jel za mnou 1 minutu, a očekával jsem až mě dojede, že se za něj zavěsím jako klíště. Bohužel pro mě zvolil mezi 4. a 5. kontrolou jiný postup a byl v trapu. Tak jsem si to nakonec odmakal sám. Stopy byly perfektně připravené a z toho velká část stop byly široké cesty polské magistrály. Trasa byla také zajímavě postavená. Drobné chybky byly, ale jinak paráda.

Výsledky zde.

Odpolední krátká trať již nebyla mistrovská, ale i tak se každý chtěl ukázat v co nejlepším světle. První kontrola byla stejná jako dopoledne. Problémy nějaké během tratě byly – za 2.kontrolou mi větev sundala čepici a u 7. a 8.kontroly mi vypadl čip (pro neorienťáky: zaznamenává se průchod kontrolou) z výstroje. Na 9.kontrole mě dojel pozdější vítěz. Zavěsil jsem se za něj jak klíště a vydržel to až do 13. kontroly. Závod dobrý, mrzí akorát chyba na 16. kontrolu.

Výsledky zde.

 

Dopolední závod

 

Odpolední závod

 

Diplom

 

Psí spřežení

 

Pohled na cíl odpoledního závodu

Po dnešním dopoledni na lyžích jsem se byl poprvé podívat v aquaparku Libereckého Babylonu. A proč taky ne, když se tam konal závod v orientačním plavání. Startoval jsem první ze všech, takže jsem ostatním „klestil" cestu. Chodit vodou se nevyplatilo, k tomu zaváhání na kontrole u tobogánů a když se k tomu připočte, že jsem téměř neplavec, tak výsledek nemohl být lepší. Ale za ten zážitek to stálo!

Výsledky zde

 

Jedna ze závodu

 

Krátká trasa

Tak nám ta letošní závodní sezóna pěkně začíná! První závod a hned medaile. Porazil mě jen bývalý reprezentant Honza Pecka. Byla to kategorie nejmladších veteránů, ale i to se počítá. Výhra 3 lahvových Konrádů potěšila.

Závod byl hodně náročný. Plno sněhu. Špičky lyží mi několikrát zajely do hluboké sněhu a pramenily z toho pády. Vzdušných 11,4 km se protáhlo na 17 km. Nepříjemný okamžik jsem zažil na silnici, když proti mně vyjelo auto. Stihl jsem se uhnout. Oddílového kolegu Vokouna jsem dojel o 8 minut na občerstvovačce, kde byla výměna map. Pak jsem ho viděl až v cíli.

Výsledky zde

 

1.část závodu

 

2.část závodu

 

Chvíli po dojezdu jsem měl dobrou náladu

 

Na bedně s výhrou

 

Adélčina kresba (na bedně s výhrou + plánek trati s kontrolami a občerstvovačkou)

Derby skončilo jednoznačným vítězstvím Liberečáků. Většina závodníků bylo s tratí spokojena, i přesto, že na začátku se závodníci dlouhé trati museli doslova prodírat popadanými stromy po říjnové sněhové kalamitě a závodníci hlavně krátké trati se museli vyrovnat se značně zastaralou mapou. Startovalo se ve 14 hodin, takže pomalejší závodníci dlouhé trati dobíhali za hluboké tmy.

Po skončení probíhala volná zábava. Došlo i na vyhlášení v jednotlivých kategoriích a také na tradiční pivní štafety. Ani zde Jablonečáci neuspěli, tak snad za rok.

Další informace zde.

 

Mapa závodu

 

Kontrola č.11

 

Něco k snědku

 

Mapování u pivka na další kontroly

 

Ceny byly pěkné

 

Zábava v plném proudu

 

Nechyběla ani zelená a alpa

 

Sponzoři akce v rozhovoru se Ctíbou, který se tentokráte nezúčastnil

Pro ty, co čtou můj blog – dnes nezvykle dlouhý článek.

Přípravou pro tento, dle předchozích ročníků, náročný závod bylo hlavně Mistrovství ČR v horském OB konané minulý týden, kde jsem běhal po cestách i terénem. Každý den necelých 20 km. Na disciplíny jsme se s Bratrem-Atletem moc nepřipravovali – pouze jsme před týdnem vyzkoušeli poprvé v životě slaňování.

Největší strach jsem paradoxně neměl z trati a úkolů, ale z ranního vstávání. Po čtyřhodinovém spánku jsem nebyl ve své kůži, a že by se mi chtělo běžet, to už vůbec ne. Počasí naštěstí bylo příznivé – nepršelo a bylo nad nulou.

Samotný závod začal chybou po 100 metrech. Ulice v Ostašově končila velkou zavřenou bránou – museli jsme se vrátit. Přes letiště jsme doběhli do Růžodolu. Po 16 minutách od startu nastal zajímavý okamžik. Nějaká ženská nás viděla, jak se na ni „řítíme" a začala před námi panicky utíkat. Pokoušela se zastavovat auta a dokonce zastavila policajty. Když nás viděli, hned pochopili, že nejsme úchyláci a smáli se. Tak jsem na ně zamával. Co si mysleli o tý ženský, která byla možná opilá, už se asi nedozvíme. Pokračovali jsme přes Šaldovo náměstí a po Husovce jsme se dostali až k lesu pod Libereckou výšinu. Na stanoviště to bylo kousek, ale nějak s námi „rychlíky" nepočítali. Než jsme vypátrali stanoviště a po dalším vyptávání zjistili správný cíl přesunutí asi 50 kg klády, ztratili jsme nějaké minuty. Trochu nás to naštvalo, ale byli jsme první, tak budiž. Na stanoviště č.2 jsme pokračovali přes Českou chalupu, Maliník, Kanál a Závory. Na lanovém stanovišti jsme vylosovali disciplínu č.3, což bylo vylezení po dvou děravých tyčích zavěšených nad sebou. Do děr se kolmo strkali kolíky, po kterých se muselo vystoupat až na vršek. Aby to nebylo tak jednoduché, tři díry byly povinné a já měl zavázané oči. B-A mě kočíroval, takže jsem výstup zvládl za 5,5 min. Po absolvování mi B-A postupně házel 5 míčků, z nichž jsem chytil alespoň 3. Další stanoviště č.3 – přehrada Fojtka. Bylo 8 hodin a při seběhu do Oldřichova k pile si B-A vzpomněl při včerejší rozpravě na slova Kuldy: „Bude to těžký závod, na konci vás čeká prasárna a přiběhnete o půlnoci" a na to konto B-A prohlásil: „Tak ještě dáme prasárnu a na oběd budeme doma" :-)

Po loukách pod lesem se běželo slušně a přesně jsme trefili místo přítoku přehrady Fojtky. Žel,... stanoviště č.3 nikde. Začali jsme vodní dílo obíhat zleva a najednou ST uviděli nedaleko hráze! Dalších ztracené minuty. V kanoi jsem pádloval nejdřív sám jako háček. Jízda se podobala plazení hada s přestávkami číhajícího na myš. Od bójky nazpět jsme pádlovali oba – už to bylo lepší a konečné dvojnásobné obeplutí bójky bylo perfektní. Na další stanoviště jsme využili železniční tratě v délce 1,8 km. Půl minuty po opuštění železnice kolem nás projel vlak vyjíždějící v 9:08 z Mníšku směrem do Liberce. Po loukách jsme vystoupali do sedla a sbíhali do lesa. Tam měla skupinka bezdomovců sídlo z vojenského bunkru a dvou dřevěných chýší. Prádlo se sušilo na špagátu. Raději jsme se nezdržovali focením a rychle pokračovali k rybníčku na Vísce. Tam byla další disciplína. Já musel se svými 70 kg na ramena B-A (obrácená varianta nepřicházela v úvahu). B-A musel kutálet pneumatiku na určené místo se zavázanýma očima. Kupodivu si nestrhl záda a já nezlomil vaz. Nejkratší cestou přes pole, po cestě lesem a asfaltce podběhli silnici E442. Po žluté turistické značce jsme doběhli na stanoviště č.4 na zříceninu Hamrštejn. Zde nás čekali 2 kvízy, z nichž jeden jsme z větší části vyluštili, druhý vůbec. Trvalo nám to přes půl hodiny a dala se do mě zimnice. Kolem vodní elektrárny jsme doběhli na zelenou turistickou značku. Zde začala spíše chůze než běh. Nejvostřejší to bylo na Rozsochu. Ze sedla jsme Černou horu obkroužili zleva po vrstevnicové cestě na Výpřež. Pak jsme vystoupali více než 200 výškových metrů na Ještěd. Zde nás čekala nejen prasárna, ale nádherný výhled na Podještědí zahalené inverzní mlhou. Prasárna nakonec nebyla prasárna, ale vylepšený 10 metrový člunkový běh mezi pytlem nařezaných kousků prkna a vzrůstající věží z těchto kousků. Na celou akci jsme měli 1 minutu a každý mohl nést vždy 1 kousek. 58 cm je solidní výkon. Za dalších 31 minut jsme byli v Ostašově a s chutí se vysprchovali v teplé vodě. Na vychlazených lahváčích jsem si pochutnal.

Z3V bylo příjemným zpestřením a na příští rok se už teď s B-A těšíme.

Tři dny po závodu mě stále neskutečně bolí ruce (tahání klády, šplhání po laně a pádlování na kanoi). Trochu bolí záda, ale nohy už jsou celkem v pohodě.

 

B-A lezoucí na věž Hamrštejnu (foto od Matese)

 

Hloubající nad kvízem (foto od Matese)

 

B-A v rozhovoru se ST (v pozadí inverzní moře)

 

Inverze z Ještědu ve 13 hodin (pohled směrem k Českému Ráji)

 

Trasa horizontální

 

Trasa vertikální

 

Statistika

Po mojí loňské nemoci jsme se s Vokounem po 2 letech ukázali na orientačním běhu s mapami 1:50 000. Tentokrát jsme si vybrali kategorii T (kratší trať pro příchozí, ale Těžká). Po hromadném startu jsme byli první na 1.kontrole. Já jsem mapoval a fotil – Vokoun se vezl. Bez chyby jsme pokračovali směrem k cíli a taky 1. etapu vyhráli.

Druhý den jsme startovali s náskokem 3,5 min a 8 min před druhou a třetí dvojicí. Poté, co Vokoun přišel na start s 1,5 minutovým skluzem se náš náskok ztenčil. Mapově jsem po včerejší veselici moc nevynikal, tak vzal opratě do svých rukou Vokoun. Na 1. občerstvovačce jsme byli už druzí a po 8 minutovém hledání křížku (7.kontrola) jsme se propadli na 3. pozici se ztrátou 7,5 min a 3 min na druhou a třetí dvojici. Nutno podotknout, že obě dvojice na tom byly v této fázi fyzicky lépe než my. Jenže jsme zabrali, nedělali chyby a na poslední kontrole jsme se všichni viděli. Úprk do cíle se povedl, ale na vítězství to o fous nevyšlo, ale i tak je 2.místo pěkné.

V lese bylo množství cest, které nebyly v mapě, po kterých se dalo dobře běžet, ale na druhou stranu tam byly rozsáhlé ostružinové paseky, kterým bylo radno se vyhnout. Oba dva dny bylo kolem nuly, ale spíše pod ní. Mráz však nezkalil náladu. Pěkné výhledy a krásná krajina určitě potěšily.

 

Nedaleko sobotního startu

 

Vokoun u kontroly č.3

 

Ovce očekávají nějakou laskominu

 

Barvy podzimu

 

Mistr světa amoleta

 

Svijany jsou všude, i v Kašperských horách

 

Čtenářský kroužek před 22.hodinou a po několika pivech

 

Nedaleko nedělního startu

 

Pěkné zátiší

 

Mraveniště s houbama

 

Osudná kontrola č.7

 

Inverze

 

Menší problémy na trati

 

Sobotní závod

 

Nedělní závod

Svátek jsem si zpestřil sprinty nedaleko Hrádku nad Nisou. Úplně nové mapy i terén byly zpestřením v zaběhané Ještědské oblasti. Po několika letech jsem první sprint běžel téměř bez chyby a druhé kolo s drobnými chybkami. Bohužel na dlouhé běžecké pasáže nemám natrénováno, takže náklep jsem dostal hlavně od vítěze obou sprintů. Mezi oběma sprinty se konalo neoficiální mistrovství světa v koloběžkovém OB, jehož jsem se nezúčastnil. Nesmím opomenout bohatou zabijačkovou ochutnávku od firmy RAVY – DÍKY.

Dopolední sprint

V pauze jsem se byl podívat na jeden ze čtyř bodů trojzemí v ČR

Odpolední sprint

V okolí Cvikova se konaly tradiční mezinárodní pětidenní orientační závody, které obročně pořádají nadšenci z Nového Boru. Letos jsem byl nucen tyto závody zkrátit na 3 dny z důvodu odřených pat.

 

1.etapa: mapa Milštejn – 9,9 km – 445 m převýšení

Po měsíční orientační pauze to byl tvrdý dopad na zem. Rychlost a síla z Adršpachu byly pryč. A když k tomu připočtu závažné chyby na kontrolách č. 3, 16 a 24, kdy jsem nějakou dobu nevěděl, kde jsem, tak katastrofa. Drobné chyby ani nepočítám.

 

2.etapa: mapa Volská hlava – 8,3 km – 465 m převýšení

Jelikož jsem měl z první etapy otlačené paty, tak jsem si koupil jiné starší hřebové boty, které jsem si v rychlosti špatně utáhl. Výsledkem byly puchýře, které se roztrhly kolem 15. kontroly. Na 18. kontrole jsem to chtěl vzdát, ale nakonec jsem to nějak odpajdal. Zpočátku jsem udělal drobné chybky, ale fyzicky to bylo o něco lepší než předchozí den. Jedinou velkou chybu jsem udělal na kontrolu č. 8, kde jsem zvolil špatný postup a nepovedla se mi dohledávka, přestože jsem kolem osmičky předtím běžel.

 

3.etapa: mapa Jelení údolí – 4,4 km – 210 m převýšení

Ačkoli jsem měl zalepené obě paty, tak to pořádně běžet nešlo. Udělal jsem jen drobné chybky. Byl to pěkný a zajímavý terén na krátkou trať.

 

4. a 5. etapa:

Ty jsem musel vynechat. Došel jsem si pouze pro mapu. Při 4. etapě jsem si udělal výlet s Adélkou. Při 5. jsem se lehce proklusal přes několik kontrol.

 

mapa Milštejn

 

mapa Volská hlava

 

mapa Jelení údolí

Orientační oddíl Dobrušky uspořádal třídenní závody blízko hranic s Polskem. První a třetí etapu jsme dokonce nakoukli k sousedům.

Byla to jedna velká pohoda. Když jsem náhodou udělal chybu a ztratil jsem sem se, podařilo se mi okamžitě najít a plynule pokračovat dál. Fyzicky to byla paráda a třetí hendikepovou etapu jsem si užíval. V pětičlenném balíku, který mě po chybě pohltil na 4.kontrole, jsem chvilku tahal za kratší a chvilku za delší konec. Za občerstvovací stanicí (kontrola č.15) jsem nasadil k trháku, leč 16.kontrola se mi nepodařila. Všichni 4 bezchybně orazili, já se vyloupl z houští a všichni upalovali pryč a já stále bez kontroly. Po stíhací jízdě se mi podařilo udolat alespoň 2 závodníky.

Výsledky všech etap a celkové výsledky zde.

 

1. etapa

 

2. etapa

 

3. etapa

Tak tohle byla lahůdka. Pořadatelům se asi podařilo umluvit ochránce přírody, správu CHKO a nevím koho ještě. Start byl vymyšlen dobře – od 8.hodiny ranní startovali první závodníci a poslední před 10.hodinou. Díky nepříznivému počasí se turistům nechtělo moc na výlety, takže oblast skal byla liduprázdná a dalo se dobře běhat.

Já, jako většina závodníků naší kategorie, jsem zvolil chybnou trasu na 1.kontrolu. O to víc jsme si užili schodiště nahoru a dolů. Těch, co běželi správně zleva, by se dali napočítat na prstech jedné ruky, a to nás bylo skoro 100 závodníků! Na 2.kontrolu jsem už běžel správně zprava. Zbytek závodu jsem běžel bez chyby a bylo z toho nečekané 9.místo.

Po převlečení jsem se vydal z celou rodinou na výlet do Adršpašských skal, projel se po jezírku na pramici a prošel i část Teplických skal. Pěkné zážitky trochu kazily občasné přeháňky.

Výsledky zde.

 

1.část trasy

 

2.část trasy

 

Celá mapa

Fotili nejen pořadatelé, ale i závodníci, tak jsem svůj web doplnil o fotky mojí postavy a některé zajímavé fotky. Asi hodně kvalitní fotoaparát musela mít dvojice z Ruska. Na stránkách Eleny Zakharové jsou krásné ostré fotografie.

 

Občerstvení po sobotní anabázi a v neděli po doběhu s pořadatelem Foxem

      

 

Ranní horký čaj přišel k duhu

 

Zajímavý bukový les

 

Jedna z podob rašeliniště

 

Nenalezená kontrola č. 73 se ve dne dala najít snáze

Konečně je tady den velké akce. Rogaining na 24 hodin – Nové město v Krušných horách. Pro ty, kdo nezná – vylepšená turistická mapa velikosti A3 v měřítku 1:50 000 s rozesetými kontrolami obodovanými od 30 do 90 bodů. Start v sobotu ve 12 hodin v poledne, cíl ve stejnou dobu, ale o den později. Obdržení mapy s popisy v 10 hodin – a může se 2 hodiny vymýšlet postup sběru kontrol.

Obloha pod mrakem, teplota asi 17°C, mlha. S partnerkou Slávkou vybíháme k první kontrole s číslem 33 a lehce nacházíme. Ale pak to přišlo – nejdřív kličkujeme průseky v houští a za silnicí nás čeká první rašeliniště. Nemůžeme najít kontrolu s číslem 50. Sešlo se nás tam asi 20 závodníků a rojnicí prohledáváme močály. Podařilo se. Další postup opět přes bažiny a klečový porost. Konečně na cestě. Body za kontroly postupně naskakují. Velká kofola na Dlouhé Louce v restauraci Na rozcestí přichází vhod. V nějaké čtvrté cenové v obci Lom dávám nealko pivo Zlatopramen – nádherně vychlazené. Mezi kontrolami 91 a 78 se rozhodujeme pro zkrácení trasy – noc se blíží. Za kontrolou 93 na pěšině na nás kouká obrovský paroháč, vzápětí mizí v mlze. Za šera a mlhy se nám nedaří najít prohlubeň (73). Začíná pršet, foukat vítr a je tma. Malá čelovka je v mlze k ničemu. Kontrolu 32 nám nachází jiný tým. „Balíme kufry" a jdeme se převléknout na shromaždiště. Občerstvujeme se v hash housu. Slávka jde spát. Já dávám pivo, konzultuji zajímavosti s ostatními týmy a vymýšlím nejlepší trasu na neděli. Taky jdu spát.

Vstáváme ve 3:30 h. Moc se mi nechce, ale co se dá dělat, sami jsme si „nadrobili". Opět zavítáme do hash housu, dáváme teplý čaj a něco do žaludku. Na kontroly 35 a 52 jdeme po kolejích skrz dva tunely. Na ten druhý, kterým není vidět skrz, využíváme čelovku. Vydáváme se na kontrolu číslo 53, která je v Německu těsně za hranicí (potok). Ještě na českém území potkává Slávka zmiji. Nic se nestalo. Říkám ji, že kdyby ji uštknula, tak je to výhoda, protože nemá zdravotní pojištění do zahraničí. Můj vtípek se nesetkává s pochopením. Zbytek trati do 12.hodiny se nějak doplácáme.

Nějaké chybky byly, počasí docela přálo – téměř nepršelo a s výsledkem jsme spokojeni. Bohužel se ve výsledkové listině místo 6.místa ocitáme až na 12.místě z 21 týmů. Nebylo nám přičteno 280 bodů. Poslední započítaná kontrola je číslo 51.

...a vysvětlení od pořadatele: Problém je v hash housu a v kapacitě čipů. Kapacita vašich čipů je 36 kontrol, ale mezičas se zaznamená jenom u prvních 30. Trochu paseku tam dělá to, že jsi byl 2x v Hash housu – zaplnil jsi jím 4 mezičasy. Na kontroly bez mezičasů pak bylo aplikováno pravidlo o 1 minutě (Všichni členové týmu jsou povinni orazit kontrolu v časovém rozmezí 1 minuty, jinak se jim bodová hodnota za kontrolu nezapočítá.) a nebyly tudíž uznány.

Výsledky zde.

 

Trasa sobota – výřez z mapy (55 km)

 

Trasa neděle – výřez z mapy (31 km)

 

Zde jsem vystupoval a zbytek dojel stopem

 

Vodní nádrž pitné vody Fláje

 

Kontrola číslo 67

 

Slávka u kontroly číslo 54

 

Náprstníky v březovém lese

 

Temné rašeliniště

Sobotní semifinále nebylo až tak důležité, co se týče výsledku, jen bylo potřeba skončit v první polovině závodníků, abych postoupil do nedělního A-finále. Začátek to bylo jedno velké trápení – nemohl jsem se rozběhnout, jednak kvůli chybám a jednak kvůli zarostlému terénu. Vyvrcholením byla chyba, kdy jsem se ze 4.kontroly ocitl na 12.k. Pak jsem se štěstím našel následující lampion a začal jsem si dávat obzvláště pozor na jakýkoli detail na mapě a v terénu. Ještě mě přibrzdila chybka na 15.kontrolu a pak jsem se rozběhl v kvalitním tempu a do cíle jsem přibíhal s dobrým pocitem. Na postup to stačilo.

Výsledek semifinále zde.

Nedělní finále začalo tento víkend tradičně v téměř neprostupných houštinách. Na prvních dvou kontrolách jsem ztratil 1 minutu. Pak ale začal pekelný běh s drobnými chybami. Tempo mě vydrželo až do cíle. O lepší výsledek mě připravily 2 chyby na 11. a 12.kontrolu, které mě dohromady stály 4,5 minuty. Letos fyzicky nejlepší závod – forma stoupá a zbývá jen dělat méně chyb.

Výsledek finále zde.

 

Trasa sobota

 

Trasa neděle

V pátek navečer se konalo Mistrovství republiky ve sprintu. Tento typ běhu mi moc nejde. Naposled ve Vrchlabí jsem vyrobil dost chyb. Tentokrát to byla chyba jen jedna, ale zase stála za to. Ale pěkně popořadě.

Hlavní důvod jet do Kutné Hory nebyl sprint. Před 30 lety jsem zde byl u dědy na prázdninách, tak jsem se těšil, jak se zase podívám na pěkné historické památky a zavzpomínám na staré dobré časy.

Za deštivého počasí jsem tam dojel vlakem a do centra se přiblížil MHD. Po převlečení jsem se šel rozběhat. Pak si chtěl odskočit na záchod, ale záchodů málo – všude fronta – bohužel. Málem jsem nestihl start. Ze začátku jsem běžel hodně svižně, ale ne na maximum. Celkem bez chyby jsem se dostal k 7. kontrole a od ní se dostal na rovinku. Řekl jsem si, že se konečně pořádně rozběhnu. V tu chvíli se začaly se bouřit střeva a navíc jsem si překládal mapu. Osudný okamžik. Rozběhl jsem se tak silně, že se mi podařilo doběhnout až ke Svaté Barboře, kde jsem zjistil, že odbočující uličku jsem přeběhl o 200 metrů – bylo po závodě. Zase se projevila moje nekoncentrovanost. Ztráta na nejlepší mezičas 8. kontroly činil hrozivé 2 minuty. Od teď jsem přešel do svižného běhu a kochal se historickými památkami, které jsem míjel.

Bídný výsledek zde.

 

Trasa

Jelikož partner na závod, Vokoun, vůbec neměl čas otestovat letošní vodu, podnikl jsou zoufalý čin a šel 10 dní před závodem prozkoumat vody nedaleko Libereckého krajského úřadu. V hřebových botách to docela šlo, ale u ZŠ Barvířská ji bylo docela dost. Po více než 2 km jsem to vzdal, protože vody bylo tolik, že mi sahala až nad kolena. Navíc byla zkalená a nebylo vidět na dno, takže jsem úspěšně dvakrát skočil plavmo do smradlavých vod Nisy.

4 dny před startem jsem si udělal výlet na kole a prohlédl některé pasáže Nisy – hlavně jezy. Částečně se to vyplatilo.

1 den před startem jsme si půjčili loď, dokonce až v Malé Skále. Všude v okolí Liberce nebyla k mání. Vypadala, že dobře pojede, ale byla dost těžká.

Samotný závod začal v 8 hodin. Naše posádka měla slíbené číslo 0. Start se tradičně povedl. Pod 1.mostem jsme byli na druhém místě. Drobná chybka nás v mlýnici kánoí rázem odsoudila na pátou pozici, ale hned jsme byli čtvrtí. Při prvním vylévání (asi po půl hodině) jsem nebyl schopen zvednout kánoi, a ta mě zavalila. Měl bych začít posilovat! Opět páté místo. Zanedlouho jsme předjeli posádku, které se podařilo odstartovat jako první a u Rochlického Kauflandu jsme získali 3.pozici. Bylo tolik vody, že nemělo smysl běžet v tradiční části zpevněného dna u Libereckého krajského úřadu. Teplota vody taky nebyla ideální. Ruce takřka neměly čas odpočívat, začala se dostavovat únava. U fotbalového stadionu jsme přepustili medailovou pozici a za Hamrštejnem i bramborovou. Nedocházely síly jen mně, ale i Vokounovi. Do cíle jsme to nějak doplácali a už nás nikdo nepředjel. Konečné páté místo je slušným výsledkem. Výrazně chyběl trénink na lodi a v posilovně. Stále je co zlepšovat. Jak říká Vokoun: „Kdo přežije Marathon Nisa, přežije i atomovou válku", tak já říkám: „Marathon Nisa je demolice celého těla".

 

Výsledky

Hned na druhý den po dlouhé trati, která zas tak dlouhá nebyla a po dlouhém cestování vlakem, jsem navštívil známé prostředí, už dlouho neprozkoumané. Tak jako včera, i dnes bylo jasno, ale foukal studený vítr. Při běhu to však nevadilo.

Hned od startu jsem začal bezchybně a doběhl o 2 minuty závodníka před sebou a spolu ve dvojici doběhli třetího na 10.kontrole. Ve třech jsme snadněji hledali kontroly. Sice mi na delších úsecích utíkali, ale vždy jsme se setkali na kontrole, takže jsme si pomáhali jak fyzicky, tak mapařsky. Byl to náročný závod srovnatelný se včerejším závodem. Zde však byly větší kopce. Drobné chybky byly, ale nic výrazného.

Vše o závodě zde.

 

1.část trasy

 

2.část trasy

Tak ve Svratce už jsem jednou byl, ikdyž jsem ji jen probíhal při Rogainingu v roce 2006. Lesy jsou pěkné – ne moc zarostlé, částečně kamenité a bažinaté. Po dvou letech jsem se zúčastnil Mistrovství republiky v OB na dlouhé trati jako nejmladší veterán.

V první části drobné chybky s jednou větší na 10.kontrolu, kdy jsem v jednu chvíli nevěděl, kde se nacházím. V druhé části pokračovali větší chybky v dohledávkách. Výkon – slabota, ale v závěru se mi podařilo zavěsit jak klíště za závodníka, který mě doběhl o 12 minut, ale nakonec jsem byl v cíli o něco dříve (časově jsem dostal nakládačku necelých 12 minut). Od vítěze jsem dostal ještě větší „kládu". Závod mě určitě posune ve fyzické kondici o chlup dopředu.

Vše o závodě zde.

 

1.část trasy

 

2.část trasy

Zde jsem ještě nikdy neběžel. O to větší překvapení se konalo, když jsem vběhl do terénu – zajímavé skalky, porosty a terénní tvary. Zelená nakonec nebyla tak neprostupná, jak by se dle mapy zdálo. Fyzicky slabota, mapařsky taky nic moc – dohledávky na 5., 11., 14., a 20.kontrole.

Výsledky zde.

 

Trasa

Super počasí na opalování po závodech jsem bezmezně využil. U stánku s pivem se dobře sedělo a opalovalo, takže jsem se ani nemohl divit, že v sobotu večer jsem kvalitně spálený.

S dopravou to bylo trochu obtížnější, jelikož jsem se musel po práci přemístit z Liberce na jih Kokořínska a ten samý den po závodech do Doks, kde jsem byl ubytovaný. Autobus z Prahy měl zpoždění, tak jsem měl co dělat, abych stihl vlak v České Lípě. Další 2 etapy se konaly v lese u Oken nedaleko Doks.

Co se týká závodů, tak to byla v pátek mapařská a fyzická katastrofa. Vůbec mi to nešlo, ale to asi většině závodníků. V sobotu a v neděli se fyzická kondice překvapivě nezlepšila, ale mapově to bylo lepší. Krizi jsem si vychutnal v neděli, kdy se běželo hendikepově. Na občerstvovačce za 25.kontrolou jsem byl tak dně, že jsem vymyslel ten nejhorší postup – skrz kopce a roští. Sice vzdušně nejkratší cesta, ale určitě ne nejrychlejší. V kopcích jsem chcípnul a ještě se mi tam podařilo 3-krát se ztratit. Nejlepší postup byl samozřejmě podél kolejí.

Výsledky zde.

 

Trasa pátek

 

Trasa sobota

 

Trasa neděle

Se zpožděním, ale přece.

Výsledky zde.

 

Trasa sobota – 33 km

 

Trasa neděle – 25 km

Po lyžích jsem byl trošku zatuhlý, ale neva; hlavně, že se proběhnu v pěkném počasí na orientační mapě. Větší chybku jsem udělal na 20.kontrolu. Kuriozitou tak nebyla ani zcizená kontrola č.23 (občas se to stává), ale spíše to, že svědkem zcizení byl HARkolega Martijan, který byl tímto nerudným člověkem dokonce inzultován. Závod byl výsledkově ukončen na předchozí 22.kontrole. Konec dobrý, všechno dobré – náš přeseda běhá bez vážné újmy dál.

Výsledky zde.

 

Trasa

Po dopoledním deštíku byl terén správně podmáčeným, aby si každý mohl v hlubokých rýhách vyzkoušet ten správný bahnitý skluz. V dalších částech lesa se zase dalo testovat dostatečné zvedání nohou při překonávání ostružinových koberců částečně skleslých po zimních měsících. 

Dnes jsem podal solidní mapový výkon, fyzicky tomu ještě dost chybí. Několik desetivteřinek jsem ztratil na dohledávkách u 16. a 25. kontroly a na postupu na 14. kontrolu (chtělo to po cestě). S 15.místem spokojenost.

Výsledky zde.

Trasa

Je to jeden z těch povedených závodů dvojic, kdy je tělo vysáté do pověstného morku kostí. O to víc, když člověk absolvuje závod z fleku (tzn. že za poslední měsíc neuběhl v kuse víc jak hodinu). V sobotu se konala 6-ti hodinová anabáze a v neděli kratší varianta na 5 hodin (nám stačily 4). Pocity po absolvování jsou dobré, ale hlodá tam trochu pochybnost o kondici, když téměř netrénovaná a navíc o 20 let starší partnerka vám v kopcích ukazuje záda. Výsledky a mapy později, zatím jen fotky.

Další fotky zde.

Něco o akci zde.

Start před restaurací U Dolejších v Pikovicích – sobota

 

Kontrola č.1 – vrchol Medníku

 

Vyhlídka na Kletecku na vodní nádrž Štěchovice

 

Nedaleko vyhlídky Máj

 

Pohled z vyhlídky Máj na Třebenice

 

Kontrola č.5

 

Partnerka u mohyly A.B.Svojsíka

 

Já u mohyly A.B.Svojsíka

 

Takhle vypadala nedělní průkazka s bodovými hodnotami

 

Jaro už možná začíná

Tak to letos začalo za pěkného slunečného dne. Síly s počtem kilometrů docházely, ale nechcípnul jsem. Škoda chyby na 8. kontrolu, kde jsem se po paralelní chybě ztratil (tečkovaný postup, by byla bývala správná varianta). Celková spokojenost se snad přenese i na další závody. Výsledky zde.

Trasa

Tak letos pojedu už potřetí. Pro zájemce neznalí trasy doporučuji projet si tréninkově začátek trasy (Proseč – Vratislavice), aby věděli, do čeho jdou. Laminátová kánoe se nedoporučuje. Předchozí ročníky a více podrobností zde.

Pozvánka 1.část

Pozvánka 2.část

Přihláška

Přijel jsem busem do Sosnové a skrz les jsem pospíchal na start do Srní. Start jsem stihl kvůli posunu z důvodu honitby myslivců. Na 10 kontrolách byly různé indicie, které měly nasměrovat závodníka k 11. kontrole, která nebyla v mapě, a kde byl schován poklad. I přes nějaké drobné chybky jsem našel všech 10 kontrol. S 11. to bylo složitější, ale vše jsem celkem v pohodě zvládl. ...a žádný závodník nebyl myslivcem uloven.

Další závod se konal u pivovaru Malý Rohozec. Tentokrát jsem nezkoumal žádná pravidla a vydal se v 10 cm sněhu a inverzní mlze sesbírat všechny kontroly. K tomu mi dopomohly i hřebové boty. Sice jsem překročil limit, ale více než hodinka v zasněženém lese splnila má očekávání.

Trasa 28.12.2008

 

Trasa 28.12.2008

Na dnešní den vyšly hned dva závody. První byl krátká trať a druhy byl free order (sesbírání všech kontrol v libovolném pořadí). Dopolední závod mi skončil prakticky na 4.kontrole, kterou jsem hledal o 5 minut déle než většina ostatních. Odpolední závod jsem částečně ztratil na nejzápadnější kontrole, kterou jsem nemohl najít a kde jsem nechal 2,5 minutky a pak pořadí sbíraných kontrol jsem taky nezvolil nejlépe.

Celý den byla hnusná vlezlá a studená mlha, která určitě přispěla k zánětu průdušek. Nejhorší bylo čekání mezi závody, kdy se nebylo kam schovat – shromaždiště byla louka. Žádná otevřená hospoda v blízkosti nebyla.

Dopoledne

 

Odpoledne

Solidní výkon v závodě byl pokažen oražením chybné kontroly, kdy jsem si spletl jámu s miniaturním údolíčkem (8.kontrola). Zásadní věc bylo nepřečtení kódu kontroly. Drobné chybky byly na 5., 18. a 21.kontrole. Odpoledne jsem vypustil sprintík na mapě Šutrová hádanka a s Adélkou jsem se vydal na rozhlednu.

Správná 8.kontrola

 

Ještěd z Černé Studnice

 

Tanvald z Černé Studnice

 

Na rozhledně

 

Před rozhlednou

 

Spokojenost po obědě

 

Trasa

Podzimní závody pokračovaly nedaleko Hrádku nad Nisou na mapě Skalní pohádka. Moc chyb jsem nenasekal, takže můžu být spokojen.

Stánek s dobrotama

 

Šéf SI – Lukáš

 

Marťaní rodinka po závodě

 

Trasa – 1.část

 

Trasa – 2.část

Měl jsem půjčený foťák, tak nějaké snímečky.

PS: Jsem úplně v háji. Sotva jsem doléčil zánět průdušek, tak zase škrábání v krku, rýma... je to o ničem. Postupně doplním články z října než zase začnu běhat.

Starý známý

 

Shromaždiště

 

Nedaleko startu

 

Pohled z vyhlídky na Říp

 

Vyhlídka Věra

 

U Pustého zámku

Jak to tak bývá, na co se člověk těší, tak nedopadne.

Pořadatelé mě vyšli maximálně vstříc tím, že mě zařadili na konec startovního pole. Autobus přijel do Bukovce těsně před startem prvních závodníků a ještě jsem to měl na shromaždiště asi 2 km do kopce. Startoval jsem úplně poslední ze všech závodníků. Hned s 1. kontrolou jsem měl problémy a 3. kontrola mi taky nesedla. Pak to celkem šlo až do osudné 12. kontroly. Asi 10 m před ní jsem zakopl, spadl a po chvíli zjistil, že nemám čím razit. SI-čip v trapu. Po 5-ti minutách prohrabávání 10 cm vrstvy suchého listí jsem to vzdal a pokračoval závod „nalehko". Nemohl jsem se soustředit, takže nějaké chyby ještě přišly. Závod jsem dokončil v čase 60:14 dle mých hodinek (včetně hledání čipu).

Nebýt ztráty čipu, byl to vcelku vydařený slunný den.

Trasa

Jako dobrovolník jsem pomáhal při závodu v rámci příprav na MS 2009 v klasickém lyžování. Jelikož byl chvíli čas, tak jsem si zaběhl lidový běh na 2,5 km. Sice jsem neměl nic na sebe, ale nějak jsem to odběhal ve slipech a tričku. Bylo to zpestření nedělního chladného dne. Výsledky zde.

Po startu 1

Po startu 2

Před cílem

Díky amatérské fotografce Dáje Martanové mám fotečky ze závodu štafet.

 

Pohoda před startem 1. úseků

 

Pohoda při závodě

 

Finiš

 

Vyčerpání v cíli

Po 2 letech jsme zase běželi štafety. Solidní 38. místo ze 63. Před 1. kontrolou jsem si narazil patu, před 7. kontrolou prošlápl kotník a před 18. k. jsem začal rychle „uvadat". Vyrobil jsem nějaké chybky, ale po 14 dnech, co jsem neuběhl ani kilák, docela spokojenost.

Odpoledne nás čekal sprint ve Vrchlabí. Na 7. kontrole ještě na 21. místě. Po 3 chybkách na 8. kontrolu, po chybě na 12. k. a po dohledávce na neviditelné 17. kontrole jsem skončil na ocase startovního pole.

 

Štafety

 

Sprint

Chtěl jsem využít domácího prostředí a znalost budovy, kde pracuji. Leč závod jsem tzv. prokaučoval. Šetřil jsem se tak hodně a neodhadl síly soupeřů, že jsem nepostoupil do 50-ti členného finále. Tak snad za rok.

Výsledky zde.

Po 2,5 měsících vbíhám s orientační mapou do terénu. S přehledem sbírám jednu kontrolu za druhou. Občas to někde zadrhne. V kopcích se mi závodníci vzdalují, s kopce vše doháním a utíkám jim. V neděli za studeného deště nic moc. Víkend si ale užívám a už se těším na další orientaci.

PS: Šedé „neviditelné" cesty ve 2.etapě úplně na hovno.

 

1.etapa

 

2.etapa

 

3.etapa

... = 6 560 m převýšení, 6 560 m klesání a 41,2 km délky aneb magořina na entou.

Při každoročních už pět let trvajících Slavnostech Ještědu se mimo jiné koná Výstup na Mount Everest, což je 8 výstupů. Po loňském rekordním čase 4:45 hod jsem chtěl překonat další rekord, což bylo předloňských 15 výstupů během jediného dne. Abych měl jistotu, že to zvládnu, vystartoval jsem přesně o půlnoci s čelovkou. Počasí od začátku do konce bylo pro mě nepříznivé. Deštěm to začalo a průtrží mračen končilo. Kameny, tráva a hlína se klouzaly, takže jsem na 100% nemohl využít svoji silnou zbraň – seběhy s kopce. Dále bylo zima, na Ještědu mlha, vítr a vlezlé počasí. Poslední výstupy jsem se doslova došoural. Ve 14:15 jsem stál po 16 výstupech na Ještědu v cíli. Nový rekord.

Bohužel o loňský rekord jsem přišel, díky vynikajícímu orienťákovi Švihákovi – dal letos 8 výstupů za 4:19 hod. Vynikající – gratuluji.

 

Tabulka časů

 

Diplom

 

Média

 

Marcela nevěří svým očím – po 13. na vrcholu Ještědu (zatím)

 

Ještěd v nedohlednu

V Krušných horách v Ritersgrünu bylo shromaždiště letošního rogainingu. Počasí proměnlivé – vítr, slunce, déšť. Jelikož se mi nepodařilo sehnat parťáka do dvojice, běžel jsem sám, tudíž mimo soutěž. Ve 12:30 jsme dostali mapu s kontrolami a naplánoval si trasu asi 42 km. Ve 13 hodin se odstartovalo. Běželo se mi dobře, kontroly jsem s drobnými zaváháními nacházel v pohodě. Po hodině a půl jsem se protápal rašeliništěm. Začal se dělat puchýř. Pokračoval jsem dál a dařilo se mi najít i záludnější kontroly. S některými jsem měl trochu problémy. Nejhorší část na mě teprve čekala. Louky u Božího Daru vypadaly nevinně, ale běhat se v nich téměř nedalo. Pravděpodobně je nikdo nesekal a tudíž se na nich vytvořily mnohačetné drny trav, jeden vedle druhého, takže horší než běžet v oranici nebo čerstvě osázené pasece. Do vesnice jsem si skočil pro turistické známky a dal si jednoho nealko lahváče. Občerstven jsem pokračoval dále. Časový limit 6-ti hodin se nemilosrdně krátil, ale cíl se přibližoval každým krokem. Na předposlední kontrole mě chytla křeč, ale protáhl jsem nohu. Teď už zbývalo jen klesat a klesat do cíle, takže stačilo překládat jednu nohu přes druhou. Za 5:53 jsem získal 1150 bodů, nejvíce ze všech. Spokojenost byla na místě.

 

Trasa

Po 2 měsících jsem opět zkusil štěstí v orientační běhu. Tentokrát to byly závody republikové úrovně, takže o konkurenci nebylo nouzi. Od startu to bylo trápení. Oproti ostatním jsem si připadal jak šnek. Dlouhé květnové výběhy mě úplně vysály rychlost z nohou. S orientací to taky nebylo nejlepší. Poté co jsem na 9. kontrole doběhl o 4 minuty bezradného a pičujícího Marťana, mě zároveň doběhl Bořan taky o 4 minuty. Hodil jsem laso a zavěsil jsem se mu na paty jak klíště. Po devíti kontrolách jsem se báječně rozběhl a iniciativu na dalších 9 kontrol jsem převzal tentokrát já. Úžasná spolupráce, takže konečný dojem z celkového závodu je pozitivní.

 

Trasa

Bratr-atlet někde na netu vyšťoural, že kousek za Hrádkem nad Nisou se v Německu koná velká akce, jejíž součástí je jak turistický pochod, tak hlavně přespolní běh. Po přelouskání rozpisu v němčině jsme zjistili všechny podrobnosti a v den „D" jsme vyrazili zdolat tu nejdelší trať v délce 35 km.

Den jako vymalovaný, na shromaždišti spousty turistů a závodníků. Po zaplacení 15 € za závodníka jsme obdrželi startovní číslo a mohli se začít připravovat na start. Běžců bylo celkem dost. Tento závod jsme nebrali vůbec prestižně, takže jsme se ani netlačili do popředí ke startovní čáře. Tempo bylo ze začátku nenápadně pomalé, ale postupně se zrychlovalo. Zkušení závodníci věděli, co je čeká, takže žádná honička. První občerstvení bylo asi po 10 km, kdy se většinou běželo po rovině. V této chvíli už jsem viděl B-a jen sporadicky – nestačil jsem mu. Navíc začalo stoupání a funění se zrychlovalo. Potěšilo mě, že soupeři odpadali. To mě přivádělo k euforii a v klesání, mé silné disciplíně, jsem „sestřelil" další závodníky. B-a nikde, ale v nastaveném tempu jsem nepolevoval. Asi po 20 km jsme se seběhli se závodníky kratší tratě. V jednu chvíli jsem myslel, že dobíhám B-a, ale mýlka – dotyčný byl jen stejně oblečený. Na poslední občerstvovačce jsem začínal ztrácet dech. Minutka pauzy mě dala do kupy a pokračoval jsem dál. Kupodivu jsem přeběhl dalšího závodníka a najednou jsem viděl B-a. Postupně jsem se mu přibližoval a 700 m před cílem jsem ho dohonil a předběhl. Zakousl se ale jako klíště a na atletickém oválu mě protáhl krok a natrhl mě prdel.

Nakonec jsme se umístili v první pětině závodníků. Čas kolem 3 hodin. Organizace byla perfektní a občerstvovačky bohatě zásobené – voda, ionty, čokoláda, rozinky, banány a dokonce i chleba se škvarky a sádlem.

 

Trasa

Bezproblémové vstávání, bezmračné nebe a v Nise minimum vody mně naladili téměř na vítěznou notu. David byl taky v pohodě. Vstříc nástrahám kamenů v horní pasáži Nisy jsme „šli" s chrániči na holeních. Start mi vyšel skvěle. Popadl jsem loď a nakouřil jsem to jako první s plastovou kánoí do koryta Nisy. V hřebových botách jsem ukusoval metr za metrem a když jsem se ohlídl, kde mám parťáka, tak jsem ho viděl 20 metrů za sebou ve vřavě zbylých 11 posádek závodu. Co jsem měl dělat, musel jsem na něho počkat. Pak nás začala předjíždět jedna posádka za druhou. Po čtvrt hodině jsme byli na 7. místě, ale pak jsme zabrali, dostali se na 5. místo a to jsme si udrželi až do cíle. Po cestě jsme úspěšně překonali malé i velké jezy, vyhnuli se malým i velkým kamenům a proběhli „jen" několik stovek metrů z 40 km, a to přesto, že vody bylo opravdu málo. Je to opravdu vodácký závod, kde se pádluje kolem 90% závodu. Po 7 hodinách jsem se dostali do cíle, když se nám ještě podařilo totálně potopit loď asi 100 m před cílem. Vítězové to dali o 37 minut rychleji.

 

U Machnína

 

V cíli

Na tento závod jsem se obzvláště těšil, ale světská sláva polní tráva. Po startu jsem popadl mapu, našel trojúhelníček (start) a valil s kopce dolů. Naběhl na paseku a hurá za první kontrolou. A ejhle, to je číslo 12, která je na přímce mezi startem a první kontrolou. Běžím tedy dále. Vidím kontrolu, zdá se mi to špatně zmapované, ale razím ji. Nic jiného mi nezbývá, protože tento mikro orientační závod spočívá ve shlucích kontrol, kde správná je pouze jedna a závodník se musí spoléhat na mapu a na popis kontroly, kódy kontrol nejsou. Chci běžet na druhou kontrolu, ale nemůžu ji najít. Po chvilce zjišťuji, že 1. kontrola je vlastně 11., když druhá cifra splynula s mapou a trojúhelníček znamená výměnu mapy, což je samozřejmě chyba pořadatelů, když tam správně mělo být zakresleno kolečko. K mé smůle se terén skoro shodoval a v té rychlosti se na detaily moc zřetel nebere.

Ztrácím motivaci a v klidu běžím na správnou 1. kontrolu a pokračuji ledabyle dále. Kvůli nesoustředění dělám dvojitou chybu na 7. kontrolu a od této doby znechuceně kráčím na 8. a 9. kontrolu. Po cestě se zastavím na vyvýšenině, opaluji se na slunci a slastně koukám na rozhledny Nisanku a Černou studnici. Vzpomínám na pohodové přeběhy, kde vše si rozhoduji sám a jsem sám za své chyby odpovědný a žádný pořadatel mně neprudí svými chybami. Po 5 minutách pokračuji znuděně dále přes všechny kontroly až do cíle. Co říci – morálka na bodu nula a zkažený víkendový den.

 

 

Trasa – 1. část

 

 

Trasa – 2. část

V rámci oslavy narozenin jsem připravil pro kolegy z práce malý hodinový rogaining na 32 let staré mapě s měřítkem 1:5 000, kde bylo cílem sesbírat co nejvíce bodů za časový limit. Na kontrolách byly lepíky s bodovou hodnotou se sestupnou tendencí (20-19-18-atd), který si každý závodník nalepil do mapy. Za každou započatou minutu po časovém limitu se strhávalo 5 bodů. Kolegové si ale závod užívali, takže pro některé byla výsledkem hodnota v mínusu.

Po skončení na každého čekala vychlazená odměna v podobě točeného Svijanského piva a vynikajících pečených špekáčků.

 

Mapa s kontrolami

 

Start

 

Jedna z kontrol

 

Vítěz závodu

 

Špekáčky

Po cestě vlakem, konfliktu s řidičem autobusu, který mi nechtěl vrátit deset korun a jízdou busem jsem se vypravil na Děčínský Sněžník. Času jsem měl ještě dost, tak jsem se vydal na rozhlednu. Po cestě začalo chumelit. I kdyby byla rozhledna otevřená, stejně by nebyly žádné výhledy.

Do Tiských skal měl dovezl spoluharcovák Marťan, který mě nabral po cestě autem. Orientační závod v náročném terénu nezačal dobře. Při převlékání jsem zjistil, že jsem si nevzal čelenku, tak jsem využil kšiltovky, a to není ideální pokrývka hlavy. Kontroly jsem nacházel jednu za druhou, ale pak jsem na chvíli před 9. kontrolou ztratil, ale celkem v pohodě jsem pokračoval dál. Terén byl po sněhové přeháňce smekavý a o pády nebyla nouze. Závěr závodu už bylo jen urputné dobývání kopců a schovaných kontrol.

Po závodě jsem sebral baťoh s věcmi a pelášil ke Sněžníku na autobus, který jezdí sporadicky. Vyšetřil jsem čas i na převlečení ze zabahněného dresu do suchého. A spokojeně jsem dojel do Děčína a dále vlakem zpět do Liberce.

 

Děčínský Sněžník – ilustrační foto

 

Trasa

První letošní nezimní závod pořádali SOK Turnov tradičně na Kosti. Slunné ale chladivé počasí bylo ideální pro závody. V lese byly hromady větví, které popadaly po nánosech sněhu na začátku zimy. Závod jsem nezačal šťastně, když na první tři kontroly jsem udělal chyby. Pak se to zlepšilo, ale nějaké chybky jsem ještě vyprodukoval. Výsledkem byla spokojenost s časem i pocitem.

 

Trasa

Vítěz bere Konrada

 

První oficiální závod. Tři kiláky, 7 kontrol a ještě v noci – to vše za 60 minut. Asi talent.

Kámoš něco nafotil, tak jsem z toho vybral 4 fotečky, které se týkají tohoto závodu:

 

Tratě připraveny, ideální teplota

 

Shromaždiště

 

Závodnice razí kontrolu

 

Vysněný cíl

Využil jsem možnosti závodu „kousek" za barákem a přihlásil se na oblastní přebor v nočním orientační závodě. Obhajoval jsem loňské prvenství. Konkurence byla podle přihlášek opět slabá, tak jsem si řekl, že dám soupeřům „fóra".

Po práci jsem si byl provětrat plíce. V silném studeném větru jsem přihopsal po místy rozbahněných cestách (těžba dřeva) až na Ještěd a pak strmě dolů do Liberce.

 

Další zátěží před závodem byla 2 nádherně vychlazená točená piva Konrád. S ledkovou čelovkou jsem si připadal proti ostatním závodníkům, kteří byli vybaveni doslova světlomety, jak bludička ve tmě. Z toho důvodu neběhám kategorii dospělých, ale nejmladších veteránů. Nějak jsem všechny kontroly našel a šťastně doběhl do cíle. Tentokrát vítězný náskok činil 17 minut. O předávání cen psal Vokoun o článek níže.

 

Trasa

Po 5 letech jsem se zase zúčastnil lyžařského orientačního běhu. V sobotu se konalo Mistrovství republiky ve sprintu a na krátké trati. Myslel jsem si, jak je to blízko, když se závody konají v Libereckém kraji, ale chyba lávky. Po shlédnutí jízdních řádů jsem zjistil, že 3 hodiny je nejkratší možný čas. Přežil jsem i brzké vstávání. Počasí bylo nádherné a už jsem se těšil na dopolední sprint. Nebýt beznaděje na 2. kontrole, kdy jsem našel 5 jiných kontrol, tak jsem mohl skončit na pěkném druhém místě. Ale to je kdyby.

Po závodu jsem využil mezičasu a vydal se na výlet na Vrbatovu boudu. Sluníčko krásně svítilo, výhledy byly super.

Odpoledne mě čekala krátká trať. Po chaosu mezi 3. a 4. kontrolou bylo jisté, že na stupně vítězů útočit nebudu. Škoda.

Pak jsem zabalil saky paky a vydal se na lyžích do Benecka. Na rozhlednu Přední Žalý jsem nedojel včas. Měly zavřeno.

Dnešní den stál za to a báječně jsem si to užil, i když vavříny nebyly. Vidím, že rezervy na nějaké další závody jsou. Letos jsem byl jednou na lyžích, lyže jsem si nepřipravoval a možná budu mít i vhodnější lyže a mapník. Je stále co zlepšovat.

 

 

Mapa dopoledne

 

U Vrbatovy boudy

 

Mapa odpoledne

 

Trasa

Mistrovství ČR v Horském orientačním běhu proběhlo v Řásné u Telče. Spolupartnerem mi byl tradičně Vokoun. Po loňských sobotních 6-ti hodinových zkušenostech jsme se nechtěli hlásit do chlapů, ale příchozí byly zase moc krátké, tak jsme zvolili zlatou střední cestu – veteráni mimo soutěž. Věděli jsme, že 24 km vzdušně v sobotu a 23 km v neděli nebude žádná legrace. Proto jsme v pátek večer pořádně nasytily bachory a spláchli to tekutým chlebem.

Sobota vyšla skoro dle představ – drobné chybky, Vokounova krize z netrénování, ale zároveň neskutečná houževnatost a vůle doběhnout. Nakonec z toho byla 4 hodinová anabáze v lesích Vysočiny s nejvyšším vrcholem Javořicí. Od vítězů jsme obdrželi 40-ti minutový náklep.

V neděli jsem už běžel bez Vokouna, který pečoval o nemocnou a těhotnou manželku. V hromadném startu jsem neváhal zařadit na 1. rychlostní stupeň. Nebýt drobné chybky, byl bych na 1. kontrole první. A pak to začalo! Totálně jsem zabloudil na 2. kontrolu a našel jsem se díky turistické směrovce (11 minut v háji), taky na 3. kontrolu (10 minut). A bylo po závodě. Extrémní tempo vystřídalo tempo svižné. Na občerstvovačce jsem toho už měl dost a na 6. kontrole jsem se rozhodl, že se dokodrcám do cíle bez dalších kontrol. I tak mi indiánské tempo trvalo skoro hodinu. Totálně promrzlý a vyčerpaný jsem uvítal horkou sprchu na chatce.

Resumé: sobota 30,6 km, neděle 26,8 km.

 

Pořadatelské foto – sobota: Vokoun u 7. kontroly

 

Pořadatelské foto – sobota: s Vokounem u 7. kontroly

 

Pořadatelské foto – neděle: já u 1. kontroly

 

Moje foto – sobota: před startem

 

Moje foto – sobota: divák u 7. kontroly

 

Moje foto – sobota: mužici u 2. kontroly

 

Moje foto – sobota: vyčerpaný Vokoun v cíli

 

Moje foto – sobota: večerní zábava u kytary

 

Trasa sobota

 

Trasa neděle

Mlha, mlha a mlha.

Sychravé počasí nevadilo desítkám závodníkům, kteří se sjeli do Janova nad Nisou. S Bratrem-atletem jsme neváhali a vydali si to rozdat s dalšími atlety. Po startu jsem vyrazil ostřejším tempem, ale žádné hrocení. Však se taky běžela první třetina trati do kopce. Udržoval jsem svoje tempo a snažil se udržet jedné dívčiny. Jakžtakž to šlo. Asi v polovině trati mě doběhl B-a, který začal velmi zvolna a postupně se mi ztrácel v mlze. U Královky jsem se občerstvil teplým čajem. Pak přišel drsný seběh do Bedřichova. Využil jsem své silné stránky a prasáckým během (dle Vokouna „nemaje kotníků") jsem zlikvidoval téměř 200 metrový náskok B-a. Opět mě předběhl, ale v nejtěžším stoupání, na Weberovu boudu, jsem mu naposledy ukázal záda. Pak metr po metru získával náskok. V cíli byl o necelou minutu dříve.

Vokoun zvolil trasu 11 km, ale předposlední místo ho docela zostudilo. Ani já jsem nijak nezazářil, když mě předběhly všechny 4 ženy a dále 2 muži nad 60 let.

Trať byla pestrá, ale závěrečný prudký seběh po bahnité louce mohl způsobit při nepozornosti závodníků nepříjemné zranění.

Výsledky zde.

 

Trasa

Požírač při mapování za běhu

 

Marťan před startem

Nádherný slunný, ale mrazivý víkend jsem strávil na orientačních závodech v Libereckém kraji. Buzolu, ze které mi vytekla náplň, jsem zahodil na závodech v půlce září a ještě jsem nebyl schopen koupit si novou. Proto běhám v lese navýsost opatrně. Nejsem žádný splašený kamzík taky proto, že 14-ti denní pauza mi vzala veškerou nabytou jakoustakous rychlost. Díky tomu nedělám závratné chyby a nepřipadám si jak vyjukaná veverka. Je to takový upachtěný běh na jistotu. Pocity jsou po doběhu do cíle celkem dobré, ale při pohledu na výsledky už to tak slavné není. A letos už to lepší nebude. Však už také žádné neabsolvuji. Poslední akce mě čeká začátkem listopadu u Telče, kde s Vokounem běžíme Mistrovství ČR v horském OB na mapě v měřítku 1:50 000.

 

Sobota

 

Neděle dopoledne

 

Neděle odpoledne

Po 14 dnech nesportování jsem se jel odreagovat do Kamenického Šenova. Trasa 4 km byla akorát na rozběhání. Jelikož jsem zapomněl, jaké mám zvolit tempo, napálil jsem to neskutečně ostře, výsledkem čehož bylo průběžné vedení na 2. kontrole. S přibývajícími stovkami metrů začali docházet síly, nohy tuhly, mozek se nestačil okysličovat. Přišly drobné chybky v úhrnu jedné minuty, ale spokojenost s celkovým výsledkem byla.

 

Trasa

Počasí nádherné, nálada taky – Mistrovství republiky na klasické trati v orientačním běhu nedaleko Vizovic právě začíná. Jdu na to. Využívám tréninkovou mapu, abych se seznámil s místním terénem. Vybíhám na první kontrolu v poklidu s cílem se moc nehonit a šetřit síly na nedělní finále. Běžím opatrně, abych neudělal, žádnou velkou chybu. Absolvuji 2 dlouhé postupy. Volím přímou cestu z kopce do kopce, abych nemusel dlouho obíhat po vrstevnici. V cíli se ukazuje, že to nebyla správná volba. Po dalších dvou minutových chybách v závěru nakonec zjišťuji, že do finále se nedostávám o 3 minuty. Je to docela velké zklamání.

V neděli nakonec neběžím ani B-finále, protože se budím až v 10 hodin (můj start 9:32). A důvod? Byl jsem se večer podívat na fotbalové utkání Zlín – Teplice a nechal jsem si ujet poslední vlak. Musím tak absolvovat trasu Zlín – Vizovice pěšky. Je to asi 15 km, takže jsem dorazil dlouho po půlnoci vyčerpán fyzicky a psychicky.

Orientační závody v těchto terénech jsou velmi kopcovaté pro přespolního závodníka je to velmi neurovnané nehledě na klacky, kořeny, kameny ...

 

Tak takhle zhruba vypadala trať

Kokořínsko je pěkné, ale zároveň velmi náročné jak fyzicky, tak i mapově. Docela jsem se po měsíčním orientačním půstu těšil. Na závod jsem dorazil z Liberce 2 autobusy a stopem. Akorát jsem stihl start. Pěkně jsem se před závodem rozběhal a vyrazil. Pěkné teplé počasí, houbařská kulisa znásobily už tak dobré pocity. Stavba trati byla vytvořena z velmi krátkých, krátkých, dlouhých a 2 velmi dlouhých postupů – a tak to má při klasice být. Chyběla tomu jen třešnička na dortu, kterou jsem neochutnal kvůli 3,5 minutovém hledání kontroly na jiném hřbetu kilometr před cílem.

 

Větší část trasy

Pěkné prázdniny v Českém Ráji byly, jsou a pravděpodobně i budou zpestřením letních prázdnin. Tyto orientační závody jsou „kousek za barákem" a ať je vedro nebo zima, vždycky jsou fajn. Téměř pravidelně se zúčastňuji a těším na pískovcové skály, které se rozprostírají na rovině (Kančí Zoubek) nebo v kopcích (Kacanovy, Kost). Tentokrát to byla nečekaně Drábovna, kterou považuji za mapařsky jeden z nejtěžších terénů v republice a nová mapa Chocholka u Bukoviny.

Ač jsem byl neobyčejně ve střehu, stejně jsem se nevyvaroval chyb (hlavně 15. kontrola a běh z 15. na 19. kontrolu), ale krásné 13. místo z 43 závodníků v H21E mě potěšilo. Následoval rychlý přesun na Bukovinu. Tři hodiny do startu jsem využil k doplnění tekutin a nasycení žaludku a jako mlsku jsem si dal slaďounké hrušky a ostružiny. Odpoledne se závodilo na mapě 1:4 000. Ani ne měřítko, ale téměř neviditelné cesty mě natolik vykolejily, že jsem se ze 3. kontroly dostal na 5. a pak z 10. na 12., čímž bylo prakticky po závodě.

V neděli se závodilo opět na Drábovně. Bedlivé pozornosti stejně unikly nějaké detaily, takže chyb bylo docela dost, ale přesto jsem skončil v první půlce závodníků. Už teď se těším na PP 2008.

 

1. etapa

 

2. etapa

Tato akce se už vlastně jmenuje H.S.H. Vysočina cup, ale na tom nezáleží. Po první etapě mi bylo jasné, že tady díru do světa neudělám. Smrkový les malinko ztížený klacky a různým podrostem a rovinatým profilem mi nikdy moc nesvědčil. Moc chyb jsem nedělal a výsledkem bylo 15. místo z 90 závodníků, ale až v druhé nejlepší kategorii. Druhá etapa byla podobná, akorát přibyly kameny a také chyby. No a o 3. etapě snad nemá cenu ani mluvit. Startovalo se hendikepově a u první kontroly se nás seběhlo 8 z naší kategorie. Byl to neskutečný úprk. Chyba stíhala chybu a mapovat jsem začal až za 5. kontrolou, kdy se postupem času oddělili 3 rychlejší závodníci, další 3 jsme je stíhali a zbylí 2 si raději hleděli svého tempa a svého mapování v klidu. Hláška dne byla: „Banda kokotů", kterou zakřičel jeden ze skupiny při zjištění, že běžíme o 90 stupňů jinam. Na konci závodu se nás seběhlo 6. V závěru závodu jsem běžel čistě a dostal jsem se ve skupince do nepatrného vedení, ale po chybě v hustníku mi zůstali oči pro pláč, kdy jsem skončil poslední ze skupinky a celkově na 14. místě (vybíhal jsem 12.).

K tomu mohu pouze dodat, že jakás-taková rychlost mi vyprchala před týdnem při zdolávání Mt. Everestu.

 

Část zákresu ze 3. etapy

Jak uvedl Vokoun, vyhrál jsem, ale první místo se nerodilo vůbec lehce. Start byl kousek od dolní stanice lanovky, cíl na vrcholu na začátku parkoviště. Závod jsem absolvoval potřetí, ale nikdy ne úplně celou trasu po lanama. První kopec jsem vyběhl bez potíží za 18:45 a seběh jsem nakouřil za 8:02. Kameny od nohou jen lítaly, kotníky to přežily. Nahoře jsem nepil – říkal jsem si, že je to zbytečnost. Při druhém výběhu nečekaně docházely síly, takže jsem kopec absolvoval stylem indiánského lovce. Při třetím výstupu jsem začínal pochybovat, jestli to dnes zvládnu, o výhře jsem vůbec neuvažoval. Další výstupy jsem absolvoval lesem těsně vedle lanovky, kde slunce nepražilo. Teplo mám rád, ale náhlou změnu počasí za poslední dny nebylo tělo schopno absorbovat a bylo v tepelném šoku. Vítězství mi zachránily brutálně rychlé seběhy v rozmezí od 8 do 9 minut. Trochu mě brzdilo vyklepávání kamínků z bot a laxní přístup pořadatelů u občerstvovací stanice na startu.

Spokojenost maximální: povedlo se mi trať absolvovat za 4 hodiny 45 minut, čímž jsem překonal loňský rekord o 5 minut. Příští rok to vidím na výstup s polovičním sudem. Když tak si to šlápnu mimo soutěž.

... a něco z tisku.

... kompletní výsledky.

 

Přehledná tabulka (výsledný čas je v [h:mm:ss])

Výstup	výběh	pauza	seběh	pauza
jednotky	[mm:ss]	[mm:ss]	[mm:ss]	[mm:ss]
1	18:44,9	00:08,9	08:02,0	00:32,4
2	21:51,2	00:40,0	08:30,9	01:17,0
3	24:36,5	01:54,7	08:21,7	00:46,1
4	27:13,9	01:23,4	08:29,9	02:13,2
5	28:07,5	02:20,6	08:59,1	01:25,2
6	29:17,4	01:09,0	08:42,4	01:33,3
7	29:12,6	01:04,1	08:33,6	01:30,3
8	28:15,2	4:44:57,0

 

 

Úplně mimo

 

Při seběhu

 

Trasa extrémního závodu

Pro ty, co nevědí: Rogaining je speciální orientační disciplína, kde je na mapě 1 : 50 000 zakresleno mnoho kontrol s různou bodovou hodnotou a cílem je získat co nejvíce bodů za určitý čas.

Bylo možno soutěžit v 6-ti, 12-ti nebo 24 hodinovce. My (já a Slávka) jsme si vybrali, tak jako loni, závod na 24 hodin a soutěžili jsme v kategorii MIX. Závod se konal  v oblasti Blanského lesa s nejvyšší horou Kleť. Počasí během týdne nevěstilo nic dobrého, takže pláštěnka byla samozřejmostí. Problém spočíval v botách. Po výběhu na 4 hodiny před 12 dny se mi v New Balancích udělali na obou nohách puchýře, a tak jsem musel řešit problém co na sebe. Nakonec jsem se rozhodl, že si vezmu špuntovky. Špatně.

V sobotu v 10 hodin jsme dostali mapy, abychom měli dostatek času se rozhodnout, kudy zvolíme trasu. Po poradě se Slávkou jsme se rozhodli pro vnější obíhání Blanského lesa z východu přes jih na západ, a pak se uvidí, přičemž výhodou bylo malé převýšení. V neděli jsme chtěli obkroužit horu Kleť včetně vrcholu. Startem ve 12 hodin se začal hromadný závod nedočkavých závodníků v Chlumu, části Obce Křemže. V obci jsme trochu zazmatkovali a následně pokračovali sami. Dělali jsme drobné chybky a po 2 hodinách jsme se dostali téměř ke břehu Vltavy. Po 3 hodinách mě začali bolet chodidla. To se dalo čekat při běhu po tvrdých cestách a asfaltkách. Zvoral jsem to. Co naplat, muselo se pokračovat dále. Po 5 hodinách se na nás snesla brutální 20 minutová přeháňka. Díky pláštěnkám jsme byli v pohodě, ale kvůli mokré trávě nám nasákly boty. Za nedlouho jsme se stavili v hospodě – já na pivo s kofolou a Slávka na džus s kofolou. Taky jsme se najedli a pokračovali dále. Při jednom seběhu si Slávka nešťastně narazila koleno, takže už to byla povětšinou indiánská chůze. Další 2 kontroly jsme téměř nenašli. Stálo nás to spoustu času. K tomu se přidal téměř nepřekonatelný porost – hustníky, kameny s ostružinami a polomy. Další ztráta času. Blížila se tma. Měli jsme kvalitní čelovku, ale přesto se nám nepodařilo najít kontrolu (pouze lísteček pro roznašeče kontrol) – 90 bodů v háji (nebyla nám rozhodčími uznána). Další zastávka v hospodě, tentokrát po 22. hodině. Tradiční občerstvení. Bylo jasné, že nemá smysl někde přespat, jelikož nebylo nijak teplo, neměli jsme ani alumatku a dávno vzniklé puchýře se začali zvětšovat a praskat. Jediná rozumná varianta byla doběhnout do kempu, nabrat nové síly a vzít si jiné boty (new Balanci) a ponožky, které jsem měl v zásobě. Po cestě jsme chtěli sebrat ještě nějaké kontroly. Bohužel mě v hospodě úplně zatuhly chodidla, že jsem skoro ani nemohl chodit. Naštěstí jsem to rozběhal. Kontroly jsme žádné nevzali, takže to byl plonkový 8 kilometrový výklus, vlastně ploužení a trápení. Do kempu jsme dorazily kousek před půlnocí.

V kempu jsem se převlékl do suchých věcí a zašel do hospody. Slávka šla spát. Pivo jsem tentokrát namíchal Colou. Dva závodníci mě poprosili o dojedení guláše a párku. Nelenil jsem a posilnil se na druhou část závodu. Vstávání bylo krušné. V 5 hodin jsme vybíhali. Nohy na tom byly jakž takž, ale zato kolena mě začala zlobit. Dnešní den se proměnil spíše v chodecký závod. Co jsme naplánovali, jsme stihli asi ze ¾. „Ve zdraví" jsme doputovali do cíle.

Výsledkem bylo slušné 7. místo z 24 smíšených dvojic, ale oproti loňsku (2. místo) to byl ústup ze slávy. Během závodu jsme naběhali a nachodili přes 100 km.

Poučení pro příště: Buď mít dobře prošláplé botasky nebo absolvovat pouze 6-ti hodinový závod.

 

Takto vypadala mapa

 

Já zakresluji do mapy barevnými fixy turistické značky

 

Start (v červeném oválu já se Slávkou)

Výstup na Mt. Everest je opravdu brutalita jak po fyzické tak i po psychické stránce, kdy je třeba zdolat 8 krát převýšení 400 m a nejen nahoru, ale i dolu. Dnes jsem přihlásil 3 členy slavného klubu OK Harcov (sebe a Vokouna s manželkou Martou). Já chci jednoznačně vyhrát jako v roce 2005. Nevydařený rok 2006 doufám zůstal minulostí.

 

2005

 

2006

Osmihodinovou jízdou třemi rychlíky a jedním osobákem jsem načal dlouho očekávaný víkend. Ve Zlatých Horách jsem se ocitl večer a po cestě k tělocvičně jsem potkal čirou náhodou hospodu, kde byli Pragováci. Tak jsme kecali a kecali a najednou bylo po půlnoci. Usoudil jsem, že je třeba už jít spát. Tělocvičnu jsem našel bez problémů, ale jelikož byla zamčená a to správné otevřené okno jsem nenašel, tak jsem se uvelebil pod širákem na kupce sena a noc přečkal ve spacáku.

Ráno byla hromada času na pořádnou snídani a ranní procházku po Zlatých Horách. Startoval jsem až ve 14:24, a tak jsem neváhal ve 12 hodin zajít pro oběd do stánku. Voňavá klobása spláchnutá malým pivem navodila dobrou náladu. Na start pořádnou 2km-trasu jsem využil rozběháním. Ze semifinále postupovalo polovina závodníků, a proto jsem chtěl běžet na jistotu a navíc šetřit síly na vytoužené finále. Stavitel nás ušetřil obrovského hustníku východně od naší druhé kontroly. I přesto byla trať náročná v kamenitém podkladu mezi 3. a 5. kontrolou. Mezi 7. a 8. kontrolou čekala na závodníky v mapě téměř neviditelná oplocenka, kde byly na dřevěných kůlech rozvěšeny cedulky s nápisem Vstup zakázán. Nechal jsem se oblafnout a obohatil si závod obíhačkou – stálo mě to ¾ minuty. Závod jsem zvládl bez větších chyb a ze 4.místa jsem pohodlně prošel do 13-ti členného finále.

Pozdě odpoledne jsem se vydal na výlet na rozhlednu Biskupská kupa. Náročná cesta naštěstí nebyla ztížena deštěm, který 2 hodiny bičoval dnešní dopoledne. Výhledy byly krásné, ikdyž nebylo jasno.

A byla tady neděle. Cesta na start opět 2 km a navíc pořádně do kopce. Věřil jsem si na bednu a opatrně vyběhl na 1. kontrolu, která byla v porostu místy porostlém a v mapě to vypadalo, jako by byla ve vysokém lese. 15-ti vteřinová chybka mě nerozhodila a pokračoval jsem úprkem na další kontroly. Na 5. kontrole jsem doběhl o 4 minuty Petřivalského a dál to krosil hustníkem na šestku. Tam jsem zaváhal asi 45 vteřin a spolu s Petřivalským jsem běžel až na 10. kontrolu. Dlouhý postup jsem během 5 vteřin rozhodl správně a usilovným během do kopce jsem doběhl ještě o 2 minuty přede mnou startujícího Žita. Svižně jsem běžel dál a u dvanáctky jsem je neviděl. Nejhorší okamžik přišel nakonec. Start v dohlednu a 20. kontrola schovaná ve vysokém maliní po elektrickým vedení mě stále asi 20 vteřin. Totálně naštvaný jsem doběhl do cíle. Sice jsem věděl, že jsem zatím první, ale za mnou ještě 3 závodníci. Nakonec vše dobře dopadlo a mohl jsem se radovat na stupních vítězů ze zlata, kde mě Žito potěšil slovy: „Dnes si byl kurevsky rychlej!"

Sobotní závod

Při cestě na Biskupskou kupu

 

 

Rozhledna Biskupská kupa

 

 

Nedělní závod

Přání se stalo skutečností na Mistrovství republiky na krátké trati v Jeseníkách. První medaile jak pro mě, tak pro OK Harcov.

Blízko Dvora Králové nad Labem se konala další série republikových orientačních závodů. Pomlácený a vyčerpaný ze sobotní štace jsem se vypravil s celou rodinou vlakem z Liberce do 2,5 hodiny vzdáleného Mostku. Neočekával jsem žádný super fyzický výkon. Na druhou stranu aspoň víc budu kontrolovat mapu a neudělám mnoho chyb. To se nakonec potvrdilo, ikdyž chybiček bylo více, ale jen drobných, takže to odhaduji na 1,5 až 2 minut chyb za celý závod. Stažené svaly nedovolovaly příliš velký kmitočet po rovině ani s kopce, a do kopce to taky nebylo ono. Navíc tisíce rozesetých kamenů a kamínků skýtaly každou chvíli možnost podvrtnout si kotník. Toho jsem se vyvaroval, za to se mi podařilo pořádně nabourat levým, již ze soboty naraženým, kolenem do kamene. Ošetření nikde, a tak jsem musel s bolestivou grimasou pokračovat dále. Koleno se rozhýbalo a do cíle jsem dorazil už v pohodě. Výsledkem bylo solidní 23. místo z 66 účastníků v kategorii H21A.

 

Celá trasa i s postupem

 

V lese bylo opravdu černo

Tak to začalo. Koukám ráno z okna a drobně prší, to není dobré. Vyrážím z baráku a při jízdě tramvají koukám do Nisy – vypadá to, že vody moc nepřibylo. Starej Vokoun nás odvezl na start. Loď připravena, vesty máme na sobě. V 8 hodin startovní výstřel a v tlačenici 18 posádek se mačkáme do 3 m široké Nisy. Po 20 m jsme již první. Po 100 m zjišťujeme, že vody je víc než jsme čekali. Naše silná zbraň při běžeckých pasážích je v háji. Vokoun začíná tušit, že ani popáté nevyhraje. Nedá se nic dělat, musíme bojovat. Nic není rozhodnuto. Po 20 minutách nás předjíždí loď, která nakonec vyhraje. Zadák používá styl zvaný koloběžka. Za spalovnou nás předjíždí druhá loď. U Krajského úřadu jí dáváme v běžecké části na prdel. Ještě se takhle prostřídáme 2 krát po jejich chybách na jezu u stadionu a na peřejích u Stráže nad Nisou. Jsou to vodáci a nemáme na ně.  U Hamrštejna zakopnu a v dravé vodě si narážím bolestivě koleno a valí se na mě naše loď – Vokoun vše zachránil a jedeme dál. Vokoun má taky problémy. Rozlepuje se mu bota a z ní čouhá ponožka, kvůli které několikrát zakopne. U Chrastavy stále držíme přijatelný odstup: na 1.loď – 4 min a na 2.loď – 2 min. Za námi je 4.loď s odstupem 4 minut. V hlavách se nám hodní, že realita je alespoň 3. místo. Stále bojujeme, ale rozdíly se zvětšují, naštěstí i za námi. Po 6 a čtvrt hodině jsme v cíli – 3.místo. Očekáváme další posádky – na 5.místě je orienťák Kolečko se svým synem. Osprchujeme se a jdeme na polévku, gulášek a pivo. Tělo dezinfikujeme kořalkou. Za rok by to mohlo být lepší, ale je třeba posilovat a ještě několikrát jet na vodě.

 

Před startem

Po startu

Vítězové se stylem koloběžka

Běžeckých pasáží moc nebylo

U Krajského úřadu v Liberci I.

U Krajského úřadu v Liberci II.

Těsně před peřejemi u Stráže nad Nisou

V peřejích aneb ztratil jsem pádlo

U Dolní Suché – síly docházejí

Kolečkův syn – totální vyčerpání

 

A na závěr něco z tisku – Liberecký deník: Zdolávali kamenité koryto Nisy

Téměř dvě desítky lodí vyrazily z Proseče nad Nisou na šestatřiceti kilometrovou pouť do Hrádku. Kamenitou cestu korytem řeky absolvovaly v rámci tradičního závodu Nisa maraton. Nedostatek vody učinil závod těžší než obvykle, značnou část museli závodníci s lodí  vodou běžet. „Náročnost trati se ukázala i v časech. První posádka složená z Vladislava Řípy a syna Vladislava Řípy dojela v čase šest hodin a dvě minuty," uvedl ředitel závodu Petr Olyšar. Obvykle se čas vítězů pohybuje kolem pěti a půl hodin. Letos pak chyběli tradiční favorité, což mnohé posádky braly jako výzvu. Z přihlášených jednadvaceti posádek se na start postavilo osmnáct odvážných. Do cíle na Kristýně jich dojelo sedmnáct. Osmnácté posádce se nevyplatila sázka na lehkou laminátovou loď, kterou prorazili už před Libercem. Druzí pak doběhli a dopluli do cíle Lubomír Gallo s Luďkem Hrbkem a bronz získali Jan Vokurka a Pavel Schröter. Zejména třetí posádka si oproti ostatním na nedostatek vody nestěžovala. „Množství vody nás připravilo o prvenství. Když jsme trénovali, bylo vody méně, proto jsem k sobě do lodi vzal běžce, nikoli vodáka," hodnotil závod Jan Vokurka. Na náročnost neobvyklého závodu si pak stěžoval nejeden protřelý závodník. „Jde to pomalu. ale těžko," tvrdil v závěru trati u Chotyně Michal Vokáč. Na špínu v řece pak upozorňoval jeho spolubojovník Aleš Pinc. „Řeka zapáchala i za libereckou čističkou ," tvrdil. Hrdinkami závodu se pak stala první dívčí posádka v historii maratónu. „U Andělské hory se jim zlomilo pádlo, do cíle pak dorazila pouze jedna ze závodnic," uvedl ředitel závodu. Přesto byla v cíli celou hodinu a půl před posledními účastníky, kteří vyjeli na trať v barevných kostýmech. „Ti to brali spíše jako recesi, přesto byli také dost zničení," řekl Olyšar.

Po ranním probuzení přemýšlím, jestli jet, či nejet. Jsem slabý jak moucha, rýma, chrchlání. Nu což, je to kousek od baráku, dojedu si alespoň pro mapu. Za 30 minut jsem tramvají v Jablonci a pak pěšky asi 15 minut. Stav se zlepšuje, jsem odhodlaný oběhnout aspoň první kontroly. Posilňuji se dopolední svačinou – chlebem se salámem. Je teplo, tak to dnes vidím na běh bez moiry, jen v dederonu. Poklusem běžím na start a přemýšlím, že zkusím celou trať. Třeba běžím Áčka naposledy, tak si to aspoň užiju. Vybíhám svým obvyklým tempem, beru mapu a uháním k první kontrole. Po 2 minutách zjišťuji, že musím brzdit, jinak to nezvládnu. Pokračuji udržovacím tempem na další kontroly. Utíká to, sbírám kontroly jednu za druhou, občerstvovaček je taky dost. Blíží se poslední třetina trati a začínám se koukat na hodinky. Snad to dám pod 100. Síly neubývají, stále strojovým tempem míjím kontrolu za kontrolou a v cíli si trochu zasprintuji. 11,5 km za 96:15 – naprostá spokojenost a 30. místo z 66 závodníků.

Celá trasa

Na 2. kontrole

11. kontrola se moc nepovedla (3 minuty v háji)

Dlouho očekávaná akce je tady. Ráno v 6:20 nasedám do auta s Radko Hodboděm a vyrážíme směr z Liberce směr Praha. Za hodinku jsme u metra a frčíme tunelem až na Můstek. Po převlečení se jdu trochu rozcvičit a s foťákem už brousím kolem startu a fotím. Počkám si i na startovní výstřel. Doběhnu si uložit foťák do šatny, odskočím si na záchod, prodírám se davem, přelézám plot a po necelých 8 minutách od startu probíhám startovní oblouk a vbíhám na trať. Diváci aplaudují, sklízím ovace. Jsem poslední závodník na trati. Po necelém kilometru dobíhám ty nejpomalejší. A už je tu Karlův most, kde se prodírám kolem pravé strany pelotonu jak lasička. Na 2. kilometru mám čas 7:40! – tak to jsem asi trochu přehnal. Počasí je vynikající. První občerstvovačka je až na 6. kilometru. Předtím vidím postávat hromady chlapů podél zdi a chčijou; jo přeháněli pitný režim. Trať rychle ubíhá a kapel je stále málo – pořadatelé to podcenili. V podjezdu u Histonu potkávám 2 černochy, co to zabalili – sráči bez morálky. Jeden z nich má číslo 23. Za 11. kilometrem je pivní občerstvovačka nealkoholického Staropramenu. Závodníci žádní, aspoň se nebudu tlačit. Na Václaváku hraje nějaký dětský sbor umíráček, to na rychlosti moc nepřidá. Míjím 15. kilometr a první závodník, co mě předbíhá. To si nenechám líbit, zrychlím a po kilometru mu ukazuji záda. Jsem v euforii, běží se mi skvěle, půlmaratón na dosah, běžím pod 1,5 hodiny. Na 23 kilometru začíná tuhnout levá noha, na 25. kilometru přemýšlím o vzdání. Vzpomenu si ale na černochy a pokračuji dále. Na 26. kilometru beru celý banán, ale míjím pití. Banán zapíjím vodou z houbiček. Krize neustává. U 31. kilometru loudím pivo na divákovi. Před 33. kilometrem opět beru divákovi pivo. Vedro už je nesnesitelné i na mě a pod HARtrikem a moirou se smažím ve vlastní šťávě. Na 36. kilometru dávám pauzu u občerstvovačky, protahuji nohy. Je to boj sám se sebou. Tempo výrazně zpomalilo, ale zjišťuji, že se dá stále vylepšit rekord. Po půl kilometru si řádně vynadám a zrychluji. Na 38 kilometru u další občerstvovačky zastavuji, jsem úplně na dranc. Zatnu zuby a dál se blížím k cíli. Vidím vítězný oblouk, ale na sprint už nezbývají síly. Dobíhám a zlepšuji svůj rekord na 3:16:36. Dostávám medajli. Spokojenost, že jsem v cíli, ale stejně jsem naštvaný – mohlo to být lepší. Po převlečení a lehčím promasírování nohou se vydávám do Novoměstského pivovaru ve Vodičkově ulici na 13° kvasnicový ležák. Loupnu 2 kousky a vysolím stovku. V Praze je draze. V 15:15 vyrážím rychlíkem směr Liberec. Sedím, popíjím lahváče, už jsem spokojený. V Mladé Boleslavi na nádraží v bufáči si kupuji dalšího lahváče – je krásně vychlazený. Slyším hvízdání. Napnu poslední zbytky sil a naskakuji do skoro rozjetého vlaku. I přes ujištění průvodčího není dodržena přestávka 5 minut. Bylo to o chlup. Vychutnávám ubíhající krajinu a těším se na další maratón. Možná ještě letos.

Požírač

Média byla u toho

Cyklista byl taky u toho

Rozcvičení stejně nepomohlo

Po startu

A už letí jako vítr

Dle skutečného času jsem skončil 237. z více než 3 tisíc závodníků

Orloj

Novoměstský pivovar poprvé

Novoměstský pivovar podruhé

Novoměstský pivovar potřetí

Mezičasy a srovnání s rokem 2006

	2007		2006
km	čas/km	průběžný čas	čas/km	průběžný čas
1	0:03:40	0:03:40	0:04:01	0:04:01
2	0:04:00	0:07:40	0:04:11	0:08:12
3	0:04:08	0:11:48	0:04:19	0:12:31
4	0:04:06	0:15:54	0:04:21	0:16:52
5	0:04:04	0:19:58	0:04:18	0:21:10
6	0:04:16	0:24:14	0:04:19	0:25:29
7	0:04:14	0:28:28	0:04:24	0:29:53
8	0:04:11	0:32:39	0:04:22	0:34:15
9	0:04:12	0:36:51	0:04:19	0:38:34
10	0:04:17	0:41:08	0:04:30	0:43:04
11	0:04:18	0:45:26	0:04:27	0:47:31
12	0:04:18	0:49:44	0:04:27	0:51:58
13	0:04:25	0:54:09	0:04:25	0:56:23
14	0:04:23	0:58:32	0:04:27	1:00:50
15	0:04:27	1:02:59	0:04:27	1:05:17
16	0:04:22	1:07:21	0:04:30	1:09:47
17	0:04:20	1:11:41	0:04:31	1:14:18
18	0:04:23	1:16:04	0:04:24	1:18:42
19	0:04:26	1:20:30	0:04:29	1:23:11
20	0:04:27	1:24:57	0:04:30	1:27:41
21	0:04:33	1:29:30	0:04:38	1:32:19
22	0:04:17	1:33:47	0:04:33	1:36:52
23	0:04:25	1:38:12	0:04:34	1:41:26
24	0:04:29	1:42:41	0:04:32	1:45:58
25	0:04:36	1:47:17	0:04:32	1:50:30
26	0:04:40	1:51:57	0:04:39	1:55:09
27	0:04:43	1:56:40	0:04:38	1:59:47
28	0:04:51	2:01:31	0:04:38	2:04:25
29	0:04:49	2:06:20	0:04:42	2:09:07
30	0:04:46	2:11:06	0:04:52	2:13:59
31	0:05:10	2:16:16	0:04:59	2:18:58
32	0:05:08	2:21:24	0:04:51	2:23:49
33	0:05:16	2:26:40	0:05:02	2:28:51
34	0:05:20	2:32:00	0:05:03	2:33:54
35	0:05:23	2:37:23	0:05:04	2:38:58
36	0:05:58	2:43:21	0:06:20	2:45:18
37	0:05:27	2:48:48	0:05:25	2:50:43
38	0:05:49	2:54:37	0:05:07	2:55:50
39	0:05:22	2:59:59	0:05:08	3:00:58
40	0:05:11	3:05:10	0:05:25	3:06:23
41	0:05:24	3:10:34	0:05:26	3:11:49
42	0:05:06	3:15:40	0:05:13	3:17:02
42,195	0:00:56	3:16:36	0:00:53	3:17:55

Výsledky orientačních závodníků

Jméno	Oddíl	Narození	10 km	21,097 km	30 km	42,195 km
Miroslav Kovář	DKP	1981	0:39:39	1:23:44	1:59:22	2:56:01
Tomáš Janovský	PGP	1964	0:40:07	1:24:51	2:01:24	3:07:30
Nikola Rafaj	EKP	1975	0:45:37	1:34:30	2:14:37	3:11:41
Pavel Schröter	HAR	1972	0:41:08	1:29:45	2:10:39	3:16:36
Tomáš Wolf	PAS	1975	0:49:03	1:44:11	2:28:34	3:51:01
Michal Bejček	MFP	1977	0:48:35	1:48:25	2:56:31	4:38:47
Jan Štembera	HAR	1975	1:00:19	2:30:56	3:55:49	vzdal